Důchodová reforma je smrtelnou agónií pyšné vlády

Veškeré kroky, které v následujících měsících vláda udělá, budou prezentovány jako statečnost prosadit cokoliv ve sněmovně, mimořádný úspěch, politická udatnost. I kdyby si zametla třeba jen chodník před vlastním prahem „strakovky“. Veřejnost bude svědkem nepřetržitého volebního PR, v němž bude převážně slyšet, jak je bojovná, kompetentní, úžasná. Přitom má ve sněmovně stále většinu a (téměř) cokoliv prosadit ve sněmovně je pro ni jen formalita. Stačí přetrpět připomínky opozice. Nic odvážného na tom není.

Pokud vláda tvrdí, že reforma je odvážný krok i proti nesouhlasu voličů, vyvolává to otázku, zda se jí podařilo veřejnosti srozumitelně vysvětlit její nutnost. Pokud je reforma opravdu nutná, musí ji všichni lidé být schopni pochopit a přijmout. V opačném případě jde o chybu vlády.

Zajímavé na tom je, že rétorika vládní sebechvály připomíná PR styl Donalda Trumpa, kterého většina vládních činitelů kritizuje. Trumpovy „pravdy“ jim lezly krkem, ale dnes v podobném stylu argumentuje sama vláda. Jak se říká, účel světí prostředky. Ti politici…

Mluvit o reformě je totiž poněkud zavádějící, protože jde spíše o nevyhnutelné úpravy s cílem zajistit udržitelnost systému. Reforma by však měla vést k lepšímu životu. Současné kroky vlády nastupující generaci seniorů ale život zhorší. Zvyšováním důchodového věku a reálným snižováním výše důchodů. Udržet si zdraví a plné nasazení v práci po šedesátce také nebude žádná legrace. Hodně pracujících seniorů kolem 65 let bude buď na dlouhodobé nemocenské, nebo je nikdo nebude chtít zaměstnat. A tato změna k horšímu již probíhá. Připravit se dobře nebyl čas, protože změny probíhají překotně a nebylo jasné, na co přesně se připravit. V paměti máme i neblahou měnovou reformu v roce 1953. I tehdy byli občané uklidňováni a nakonec jim zbyly jen oči pro pláč.

Problém je, že o důchodové reformě rozhodují politici, kteří nedokážou najít společnou řeč, a jejich priority se mění s každou novou vládou. To platí historicky pro jedny i druhé. Máslo na hlavě mají všichni. Proto i ten současný pokus o reformu nakonec selže, pokud nebude jen dočasným krokem, ale s širokou podporou dohodou napříč sněmovnou. Pak bude mít šanci na vznik dlouhodobé důchodové stability. Nyní je též odsouzen k zániku.

Pan premiér Fiala na tiskové konferenci s úsměvem jemu vlastním tvrdil, že vláda zajistila peníze na „slušnou“, ale i důstojnou penzi jak pro současné třicátníky, tak i pro všechny generace. Co to ale je slušná či důstojná penze?

Pokud bude na úrovni 20 % z průměrné mzdy, jde o žebračenku v pásmu chudoby (tj. do 40 %), nikoliv důstojnost. A že je pro všechny generace?

Co to je za nesmysl, když současně tvrdil, že důchodová reforma se nedotýká lidí v předdůchodovém věku i současných seniorů? Ona už se ale právě dotýká.

Beru proto jeho slova jako takový folklór nedůvěryhodného politického maňáska či zajíčka, jak ho nedávno sám v televizi předvedl.

Při turbulentním pohybu současného světa jde totiž o politickou demagogii. Co bude v roce 2060, neví opravdu nikdo. Do té doby bude důchodová reforma nepochybně několikrát revidována a přepracována. Vláda tak nemohla nic zajistit. Je to nesmysl. Jsou to jasné signály, že jde hlavně o volební PR a mlhavé fantazie, jak bude svět vypadat za 35 let na základě předpokladů, které jsou dnes dány. Ovšem z té sebechvály premiéra a vlády už lidem musí zvonit v uších.

