Článek
Zatímco většina populace bojuje s nedostupností bydlení, investiční skupiny a fondy si mnou ruce. Zatímco politici mluví o podpoře mladých rodin a dostupném bydlení, realitní trh se stává arénou spekulací, manipulací a umělého navyšování cen. Za pozlátkem „zdravého trhu“ se skrývá cynická hra s osudy tisíců lidí. A málokdo má odvahu o tom mluvit nahlas.
Když trh nefunguje: Umělé vytváření nedostatku
Jedním z nejčastějších triků, které investiční skupiny používají, je tzv. „strategické zadržování bytů“. Skupiny koupí větší množství jednotek v atraktivní lokalitě, ale tyto byty neuvolní na trh. Výsledek? Uměle vytvořený nedostatek, který žene ceny nahoru. Až když ceny dosáhnou požadované výše, skupina je začne postupně uvolňovat za maximální možný zisk. Typicky jde o malé byty 1kk a 2kk, ty jsou na metr čtvereční nejdražší.
Kolo se točí: Překupování mezi spřízněnými firmami
Další technika připomíná praní špinavých peněz, jenže je zcela legální. Společnosti propojené na papíře i personálně si prodávají jednu nemovitost opakovaně mezi sebou, pokaždé za vyšší cenu a s tzv. poplatkem za postoupení. Tím vytvářejí falešný dojem o růstu tržní hodnoty. Když pak nemovitost nabídnou běžným zájemcům, je už „tržní cena“ posunuta o stovky tisíc až miliony výš. Běžná praxe kterou lze vidět typicky u nových developerských projektů, v okamžiku uvedení na trh je zpravidla 1/3 bytů (typicky těch nejmenších) prodána nebo zarezervována. Má to ještě jeden pragmatický důvod. Developer většinou stavbu financuje úvěrem z banky a ten je podmíněn právě prodejem alespoň 1/3 prodaných jednotek ještě před zahájením stavby.
Z developerů spekulanti
Kdysi stavěli domy, dnes staví investiční pasti. Mnozí developeři se dávno vzdálili původní myšlence budování kvalitního bydlení. Namísto dostupnosti preferují exkluzivitu – ne proto, že by po ní byla poptávka, ale protože ji sami vytvářejí. Projekty se plánují tak, aby lákaly investory, ne obyvatele: menší byty, vyšší ceny, „luxusní“ parametry, které ale reálně ničím nepřispívají ke kvalitě života. 1/3 dokončených bytů navíc ani nejde do prodeje okamžitě ale developer si ji drží jako spekulaci do budoucna a „pouští“ jednotlivé byty na trh podle toho jak se situace vyvíjí a ceny rostou.
Politická slepota, nebo záměrná nečinnost?
Města a stát mají nástroje, jak těmto praktikám čelit: daň z neobsazených bytů, omezení spekulativních nákupů, podpora družstevního bydlení. Přesto je využívají minimálně nebo vůbec. Proč? Odpověď je jednoduchá: mnoho politiků sedí ve správních radách developerských firem, nebo mají vlastní realitní investice. V zahraničí nemyslitelné !
Ceny jako zbraň: Nástroj ekonomické kontroly
Nelze se vyhnout otázce, zda už ceny nemovitostí nejsou jen tržní ukazatel, ale spíš nástroj sociálního inženýrství. Vytlačit střední třídu z centra měst, vytvořit závislost na hypotékách, z obyvatel udělat věčně zadlužené nájemníky. To nejsou konspirační teorie taková je realita, kterou už dnes vidíme v Berlíně, Londýně, Praze.
Závěr: Bydlení jako lidské právo, ne investiční produkt
Pokud budeme i nadále akceptovat, že nemovitosti jsou primárně investiční aktivum a ne místo k životu, smiřujeme se s budoucností, kde bydlení bude výsadou, nikoli samozřejmostí. A dokud budou investorské skupiny diktovat tempo, ceny půjdou jen jedním směrem – nahoru. Ne kvůli poptávce, ale kvůli chamtivosti.
