Článek
Střípky ze společenských povinností Františka Josefa I. v průběhu jednoho roku
František Josef I. považoval Velikonoce za nejdůležitější svátky v roce. Dbal na dodržování všech tradičních zvyklostí. U dvora probíhaly obřady připomínající Kristovu smrt a Nanebevstoupení. Zelený čtvrtek byl spojen s biblickým omýváním nohou chudých starců a stařen. Ve Velkém Redutovém sále v Hofburgu nechal vždy postavit 24 křesel, do kterých usedlo 12 nejstarších mužů a 12 nejstarších žen z vídeňského chudobince. Císař před nimi poklekl a ručníkem, který namočil ve zlatém umyvadle, se dotkl jejich nohy. Poté se po kolenou přesunul k ostatním a gesto zopakoval. Kněz k tomu předčítal příslušné evangelium. Samozřejmě, že nešlo o skutečné umývání nohou. Starci, které dvorští úředníci vybrali, byli předem důkladně umyti a rovněž dostali předem nové oblečení. Po obřadu je císař odměnil a nechal je kočáry odvést znovu do chudobince.
Na Velký pátek se František Josef I. účastnil Mše svaté v dvorní kapli v Hofburgu. Po mši kněz v průvodu přenášel oltářní svátost do kaple sv. Josefa, ve které byl zřízen Boží hrob. Panovník kráčel v čele tohoto průvodu hned za baldachýnem. Doprovázet ho museli všichni arcivévodové. Kaple sv. Josefa jindy pro veřejnost uzavřena byla otevřena až do večerních hodin a také na Bílou sobotu. Odpoledne téhož dne se konala slavnost Vzkříšení. To byla oltářní svátost přenesena v průvodu zpět do dvorní kaple. Opět se museli účastnit všichni arcivévodové.
Na Velikonoční neděli se ve dvorní kapli konala hrubá mše Vzkříšení. Kaple se rozzářila tisíci světly. Mše se museli zúčastnit všichni členové arcidomu, kteří žili ve Vídni, ale také všichni nejvyšší hodnostáři monarchie. Mši sloužil papežský nuncius, hrál dvorní orchestr a zpíval kostelní sbor s vybranými sólisty. Byla to jedna z nejvelkolepějších událostí u císařského dvora. Velikonoční neděle byla i svátkem Řádu Zlatého rouna, jehož byl císař velmistrem.
60 dní po Velikonocích se konala další velká událost – svátek Božího těla. Slavnostního procesí se musela účastnit dvorská společnost. Pro císaře byl svátek Božího těla důležitější než dvorské plesy. Demonstroval tak tradiční spojení císařského domu s katolickou církví. Zahájení ohlašovalo zvonění zvonů. Císař se ve slavnostním kočáře vydal z Hofburgu do arcibiskupské katedrály sv. Štěpána. Příjezdem císaře vrcholil průvod arcivévodů ve slavnostních, bohatě zdobených kočárech. Zapřahali jen hřebce ze španělských chovů. František Josef I. si vždy oblékl uniformu polního maršála, zdobenou mnoha řády. Slavnostní průvod jel pomalu přes Uhelný trh a Příkopy k dómu sv. Štěpána. Císaři před Dómem vzdali hold vojáci. Mši sloužil vídeňský arcibiskup. Následovalo procesí, které zahájili rytíři všech rakouských a uherských řádů, následováni duchovenstvem včele s knížetem arcibiskupem. Hned za kněžími kráčel František Josef I. s hořící svící v ruce. Pokračovali arcivévodové, vysocí státní a dvorští hodnostáři monarchie, vídeňský starosta včele městské rady, dále zájmové korporace a všelijaká bratrstva. Průvod šel od Svatoštěpánského dómu Korutanskou třídou přes Nový trh a Augustiánskou ulici na Uhelný trh a Příkopy. Cestou se zastavili u 4 oltářů, u kterých se četla Evangelia. Poté se procesí vrátilo do katedrály k závěrečným modlitbám. Poté se císař vrátil kočárem do Hofburgu, kde na nádvoří provedl vojenskou přehlídku. Tou slavnost skončila.
Letní měsíce trávil císař od roku 1856 v Bad Ischlu, obklopeném horami. Zde nebyla příležitost pro dvorní ceremonie.
Návrat k společenským a služebním povinnostem znamenala účast císaře na každoročních podzimních vojenských manévrech ve Vídni. Od podzimu se císař účastnil každého zasedání předlitavské říšské rady a uherského říšského sněmu jako hlava monarchie. Mezi poslance sice nechodil, ale zval si je k sobě na audience. Ve Vídni do Hofburgu, v Budapešti do pešťského královského hradu.
Rovněž se František Josef I. každoročně účastnil vojenské zádušní mše, která se konala v listopadu v kostele sv. Augustina ve Vídni. Sloužil ji apoštolský polní vikář. Císař tímto způsobem vzdával hold všem zemřelým vojákům císařské armády a válečného loďstva.
Vánoce trávil František Josef I. na zámku Walssee u Amstettenu, v kruhu rodiny své mladší dcery Marie Valérie. Monarcha trávil Vánoce se svými blízkými, prý i zdobil stromeček s vnoučaty.