Zvláštní slovník použil i předseda KDU-ČSL Marek Výborný, který naopak tvrdil, že reforma se propisuje pro všechny generace. Možná by si měl s panem premiérem nejdříve srovnat noty, co bude kdo říkat. Reforma podle něho přilepšuje rodinám. A nebo trestá bezdětné? Záleží na úhlu pohledu. Dnešní třicátníci a čtyřicátníci se ale mají dočkat spravedlivých penzí. Spravedlnost je ovšem často slepá a relativní. Takže zase nic než volební PR. I z jeho úst zazněla obrovská sebechvála.

Vrcholem cirkusového představení tiskové manéže byl Vít Rakušan. Mluvil o vládě v opozici, která neměla na reformu odvahu. Jenže v opozici není jen minulá vláda. Odvahu na reformu neměla v minulosti ani například ODS. Takže koho tím vlastně kritizoval?

Tvrdil, že se pro lidi, kteří se k penzi blíží, nic nemění. Větší odtrženost od života lidí nemohl ukázat. Skoro po celou dobu svého projevu se Vít Rakušan culil a chvástal, chvástal a chvástal za celou vládu.

Věcnější byl pan ministr Jurečka. Ocenil i práci na reformě lidí před touto vládou a všech, kteří pro reformu hlasovali. Nesklouzl k bezbřehému volebnímu populismu servírovanému veřejnosti ve formě ubohého chvástání a přehnaného chválení vlády.

Vystoupení pana Jana Jakoba z TOP 09 vyznělo tak, že důchody se nikomu nesníží a určité parametry odchodu do důchodu se jen zlepší. To jsem si položil otázku, zda tedy byla tak dlouho diskutovaná reforma vůbec potřeba? Celou dobu jsem se domníval, že máme především vážný problém s financováním důchodů. Možná je ale někde v reformě schovaný zlatý grál, který vláda ještě lidem neodhalila.

Co mi ale nesmírně vadilo, byl populistický způsob, jakým bylo schválení důchodové reformy prezentováno. I nepřehlédnutelné přemlouvání k opětovnému volení koalice, aby ta skvělá a vynikající reforma byla funkční. Přišlo mi to nedůstojné. Reforma tak bude u spousty lidí diskvalifikována ještě před tím, než se do ní začtou. Nerozhodnuté hlasy vládní koalici nepřinese.

O reformě by bylo opravdu lepší mluvit méně sebevědomě a spíše věcně a srozumitelně.

Skutečně odvážnou reformou by bylo, kdyby důchody nebyly závislé jen na průběžném financování, které je zajištěno vynuceným výběrem daní. Zarazila vás tato slova? Možná znějí ostřeji, ale často si ani neuvědomujeme, jak ochotně se vzdáváme určité míry svobody. Nebo snad někdo platí daně zcela dobrovolně? Pokud je nezaplatí, stát použije sílu k jejich vymáhání. Proto stojí za to se ptát, jestli opravdu potřebujeme tak rozbujelý a nenasytný stát?

Smysluplnou reformou by tedy bylo, kdyby stát omezil svou všudypřítomnost. Tím by nejen snížil výdaje a závislost na vysokých daňových příjmech, ale také omezil prostor pro (extrémní) korupci a zmenšil rozsah šedé ekonomiky. Pro důchodový systém by pak mohl využívat stabilnější a efektivnější zdroje financování – například z těžby nerostných surovin (viz lithium), výroby elektřiny (viz ČEZ), národního pivovaru (viz Budějovický Budvar) nebo jiných investic.

Bohužel náš stát se už dlouho chová jako špatný hospodář, kde velkou roli hraje klientelismus mezi politiky a podnikateli. Aktuální kroky vlády možná vypadají zajímavě, ale fakticky jen odsouvají riziko státního bankrotu. Vlády se jeví jako neefektivní v získávání příjmů z mnoha zdrojů a současná vláda je rozpočtově až překvapivě nezodpovědná na výdajové stránce.

Chybí nám osobnosti, které by udělaly Českou republiku skvělou.

„Škrtejme ve státních výdajích, jinak nám hrozí bankrot,“ řekl Kalousek | Poslanecká sněmovna | Lithium - Čisté bohatství kraje i celé země | Národní pivovar Budvar - wiki | ČEZ - wiki