Článek
Jak to, že se ještě bojovalo 4 dny po podepsání německé bezpodmínečné kapitulace, tedy 12. května? Po německé bezpodmínečné kapitulaci (8. května 1945) nechtělo mnoho německých jednotek padnout do sovětského zajetí. Měli strach z tvrdého zacházení v sovětských zajateckých táborech, a z odplaty za německé válečné zločiny na východní frontě. Věřili, že Američané zacházejí se zajatci mírněji. Zároveň někteří velitelé odmítli kapitulaci a nechtěli se vzdát. Jako např. fanatický generál Carl von Pückler-Burghausse.
Ve středních Čechách se nacházely zbytky armád Střed generála Schönera. Po německé kapitulaci v Praze, se německé jednotky snažily ustupovat k americké demarkační linii. Takže ani kapitulace Německa z 8. na 9. května 1945 neznamenala okamžité ukončení bojů. Některé německé jednotky pokračovaly v bojích např. jako fanatický nacistický generál Carl von Pückler-Burghausse, který odmítl respektovat pražskou kapitulaci, kterou 8. května v Praze složil německý generál Rudolf Toussant do rukou velitele pražského povstání generála Karla Kutlvašra. Ustupující německé jednotky se snažily dostat do amerického zajetí. Po ústupové cestě z Prahy směrem na Strakonice, která se brzy stala neprůchodnou. Silnice byla přeplněna vojáky, technikou i civilisty. Do amerického zajetí se rovněž snažily proniknout oddíly SS včetně zbytků 3 elitních divizí - Das Reich, Wallenstein a 20. granátnické divize tvořené z Estonců. K nim se připojili účastníci výcvikových středisek SS ze středních Čech, části Wehrmachtu, členové pražského gestapa, úředníci okupační správy i němečtí civilisté. Strakonická silnice se brzy ucpala a stala se neprůchodnou. Americké jednotky na demarkační linii mezi Lnářemi, Sedlicemi a Podolským mostem přestaly o půlnoci z 8. na 9. května přijímat německé zajatce. Hranice mezi americkým a sovětským sektorem se uzavřely. Dál již ustupovat nešlo. Ustupující Němci zůstali uvězněni v prostoru mezi Milínem a Příbramí a začali se připravovat k boji. Fanatický nacista Pückler-Burghausse se rozhodl vybudovat u vesnice Slivice obranné postavení, které tvořily 3 linie těžké techniky včetně tanků a minometů. K dispozici měl cca 7000 tisíc vojáků. Němci si vytvořili obranné postavení, protože doufali, že vydrží a budu se moci vzdát Američanům. Nedaleko Slivic se opravdu nacházely linie americké armády.
Jako první se snažili Němce zastavit oddíly čsl. a sovětských partyzánů, zejména z brigády Smrt fašismu. Proti tisícům dobře vycvičených německých vojáků neměli šanci. Střety si vyžádaly desítky mrtvých na straně partyzánů. Do bojů se postupně zapojili i Vlasovci, kteří se po průchodu Prahou snažili stůj co stůj dostat do amerického zajetí. Rudá armáda dorazila až za 2 dny. Teprve 9. května dorazily první jednotky 1. ukrajinského frontu generála Koněva do Prahy, vzdálené 65 km. Jejich hlavních úkolem bylo dostihnout a zajmout ustupující Vlasovce. Souběžně s generálem Koněvem se dostaly k německému opevnění u vesnice Slivice další dva ukrajinské fronty - 2. ukrajinský front vedený maršálem Malinovským a 4. ukrajinský front vedený maršálem Jeremenkem. Němci se vytrvale snažili kontaktovat Američany a kapitulovat jim. Generál Pückler-Burghausse se odmítal vzdát Sovětům a rozhodl se k útoku. V prostoru však již probíhaly tvrdé boje s partyzány a Vlasovci. K německým pozicím dorazila Rudá armáda až pozdě odpoledne 11. května a ihned zahájila útok raketomety BM-13, obávané Kaťuše. Američané poskytli Sovětům také dělostřeleckou podporu, ale jinak do bojů nezasahovali. Že se nejednalo o malou šarvátku dokládá zapojení útvarů tří ukrajinských frontů Rudé armády, partyzánů, Vlasovců a nepřímo také jednotek amerického XII. sboru. Tvrdé boje trvaly několik hodin. Pozemní útok byl krátký, ale intenzivní. Němci rychle zjistili, že jsou obklíčeni a nemají možnost ustoupit k Američanům. Proto nakonec generál Pückler- Burghausse kapituloval v 1:30 ráno 12. května. (Stále se domníval, že ho Američané pustí do své zóny). Nestalo se. Američané dodržovali dohodu se Sověty, a nepřijímali po půlnoci 8. května žádné německé jednotky. Spojenecké vedení rozhodlo, že německé jednotky musí kapitulovat tam, kde se nacházejí. Nepodařilo se projít ani Vlasovcům. Na ty se Američané dívali jako na zběhy Rudé armády. 12. května byl jednotkou SMĚRŠe (zvláštní jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky) nedaleko u vesnice Lnáře zajat generál Vlasov a generál Buňačenko.
Poslední kapitulace na československém území a zřejmě i v Evropě byla podepsána v Rakovnickém mlýně, hodinu a půl po půlnoci 12. května. Generál Pückler- Burghausse poté kolem poledne 12. května spáchal sebevraždu, když předtím zastřelil svou sekretářku Lily Mühlig, a Lolu Gargisch s pravděpodobně jejich pětiletou dcerou. Asi věděl proč. Do sovětského zajetí padlo na 6000 německých vojáků. Někteří z nich utekli do okolních lesů, kde byli stíháni, chytáni i zabíjeni jak Sověty, tak českými povstalci. Sebevražd důstojníků a poddůstojníků, někdy i s rodinami, přibývalo v okolí takovou měrou, že nestačili být ani pohřbíváni.
Poslední výstřely 2. světové války v Evropě zazněly v noci 12. května 1945, 4 dny po bezpodmínečné kapitulaci Německa. A byla to právě bitva u vesnice Slivice. Dnes na místě bitvy stojí Památník Vítězství.
Zdroje:
https://cesky.radio.cz/posledni-bitva-druhe-svetove-valky-v-cesku-vzplanula-u-milina-8100523
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/bitva-u-slivice-posledni-boj-svetove-valky/r~eaf7a3dcee8211ed8d680cc47ab5f122/
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/bitva-u-slivice-0
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Slivice
