Článek
Evropa: muzeum místo civilizace
Průměrná porodnost v EU klesla v roce 2023 na 1,45 dítěte na ženu. Pro udržení populace je potřeba 2,1. V některých zemích, jako je Itálie nebo Španělsko, je to ještě horší, kolem 1,2. Česká republika? Po covidovém mini-babyboomu se opět propadla pod 1,7 a dál padá.
Důvody ?
Nízká porodnost v Česku má řadu příčin, mladí lidé často odkládají rodičovství kvůli drahému bydlení, nejisté ekonomické situaci a obavám, že mateřství či otcovství poškodí jejich kariéru. Péče o dítě je časově i finančně náročná, dostupnost školek a flexibilních pracovních úvazků nízká, a společenská nálada často upřednostňuje osobní pohodlí a seberealizaci před rodičovskými závazky. V kombinaci s chabou podporou ze strany státu a kulturními změnami se vytváří prostředí, kde mít děti znamená pro mnoho lidí spíš riziko než přirozený krok.
Imigrace? Nezachrání nás. Ze stejných důvodů, proč vymíráme my
Ačkoliv je migrace často prezentována jako řešení, jde o iluzi. Opožděné a krátkodobé náplasti na hlubokou ránu. Často slýcháme, že porodnost lze „dohnat“ migrací z Blízkého východu, Afriky nebo jižní Asie. Jenže realita je jiná:
1. Imigranti přebírají kulturní vzorce
Druhá a třetí generace imigrantů v Evropě velmi rychle přijímá stejné hodnoty jako většinová populace, včetně individualismu, kariérismu a bezdětnosti. Například v Německu nebo Francii klesá porodnost u původně plodných komunit během dvou generací na evropský průměr.
2. Žádná civilizace nemůže přežít bez vlastní identity
Pokud obyvatelstvo přestane být tvořeno lidmi, kteří sdílejí kulturu, jazyk a historickou kontinuitu, výsledkem není „obnovení“ národa, ale jeho zánik a nahrazení jiným. Nejde jen o barvu pleti nebo náboženství jde o hodnotový základ, který drží společnost pohromadě. A ten je v krizi.
3. Přistěhovalci nemohou dlouhodobě udržet stárnoucí populaci
Ekonomové jako Lutz, Lee či Jackson varují, že žádná realistická míra imigrace nedokáže zastavit populační stárnutí bez masivního a trvalého přísunu lidí, což by zcela změnilo kulturní, jazykovou i sociální strukturu země.
4. Imigrace se potýká s vlastní krizí reprodukce
I země, odkud migranti přicházejí, začínají trpět poklesem porodnosti. Ukraina, Bangladéš, Indie, Írán, Turecko, všechny klesly pod 2,1. Afrika je zatím výjimkou, ale ani ta není imunní vůči globalizačním trendům: urbanizace, školství, média a digitální kultura i zde tlumí plodnost.
Historie ukazuje: bez vnitřní obnovy žádná civilizace nepřežila
- Řím také dovážel lidi z periferie, aby zalátal demografické díry. A výsledek? Ztratil svou identitu, oslabil soudržnost a nakonec padl.
- Osmanská říše přežívala díky mnohonárodnostnímu mixu. Dokud se ten mix nerozložil.
- Benátky zanikly v míru a bez války, jen prostě přestaly mít potomky.
Civilizace nepřežívají na přítomnosti. Přežívají díky víře ve vlastní budoucnost. A ta se pozná podle ochoty mít děti.
Závěr: Chceš přežít? Pak si musíme přiznat pravdu
Imigrace není lék. Je to zástupné téma. Pokud národ ztratí vůli přežít, nepomůže mu ani deset milionů nových obyvatel. Ti se buď přizpůsobí vymírajícím hodnotám, nebo je nahradí.
Jediná cesta k přežití je vnitřní obnova. Obroda společnosti, která znovu najde smysl v rodině, dětech, odpovědnosti a kontinuitě. Jinak jsme jen dočasnou etapou. Hlasem, který ztichne. A místem, které někdo jiný přepíše na mapě dějin.
