Článek
Airbnb jako rakovina měst
V roce 2024 bylo v Praze aktivních více než 15 000 nabídek krátkodobého ubytování, přičemž 90 % z nich tvořily celé byty či domy, tedy nikoliv spolubydlení, ale faktické mini hotely.
To je více než v některých evropských metropolích s dvojnásobnou populací. Staré Město a Malá Strana jsou prakticky vyprázdněny od trvalých obyvatel. Na každého rezidenta tam připadá několik turistů. Podle údajů Českého statistického úřadu se počet obyvatel v Praze 1 mezi lety 2001 a 2021 snížil z 40 000 na pouhých 24 000.
Ceny bydlení raketově rostou
Mezi roky 2015 a 2023 se v Praze zvýšila cena bytů o 112 %, což je třetí nejrychlejší růst v celé EU (Eurostat, 2023). Jen mezi lety 2020 a 2022 se v centru metropole zvýšila průměrná cena nájmů o 35 %. Tento růst je částečně tažen tím, že stovky bytů byly staženy z trhu s dlouhodobými nájmy a přesunuty do lukrativnější sféry krátkodobých pronájmů.
Turismus na úkor bydlení
Praha v roce 2019 přivítala přes 8 milionů turistů, což je více než čtyřnásobek počtu jejích obyvatel. Turisté jsou vítaní – ale jejich pobyt by neměl být umožněn za cenu bydlení pro místní. Jak ukazují data z měst jako Amsterdam, Berlín či Lisabon, nekontrolovaný růst krátkodobých pronájmů snižuje dostupnost bydlení a přispívá k „vylidňování“ historických center.
Španělsko ukazuje cestu
V červnu 2024 Barcelona oznámila, že do listopadu 2028 zruší všechny licence pro krátkodobé turistické pronájmy bytů (celkem 10 101). Město tím reaguje na dramatický úbytek dostupného bydlení pro obyvatele. Španělská centrální vláda také zavádí povinnost každoroční registrace a kontroly všech bytů nabízených k turistickému ubytování s unikátním registračním číslem (účinnost od 2. 1. 2025).
Například v Lisabonu smí být nové turistické pronájmy registrovány pouze v periferních částech města. Amsterdam zavedl maximální počet dnů (30–60 ročně), po které smí být nemovitost pronajata.
Co děláme v Česku? Nic.
Zatímco Evropa zpřísňuje pravidla, v Česku neexistuje jednotná legislativa. Regulační pravomoci mají obce, ale ty často narážejí na nejednotný výklad zákonů. Praha zavedla pouze povinnost hlášení počtu hostů a požaduje zdanění příjmů ale bez možnosti efektivní kontroly.
Dokonce ani data nejsou veřejná. Zatímco ve Španělsku či Francii musí být inzeráty propojeny s registrací, u nás je trh netransparentní a stát z něj ztrácí stamiliony na daních.
Závěr: Svoboda bez pravidel ničí města
Je čas přestat si lhát do kapsy. Krátkodobé pronájmy nejsou jen moderním způsobem cestování. Jsou to podnikání s výrazným dopadem na dostupnost bydlení, komunitní život i městský rozpočet. Pokud nechceme, aby se z Prahy, Brna nebo Českého Krumlova staly jen kulisy pro cizince a z obyvatel trvale vystěhovaní, je čas na zásah. Inspirovat se můžeme právě ve Španělsku.
Regulace nejsou nepřítelem svobody. Jsou jejím ochráncem pro ty, kteří město chtějí žít, ne jen navštívit.
Odkazy:
