Článek
V Německu probíhá cenová válka mezi supermarkety a zákazníci si mnou ruce nad levnějšími potravinami, v Česku sledujeme vývoj jako diváci v kině. S popcornem v ruce, samozřejmě pokud si ho ještě někdo může dovolit.
Německo: Slevy, kam se podíváš
Lidl snižuje ceny. Aldi snižuje ceny. Rewe snižuje ceny. Proč? Protože si konkurují. Protože vědí, že zákazník není dojná kráva, ale spotřebitel s možností volby. Výsledek? Máslo, které stálo 2,29 €, najednou stojí 1,59 €. Takhle vypadá tržní ekonomika v praxi.
Česko: Ticho po pěšině (a vysoké ceny)
A co se děje v Česku ? Nic. Tedy kromě toho, že si občas nějaký řetězec pohraje s červenou cenovkou, aby máslo „v akci“ stálo jen o korunu méně než minulý týden. Inu, marketing.
Konkurence? Spíš kartelová harmonie beze slov. Zdá se, že naše řetězce si řekly: „Proč bychom zlevňovali, když si lidé stejně koupí?“ A mají pravdu. Češi se naučili utahovat opasky. Teď už si je rovnou dávají kolem krku.
Proč u nás trh nefunguje, jak by měl? Několik (ne)překvapivých důvodů:
Omezená konkurence a malý trh
V Česku máme pár dominantních hráčů, kteří si rozdělili trh a moc dobře vědí, že si navzájem příliš nešlapou na kuří oka. Prostor pro novou konkurenci? Tak malý, že by se tam nevešla ani slevová samolepka.
Zákaznická pasivita
Češi jsou trpělivý a ohebný národ. Když máslo stojí dvakrát tolik co za hranicemi, řeknou si: „No jo, zase nám to zdražili.“ A pak si ho stejně koupí. Bojkot? Tlak na obchodníky jako v Chorvatsku? Ale prosím vás, vždyť máme horší věci, třeba D1 a krizi bydlení.
Nízká transparentnost cen
Kolik platí obchodník za rohlík od dodavatele? Kolik si přihodí za „logistiku“ a „zákaznický komfort“? Nevíme. A ani vědět nemáme. Co oči nevidí, peněženku nezabolí. Tedy až do chvíle, než přijde účet.
Politická impotence
Někde mezi úvahami o snížení DPH a bojem proti „potravinové inflaci“ se ztratila odvaha říct nahlas: „Trh tady prostě selhává.“ Místo toho slyšíme složitá vysvětlení, proč to nejde. Případně sliby, že „do roka a do dne“ bude líp. Spoiler: nebude.
Silné pozice obchodních řetězců vůči dodavatelům
Zatímco v Německu si dodavatelé s řetězci konkurují, v Česku často hrají podle not velkých obchodních řetězců. Malý zemědělec nebo český výrobce potravin nemá na vyjednávání šanci. A zákazník to nakonec všechno zaplatí.
Závěr?
Možná jednou přijde den, kdy i v Česku zafunguje konkurence a ceny začnou reagovat na realitu, ne na fantazie maržových analytiků. Do té doby si budeme moci alespoň číst titulky o tom, jak v Německu padají ceny a v duchu si říkat: „Aspoň že máme lepší pivo. I když už i to začíná být luxus.“
