Článek
Na tiskovce agresivní byznysmen Trump s Vancem obvinil Zelenského z nedostatečné úcty při jednání o bezpečnostních zárukách výměnou za přístup k ukrajinským nerostným zdrojům. Nebál bych se to nazvat americkým drancováním Ukrajiny, ne moc lišícím se od ruského cíle na Ukrajině (zásadně se ale liší způsob dosažení cíle). Nepříjemně mi však hlavou proběhla vzpomínka na porcování Polska z počátku 2. světové války mezi nacistickým Německem a socialistickým Sovětským svazem…
Zde je posledních asi 10 minut s českým překladem, které se zvrhly v hádku:
Pokud chcete slyšet celou debatu (asi 50 minut) i s možností si zapnout automatické titulky v češtině (celkem obstojný překlad), zde je na ni odkaz. Celých 40 minut to na takovou eskalaci nevypadalo.
Ve srovnání s chytrou diplomatickou strategií Winstona Churchilla a Edvarda Beneše však přímé jednání Zelenského bylo neefektivní a v závěru konfliktní. Churchill udržoval dobré spojenectví s USA navzdory sporům, Beneš takticky obětoval část území pro dlouhodobé přežití státu. Zelenskyj svojí neústupností však ohrozil podporu Ukrajiny (pokud ovšem nemá důvěryhodný slib Evropy, že mu dodá totéž, co by dodaly USA), přestože historie ukazuje, že kvalitní diplomacie přináší výhody.
Je pravdou, že Amerikou navrhovaný kompromis by byl odměnou pro ruského agresora a lze pochopit, že Ukrajina chce dosáhnout záruky další bezpečnosti (nestačí jen přítomnost amerických těžařských firem). Rusku se totiž rozhodně věřit nedá. Historicky nedodržuje nic. Američané sice vypadají, že nechápou realitu války na Ukrajině, ale tak to rozhodně není. Jednají jen tvrdě a vyděračsky, bezohledně a agresivně, ve snaze vytřískat pro USA z války na Ukrajině co nejvíce. Zelenskyj si ale v Bílém domě naběhl, nepochopil realitu jednání ze strany Trumpa a Vance a byl ponížen. Divím se, že oběma pánům při dohadování nevmetl, že když Ukrajina padne, nebudou z toho USA mít ani dolar a dosavadní podpora od USA vyletí definitivně komínem. Ať to Trump americkým investorům na Ukrajině vysvětlí.
Americké obchodní strašení třetí světovou válkou z důvodu neústupnosti Ukrajiny a Zelenského mi připomnělo obviňování Československa z hrozby vyvolání druhé světové války, pokud se nevzdá části území a tlak vyvíjený na Beneše.
Churchillova vynalézavá strategie
Neshodl se s USA v mnoha věcech (například marně podporoval vylodění i na Balkáně, nesdílel Rooseveltovo zahledění do Stalina), především však v otázkách poválečného uspořádání Evropy (prosazoval operaci Unthinkable). Bytostně Stalina doslova nesnášel. Přesto diplomaticky stále podporoval transatlantické spojenectví. Chápal, že otevřené a veřejné spory by oslabily Západ.
Trump na oko vystupuje tak, že je mu Evropa zcela ukradená a důležitá je jen Amerika na prvním místě. Z pohledu Američanů to je částečně pochopitelné, ale nebude to tak úplně pravda. Bohužel Zelenskyj (a jeho tým) v oválné pracovně nepochopil, že vlezl do nastražené pasti a zapomněl na klidný diplomatický pragmatismus.
Benešova trpělivá kalkulace
Stojí za největším úspěchem v dějinách naší diplomacie. Beneš pod (letitým) tlakem okolností tajně diplomatickou cestou navrhoval podstoupení části území hitlerovskému Německu už půl roku před Mnichovem.
- Francii a Británii vnutil stigma zrádců.
- Československu zajistil status první oběti nacismu.
- Ušetřil zemi přímé válečné konfrontace.
- Získal poválečné obnovení hranic (až na část Ukrajiny).
- Vysídlil 1,5 mil. německých starousedlíků.
Zdánlivá porážka zabalená do protektorátu v Evropě zmítané válkou byla nakonec strategickým vítězstvím. Zelenského odpor k územním ústupkům získal obdiv, ale za cenu ztráty asi 0,5 mil. vojáků, závislosti na západních dodávkách a aktuálního rizika, že Kyjev nebude u dohody USA a Ruska.
