Robert Fico není žádný beránek

U těch prvních názorů by si jejich autoři měli dát pozor na to, zda i sebemenším pochopením pro atentát z jakéhokoliv úhlu pohledu neschvalují náhodou vraždu (byť nedokonanou amatérskou střelbou). Povyšovali by tím totiž ulici na vykonavatele spravedlnosti. Namísto soudců, zákonů a demokratických voleb. Povzbuzovali by tím i další psychicky labilní jedince k podobným činům. A lehce by se jejich slova mohla zvrhnout třeba v lynčování.

Přitom hlavním důvodem jejich emocí je především frustrace z výsledků voleb. Strany, se kterými souzní, jednoduše opakovaně demokraticky prohrály. Neochota akceptovat výsledky voleb a neschopnost porazit v demokratických volbách soupeře však nemůže jakkoliv ospravedlňovat vraždu. Juraj Cintula spáchal v demokratické společnosti neakceptovatelný čin, ani v jednom procentu omluvitelný. Odsouzení na doživotí mu bude přiměřenou odpovědí.

Na druhou stranu ti zahledění a toužebně zamilovaní do R. Fica by neměli strkat hlavu do písku. Slovenský premiér Fico není žádný beránek, ale slušně řečeno protřelý harcovník. Neexistuje sice žádný důkaz či rozhodnutí soudu o jeho „mafiánství“, ale ono to není ani potřebné. Člověk, který se veřejně chová jako sprosťák a nedokáže udržet na uzdě nejen své hulvátské emoce, ale ani těch, které chce vést, nemá být ve vedení státu. Primitivně vyřvávat si může například na fotbalovém stadionu.

Politik, který je na úrovni a nechce z pozice vůdce sklouznout do role svůdce, nepotřebuje strhávat dav k vulgárním projevům. Ty má naopak odsoudit a krotit. Takový premiér by byl velkou osobností. Fico ale dál zůstal dobrovolně malou, což podtrhl tím, že do již rozohněného davu ještě přilij trochu toho slovního oleje. Samozřejmě mám na mysli jeho vystoupení v Nitře namířené proti prezidentce Čaputové. Nechtíc tím ale i nastavil zrcadlo kulturnímu vývoji Slováků.

Demokracie není o tom, že budeme takové projevy zakazovat. To je mylný názor jeho odpůrců. Pořád jde o projevy politiků a ti musí snést hrubší míru kritiky, jak opakovaně potvrzují nejvyšší soudy. Demokracie či svoboda slova je naopak o tom, že i na politicky vulgární a sprosté projevy se zaměří oči kamer. Na svoji sprostotu a hulvátství totiž nejlépe ukáže každý sprosťák a hulvát sám. A já mám tušení, že u Fica nešlo jen o politickou hrubost, ale také elementárně lidskou hloupost, kdy byl jak utržený z řetězu.

Co je však s podivem, že uspěl ve volbách. A ne poprvé. Možná je potřeba se podívat i na vyspělost slovenského národa. Zda už konečně opouští svoji vývojovou pubertu. Bohužel se zdá, že ne. Slováci stále mají více horké hlavy, než najdeme u nás. V žilách jim koluje i horká maďarská krev a donedávna ještě byli Horními Uhry. A je to znát.

I když se Slováky máme nadstandardní vztahy, nelze zapomenout, že místo násobné vděčnosti k nám už dvakrát rozbili Československo.

Po převratu v roce 1989 to byli právě oni, kteří chtěli samostatnost. Několika Slováků jsem se tehdy i ptal, proč chtějí rozbít republiku, když trendem bude spojování. Odpovídali mi jako kolovrátek, že jim jde o jejich „špecifiká“. Nikdy jsem se ale od nich nedozvěděl o jaká. Prý bych jim stejně nerozuměl.

Když naši vojáci k obraně vlasti posílili i hranice na Slovensku, Slováci se na ně nedívali zrovna přátelsky. Kdoví, jak by se při vypuknutí války s Hitlerem zachovali. Vždyť při první příležitosti se od nás odvrátili, odtrhli a založili si fašistický Slovenský štát. A po boku nacistického Německa zahájili II. světovou válku.

Ano, je to tak. Slováci s Němci zahájili II. světovou válku v síle tří divizí, kterými napadli Polsko (později i Sovětský svaz a vyhlásili válku Spojenému království a USA). Sice hlouběji do vnitrozemí postupovala několik desítek kilometrů jen jedna divize, ale fašistické Slovensko nejspíše bojovalo i s československými letci a legionáři v polských službách.

Proto je úsměvné, když mluví o nacistech na Ukrajině a nevidí, že polovina všech nacistů světa je dnes v Rusku.

Možná jsou to jakási historická traumata Slováků, se kterými se ještě nesrovnali, a proto nedokáží dospět.

Slovensku teď asi bude dočasně vládnout Robert Kaliňák. Ovšem připomeneme-li si jeho rvačku s Igorem Matovičem z 13. září v loňském roce, je to jako z bláta do louže. I tentokrát stačí jen sledovat Kaliňákův obličej a jeho projevy. Slováci jsou prostě pořád ještě v minulých staletích. V éře pistolníků divokého západu.

Malým dětem, rozervaným a nevyzrálým osobám zbraně do rukou nepatří. To ale platí i pro mikrofony a moc. Slovensko po desítky let neví, kam patří. Neví, kdo je jeho přítel a kdo nepřítel. Neví, kde je jeho budoucnost. Je pořád jako malý a zákeřný mopslík, který štěká, občas někoho pokouše, k někomu se přitulí, ale z národní puberty prostě ještě nevyrostlo.

Básník, který ještě před lety vystupoval proti násilí. Kdo je slovenský atentátník? / „Nejhlubší dno.“ Fico s kolegy hecoval dav k vulgárním nadávkám Čaputové / Robert Fico / Slovenský štát / Invaze do Polska / Mnichovská zrada byla naší výhrou (video) / Rusko má největší neonacistickou komunitu na světě, říká Padevět. Plachý vyzývá k otevření tabu