Článek
Ve svém životě jsem zažila několik rozchodů, samozřejmě je to vždy bolestivé období, kdy jsem opouštěla někoho, kdo se mi dostal „pod kůži“.
U prvního rozchodu jsem si v duchu říkala, že budu jednat na rovinu, z očí do očí, tak je to přeci „správné“. Než jsem se s bývalým setkala, měla jsem v hlavě scénář, jak vztah ukončím, přesně jsem věděla všechny důvody, proč to mezi námi nefunguje a proč už nechci dále pokračovat. Můj smyšlený scénář se nenaplnil a realita při setkání s mým bývalým byla úplně jiná. Začaly typické fráze typu „to jsem myslel úplně jinak, to jsi špatně pochopila, dělal jsem to všechno pro nás, nevím proč jsi naštvaná, co jsem ti udělal, teď už všechno chápu“ atd. Pak následovala druhá fáze výčitek, vyslechla jsem si, co všechno jsem v našem vztahu zpackala a de facto ta špatná jsem ve finále byla já. A v konečné fázi to bývalý ukončil slovy „co jsme si, to jsme si, uděláme tlustou čáru a začneme znova“. Nechala jsem se „ukecat“. Skončili jsme jak jinak než v posteli a začalo období udobřování. To netrvalo moc dlouho. Do měsíce jsme se ocitli před stejným ještě více prohloubeným problémem a celé kolečko se znovu opakovalo. A když jsem se chtěla znovu rozejít, partner mě podceňoval a hovor ukončil ve stylu vyspi se z toho a zítra to probereme. Byla jsem více méně za „hysterku“, která se vždy nechá uchlácholit, východisko ze vztahu nebylo.
S příbývajícími roky mi bylo jasné, že nemá smysl prodlužovat vztah, který je nefunkční jenom proto, abych nebyla sama. Jenže ten můj protějšek nebyl schopen pochopit větu „nechci pokračovat dál“. Divná jsem byla já, že neocením všechny jeho kvality a ne on. Došlo mi, že já a ani on nemáme šanci na svobodu, na nový vztah. Nakonec jsem vše ukončila SMSkou, dotyčného jsem zablokovala v mobilu i na všech sociálních sítích a až teprve pak byl vytoužený „klid“.
Bohužel i další vztahy probíhaly podobně. Jakmile jsem se chtěla s někým rozejít, okamžitě se spustily výčitky, dotazy „proč? proč? proč ?“ a jediná možnost jak z toho ven byla opět „rozchodová SMS, blokace dotyčných“ a spálení všech mostů.
Tím, že jsem své bývalé partnery opustila touto formu a zablokovala neznamená, že jsem je přestala mít ráda, a nebo že bych vztahů s nimi litovala. Ale znamenalo to, že jsem pochopila, že naše cesty se rozešly a další společný život by alespoň pro mě byl utrpením a láska by se velmi rychle mohla přesmyknout do nenávisti. Tímto řešením se nám obou naskytla možnost o to rychleji se z rozchodu dostat, mít vytouženou svobodu či si najít nového partnera. Oba dva přeci máme právo volby. A hlavně je potřeba myslet na to, že na vztah musí být vždy dva, jinak to přestává dávat smysl.
