Článek
Pracuji od roku 2012 na jedné nejmenované okresní nemocnici, kam jsem nastoupila hned po vysoké škole na pozici lékařky. Pracovala jsem tehdy s primářkou a s pěti lékaři, z čehož jedna doktorka byla cizinka, ostatní jsme byli Češi. V roce 2012 byl trend se cizinců „zbavovat“, proto nás po krátkém působení doktorka z ciziny opustila, nebo lépe řečeno byla odejita.
V mezidobí se vyměnilo vedení, za primářku nastoupil primář a průběžně i čeští lékaři odešli nejčastěji do soukromých ambulancí, v této době už tu nepracuje nikdo, s kým jsem v době svého nástupu pracovala.
Ale nemyslete si, že bychom zůstali bez lékařů. Jen se změnilo složení. Nyní jsme ve složení primář, i se mnou jsme dvě české lékařky, z čehož druhá lékařka byla několik let na mateřské dovolené a nyní „stále začíná“. Nemá hotovou žádnou ze zkoušek v rámci postgraduálního vzdělávání. Já jsem si aktivně v mezidobí vše dokončila, nyní jsem lékař se specializovanou způsobilostí.
Vlastně by měl nastat pocit, že je nás na jedno oddělení dost málo. Ale to není pravda. Přibyli k nám další čtyři doktoři z ciziny. Počtem de facto splňujeme „normu“. Jen vedení nemocnice nehodnotí kvalitu těchto rádoby lékařů. Po přijetí na pozici lékaře mají cizinci celé dva roky na to, aby zvládli aprobační zkoušky – tzn. po jejich absolvování budou na úrovni „českého medika“, který je krátce po studiu medicíny. V mezidobí se kvalita češtiny a práce u cizinců přeci nehodnotí. Ale plat mají naprosto stejný, jako ten mladý člověk, co dokončí lékařskou fakultu.
Nechci házet všechny do jednoho pytle, zcela jistě jsou cizinci, co se snaží naučit se rychle česky, poctivě studovat svůj obor a skládají zkoušky na první pokusy. Těmto cizincům všechna čest a je mi ctí, že jsou v naší zemi.
Bohužel, realita je ale dost často jiná. Lékaři z ciziny se neučí, plat jim běží, na zkoušky buď ani nedorazí- zrovna se necítí, a nebo u nich propadají. Zodpovědnost nemají žádnou. Za dva roky, kdy nesloží aprobační zkoušky, se s nimi rozloučíme, ale do té doby jim plat běžel a měli celkem vše na pohodu.
A já jako starší lékař jsem za jejich neduhy zodpovědná. Musím vše kontrolovat, předělávat, dopisovat, všude volat, všechno řídit. V podstatě se mám starat o své vlastní pacienty a tohle mám jako bonus navíc. Pokud dojde k poškození života a zdraví našich pacientů, já se za to budu zodpovídat.
To je i důvod, proč hodně českých lékařů nemá po atestaci ambice dále setrvávat v nemocnicích a radši odcházejí do soukromé sféry, protože člověk je primárně zodpovědný sám za sebe a za svoje rozhodnutí. Proč by měl nést kůži na trh za špatná rozhodnutí někoho jiného, komu je to jedno.
S ohledem na obrácející se poměr českých lékařů a cizinců, se nám může za pár let stát, že vás v okresní nemocnici český lékař neošetří, protože už tam žádný nebude. A věřte mi, dojezdy do krajských a fakultních nemocnic bývají v řádech desítek až stovek km a hlavně tyto nemocnice jsou pacienty předimenzované a není dostatek zdravotnického personálu, aby se zvládlo ošetřit nadměrné množství pacientů bez odrazu na kvalitě.
Když jsem naznačila svému vedení, že stojím o spolupráci s kvalifikovanými a zkušenými lékaři, kteří dokonce umějí i správně česky, tak mě málem z práce vyhodili a tím byl konec diskuze. Mám naše pacienty ráda a snažím se tu být a bojovat pro ně. Obávám se ale, že i mně jednou pohár trpělivosti přeteče a pak budu následovat své české kolegy, i když si uvědomuji, že tím zase jen dávám rozmach cizincům.
Dostali jsme se v nemocnicích do začarovaného kruhu a je jen na naší společnosti, jestli tomuto trendu budeme chtít dát STOPku. Ale sama jako jednotlivec nezmůžu nic, zeď se hlavou prorazit nedá..