Na Nový rok se již císař vrátil zpět do Vídně k plnění společenských povinností. Již na Silvestra večer mezi 20. a 22. hodinou přijímal v zastoupení svého nevyššího hofmistra osoby, které měly přístup ke dvoru a směly poblahopřát panovníkovi vše nejlepší do Nového roku. Scházeli se příslušníci vysoké šlechty, členové císařského dvora i arcivévodové, špičky duchovenstva, diplomatický sbor, hodnostáři a představitelé Vídně. Byla to velká společenská událost. Dámy si oblékly velké večerní toalety, bohatě zdobené šperky, pánové slavnostní obleky, které zdobily řády. Samotný císař přijal na Nový rok nejprve gratulaci od personálu. Později přijal zaměstnance vyšších dvorských úřadů. Kolem poledne se k němu začali scházet ke gratulaci arcivévodové. Jen ti, kteří k němu měli nejblíže – následník trůnu František Ferdinand d´Este a další synovci arcivévodové Otto, Karel, Ferdinand Karel neměli určenou přesnou hodinu návštěvy. Císař tím demonstroval, že k němu mají přístup kdykoliv.
Nový rok končil císařskou hostinou v Hofburgu a soukromou hostinou císaře v rodinném kruhu v Schönbrunu. V Hofburgu se konala dvorská hostina, kde panovníka opět zastupoval nejvyšší hofmistr. Účastnili se jí nejvyšší dvořané, vysocí hodnostáři, ministři a špičky civilních a vojenských úřadů. V Schönbrunu měla císařská hostina ryze soukromý rodinný charakter.
František Josef I. rovněž pořádal několik dvorních hostin bez zvláštní příčiny, rychle za sebou. Zval k nim postupně dvorní hodnostáře, ministry, příslušníky vysokého duchovenstva, vedoucí osobnosti vojenských a civilních úřadů, diplomaty, ale i zástupce veřejných institucí, vybrané podnikatele a osobnosti, které nějakým způsobem vynikaly ve vědě, umění či jiných oblastech veřejného života a panovník se s nimi chtěl seznámit. Na těchto hostinách měl příležitost s těmito lidmi pohovořit déle než mu to umožňovaly obvyklé audience. Získával tak informace, které by podle jeho názoru měl panovník mít. Jinak je neměl šanci získat.
V masopustním období se konaly dvorní plesy, každoročně pořádané ve Vídni a Budapešti. Ve Vídni se plesy pořádaly v Hofburgu, vždy dva během sezóny. Nejprve se konal „dvorní ples“, po něm následoval „ples u dvora“.
Dvorní ples byl oficiální státní ples. Jednalo se o největší světskou událost u dvora. Účastnili se ho všichni, kdo měli přístup ke dvoru. To znamená dvorská společnost, diplomatický sbor, nositelé řádů a hodností, aktivní důstojníci vídeňské posádky. Okolo 2000 lidí. Ples se konal koncem ledna. Přesné datum vždy stanovila císařovna. Začínal přesně ve 20:00 hodin. Písemné pozvání dostali jen nejvýše postavení hosté. Ostatní si je museli přečíst ve vydávaném věstníku. Císař vyžadoval přísné dodržování dress codu. Hodnostáři dvora museli mít dvorské uniformy, vojáci parádní vojenské uniformy, ostatní si museli obléct frak. Dámy si oblékaly slavnostní róby s výstřihem a odhalenými rameny, zdobily se cennými rodinnými šperky. Komnaty Hofburgu byly přepychově vyzdobeny. Při vstupu císaře do sálu spustila dvorní kapela. Během doby věnované tanci, chodil císař mezi přítomnými a živě konverzoval.
2 týdny po dvorním plese se pořádal ples u dvora, který byl menší a exkluzivnější. Jednalo se o osobní císařův ples. Pozvání dostali jen nejvyšší aristokraté, dvorská společnost, dvorní hodnostáři a nejvyšší vojenští představitelé. Celkem okolo 700 hostů. Rozesílaly se osobní pozvánky. Dalo se více tančit a byla větší možnost mluvit s císařským párem. Zároveň se jednalo o čest pojíst s císařskou rodinou, protože se podávala večeře, místo bufetu.
O masopustu František Josef I. navštívil i „ples města Vídně“ na vídeňské radnici, který tvořil vrchol plesové sezóny. Zároveň navštěvoval i plesy pořádané např. ministrem zahraničních věcí, zahraničními vyslanci nebo hlavami nejvýznamnějších šlechtických rodů. Např. knížetem Liechtensteinem, knížetem Auerspergem, hrabětem Harrachem….
Pořádaly se i dvorní koncerty. Ale jen při zvláštních příležitostech. Převážně při návštěvách zahraničních panovníků.
Významnou událostí se staly i návštěvy Dvorního divadla Burgtheatru. Zde se konaly i zvlášť slavnostní představení za přítomnosti zahraničních panovníků, kteří přijeli na státní návštěvu do Vídně. Při těchto příležitostech bylo divadlo přístupné pouze pozvaným hostům.