Srovnání přístupů
Zelenského nečekaně odbojná kritika v závěru debaty převládla nad taktickým vyjednáváním s Trumpovou administrativou. Byla v kontrastu s Benešovou diplomatickou kalkulací vytvořené oběti a vnucení úlohy zrádců Francii a Británii. Podobně i s Churchillovou strategií udržení spojenectví s USA za každou cenu. Navzdory všem neshodám.
Beneš zvolil krátkodobé ústupky, aby dlouhodobě získal. Churchill kladl důraz na udržení spojenectví. Spory řešené jako „telenovela“ však oslabily už tak oslabenou pozici Ukrajiny v Bílém domě. Války se vyhrávají v zákopech a tajných jednáních, nikoliv na sítích a v TV.
Válka vyžaduje okamžité řešení a náhlé rozhodnutí: vedení boje nemůže čekat na demokratickou diskusi.
O tom, jak bude Trump na schůzce se Zelenským vystupovat, nešlo mít naivní představy. Vyjednávání s ješitným dravcem Trumpem o povolební podpoře Ukrajiny mělo být ale zahájeno nejméně už rok před volbami. Jen člověk nepoužívající kritické myšlení si mohl myslet, že tvrdý a někdy i bezohledný obchodník Trump, nyní atypický prezident, ve volbách nezvítězí.
U části veřejnosti a politiků Zelenskyj nepochybně zabodoval opětovným zahráním na struny hrdinství Ukrajinců, ale jeho zatvrzelost současně ještě více oslabí podporu ze stále více izolacionistických USA a dostane ho do pozice překážky při jednání o míru.
Na to, aby Putin byl ochoten přistoupit na mír, musí něco získat. Podobně uvažuje i Trump. Zelenskyj takto veřejně uvažovat nemůže. Jeho úlohou je zachovat národ a převést jej těžkým obdobím do lepších časů. Uznání se mu možná dostane až po smrti. Druhou možností je, že si uznání vybojuje a Rusko ze země vyžene. Velkým zklamáním však je, že jak USA, tak i Evropa, nejsou ochotny či schopny za tři roky válčení Ukrajinu na něco takového dostatečně vyzbrojit.
Evropské blouznění
Je to sice jen drobný detail, ale zatímco do oválné pracovny se s příchodem Trumpa vrátila busta Winstona Churchilla, britský premiér Keir Starmer nedávno naopak nechal odstranit pět portrétů Winstona Churchilla z parlamentu a vládních budov.
Zelenského diplomacie
Ukrajina je na pokraji vyčerpání a zhroucení. Zelenskyj se musí rozhodnout, zda stát na určitých ideálech, principech, nebo zvolit politiku možného, pragmatického. Nikdo soudný nepochybuje, že Rusko je agresor a vrah. Zelenskyj prokázal obrovskou vůli a odhodlání bránit suverenitu země a jeho zásluhou je, že Ukrajina nepadla. Ale cesta dál bez podpory z USA se zdá být už jenom trnitá. A mnohem početnější Evropa systémově a koncepčně už tři roky ostudně spí. Diplomatická ohebnost však není kapitulací, ale přípravou na budoucí obnovu.
Anketa
Zdroje
Autorský komentář s podporou v těchto článcích:
Hádka v Bílém domě: Trump s Vancem chtěli po Zelenském poděkování. Válku pocítíte, opáčil | Here's the real reason Trump and Zelenskyy's deal blew up in the Oval Office | Zelenskyj po hádce: Vztahy s Trumpem lze spravit. Ten mu vzkázal, že přecenil své postavení | Jednání Trumpa se Zelenským po roztržce rychle skončilo | Roztržka Trumpa se Zelenským: Zneuctil USA, rozčílil se šéf Bílého domu a jednání ukončil | Churchill poprvé veřejně použil termín „železná opona“ | Teheránská konference | Kde se vzal slogan America First? Má nebezpečnou historii | Co kdyby Churchill na konci druhé světové vyhlásil válku Stalinovi? | Beneš měl být vstřícnější | Karel Hvížďala: Mnichovský komplex dnes | Mnichov 1938: Někteří historici odmítají tezi o zradě, šlo podle nich o vítězství Benešovy diplomacie | „Viděl jsem slzy v očích generálů.“ Před 80 lety se Beneš vzdal mnichovskému verdiktu | Mnichovská zrada byla naší výhrou | Žantovský: Zelenskyj je pro Američany překážkou, chtějí ho vyřadit | Churchill portraits removed from Parliament after Labour’s victory