Článek
Blíží se nový rok a většina z nás si dá předsevzetí. Jedno z nejčastějších bývá budu žít zdravěji, zkusím zhubnout.. Přesně i toto předsevzetí jsem si dala v lednu zatím tohoto roku i já. Přemýšlela jsem, jaká dieta je nejvhodnější, abych co nejméně strádala - hladový člověk toho přeci jen moc nezvládne, aby to příliš nenarušovalo můj denní harmonogram, nebylo to drahé a nemusela jsem stále řešit co k jídlu - tzn. aby potraviny byly velmi dobře dostupné.
A vzala jsem to logicky - podívala jsem se na obrovskou skupinu obyvatel, kteří se léčí s cukrovkou druhého typu a je to v podstatě nemoc z obezity a ze špatného zdravotního stylu. Ač vůbec nejsem diabetik, začala jsem dle doporučení přesně tuto dietu dodržovat. Sladila jsem sladidly, pila jsem pití bez cukru, hledala jsem pouze potraviny, které jsou vhodné pro diabetiky. V podstatě jsem se dopátrala k tomu, že v dietě největší zlo je řepný cukr a hladká mouka. Toto když jsem v jídelníčku eliminovala, kila šla najednou sama od sebe dolů, bez velkého úsilí. Zhubla jsem celkem 15 kg jen změnou skladby jídla.
Jenže moje okolí mi vůbec nic neulehčovalo - sousedka mi pořád cpala buchty a nebo ovocné knedlíky. Když jsem se zamyslela, z čeho je to složené, opravdu moc dietní jídlo to není. V podstatě dostanu do těla pouze spoustu řepného cukru, samou mouku a máslo a zbytek dne v podstatě můžu prospat, protože po konzumaci těchto jídel jsem bez energie. Dále když mi někdo chce poděkovat, klasicky přinese sladkosti a nebo bonboniéru. Ale co je vlastně nejvíce v čokoládě? Tuk a cukr - také nic ideálního. Bylo moc obtížné mé okolí přesvědčit, že o to nestojím, ač okolí má pocit, že pro toho druhého dělá to nejlepší.
Po pár měsících se mě začali lidé ptát, jestli nejsem nemocná, protože zhubnout přeci není normální, lepší je přeci být oplácaná, to pak lépe zapadnu.
Začala jsem též cvičit - 10 minut ráno a 20 minut večer, jen tak pro radost, amatérsky doma. To když někomu sdělím, tak si klepou na hlavu, jestli jsem se nezbláznila. Přeci by nevstávali dříve a večer už je to taky zbytečný, to už se stejně nezachrání. Každý kolem mě jen omlouvá svou lenost.
Došla jsem k závěru, že když dodržuji rady zdravého životního stylu a snažím se sama pro sebe něco udělat, jsem pro okolí vlastně divná a nemocná, ale každý zapomene, že na samém počátku chtěli dojít ke stejnému cíli jako já.
