Článek
Najednou přijdeme na to, že otec není „náš“ otec a ta matka také není vždy úplně jistá. A jak s touto informací naložit? Najednou se otevírá „Pandořina skříňka“ rodiny. Člověk zjišťuje, že celoživotní „pravda“ je vlastně klam a začíná první fáze- tím je zklamání. Máme pocit, že nám rodiče celý život lhali a začínáme přemýšlet mnohdy až v dospělém věku, čí že to vlastně jsme a stanou se z nás pátrací psi, kteří se zakousnou a nepustí do doby, než zjistí tu pravdu.
Jakmile se po strnitých překážkách k vysněné pravdě dopátráme, nadejde den „D“. Máme se sejít s tím naším „skutečným“ rodičem. A pak přijde další fáze- opět zklamání. Sami sebe považujeme za to nejúžasnější stvoření, co mohlo vzniknout na této planetě, a máme pocit, že nám ten život musel dát pan a nebo paní dokonalí. Jenže pak nastane zrada- přijde k nám naproti někdo úplně nedokonalý se spoustou chyb a my nevíme, jak s tím naložit. Nechceme toho člověka odmítnout- vždyť nás přeci zplodil, ale na druhou stranu nechceme přijmout dotyčného chyby. Co pak s tím? Dostáváme se do trapné, neřešitelné situace, před kterou nás naši nejbližší celé roky chtěli ochránit tou strašnou „lží“. Ti naši nejbližší si většinou přejí, abychom vyrůstali a žili v lásce a bezpečí a snaží se nás ochránit před temným zlem, ale díky naší zvědavosti my tomu genetickému „monstru“ jdeme přímo do rány.
A najednou zapomeneme, kdo se o nás v dětství staral, kdo o nás pečoval, kdo nás miloval a bojoval proti všemu a všem, aby nás ochránil. Kdo s námi prožíval průšvihy puberty, první lásky, první úspěchy a neúspěchy. Kdo nám byl nejblíž a žil pro nás. Místo toho milujícímu člověku „vrazíme kudlu do zad“, když ho osočujeme, proč nám celý život lhal, a pak se začneme scházet s někým, před kým jsme měli být celý život uchráněni.
A má někdo pocit, že po mnohdy desítkách let života se do nás najednou „biologický rodič“ zamiluje a bude s námi budovat náš další život? Určitě ne, je potřeba spadnout z oblak.
Pro mě osobně je můj rodič ten, který mi celý život projevoval náklonnost a snažil se pro mě obětovat svůj osobní komfort, dával mi lásku a veškerou energii na to, aby do budoucna ten život byl jednodušší. Pravda, je to trochu klišé, ale celé roky to funguje.
Pro mě není rodič jenom spermie a vajíčko- to zplození je to nejjednodušší. Daleko složitější je pro toho druhého žít a to ne vždy se zadaří. Proto prosím nezatracujte své nebiologické rodiče- i tak vás milují a to je přeci to podstatné.
