Článek
„Je to, jako kdybyste do centra města vysypali náklaďák plutonia“
Azbest není jen „stavební materiál minulosti“. Je to extrémně nebezpečný karcinogen, jehož vlákna se po vdechnutí usazují v plicích a mohou desítky let později způsobit smrtelná onemocnění. To potvrzuje i prof. MUDr. Vladimír Koštial, CSc., odborník na toxikologii z Vysoké školy chemicko-technologické:
„Azbest je neviditelný zabiják. Každý gram uvolněného azbestu obsahuje miliony mikroskopických vláken, které mohou způsobit nenávratné poškození plic. A zde se nebavíme o gramech, ale o tunách.“
Podle kriminalistů bylo při demolici objektů v Milovicích nezákonně zacházeno s odpadem obsahujícím azbest. Ten byl následně neodborně rozvezen po ploše 22 hektarů. Pro srovnání, to odpovídá ploše 30 fotbalových hřišť či 5 143 plně naložených kamionů. Nebo ještě jinak: jako byste do centra města vysypali náklaďák plutonia a doufali, že si toho nikdo nevšimne.
Jak se sanuje azbest? Pomalu, draze a extrémně opatrně
Sanace kontaminovaného území nebude levná, jednoduchá ani rychlá. Podle inženýra Radka Hanzlíka, experta na dekontaminaci stavebních ploch, se jedná o proces, který může trvat i roky:
„Každý centimetr půdy musí být otestován, vytěžen a převezen do specializované spalovny nebo skládky nebezpečného odpadu. Musí se to dělat v uzavřeném prostředí, s použitím speciálních ochranných obleků a filtračních jednotek. Jakákoli chyba může ohrozit pracovníky i okolí.“
Náklady se podle odhadů mohou vyšplhat na stovky milionů až několik miliard korun, přičemž celý proces může trvat 5 až 10 let.
Kontroverzní mlčení a selhání politiků
Trestní stíhání už běží. Policie obvinila pět osob – z toho tři bývalé krajské úředníky. Mezi nimi i Roberta Bezděka, někdejšího radního za hnutí ANO. Ten po obvinění rezignoval a vystoupil z hnutí, ale k celé věci se odmítá vyjádřit.
Otázkou zůstává: Jak mohl někdo podepsat demolici budov obsahujících azbest, aniž by zajistil odbornou likvidaci? A proč bylo kontaminováno tak obrovské území, aniž by kdokoliv zakročil?
Podle ekoložky Jany Dvořákové z iniciativy Zdravé Milovice je situace naprosto neúnosná:
„Je to ekologický skandál, který by v jiné zemi vedl k okamžným demisím a veřejným protestům. U nás se tváříme, že se nic neděje a přitom se desítky hektarů půdy proměnily v časovanou rakovinovou bombu.“
Závěr: Budeme čekat, až někdo onemocní?
Milovická kauza by měla být mementem. Nejen kvůli tomu, co se stalo, ale kvůli tomu, co se může stát, pokud nebudeme reagovat.
Tady nejde o „pár kamionů suti“. Jde o zdraví lidí, o miliardy z veřejných rozpočtů a o důvěru v to, že stát dokáže chránit své občany před neodpovědností a lhostejností.
Protože až jednou někdo zemře na rakovinu způsobenou expozicí v Milovicích, bude už pozdě ptát se, kdo za to mohl.
Zdroj:
