Článek
V historii je známo mnoho spisovatelů, herců, zpěváků, ba i politiků, kteří vystupovali, tvořili či psali pod pseudonymy.
Za všechny zmíním:
- Hanu Zaňákovou (Lucie Bílá), Vladímíra Štancla (Michal David),
- Václava Ignáce Jebavého (Otokar Březina), Eduarda Schmidta (Eduard Bass),
- Samuela Langhorne Clemense (Mark Twain), Erica Arthura Blaira (George Orwell).
- Pod zkratkami V.S., O. Skala (politické články) a L.B. (literární recenze) psal do novin dokonce i Tomáš Garrigue Masaryk.
O nikom ale není známo, že by ke svému pseudonymu připojil fotografii jiné osoby, za kterou se vizuálně vydává.
Odhalení fiktivní identity
První, co mě zarazilo, byl vágně až podlézavě či servilně napsaný osobní profil autora:
Profil Jiřího Švehly na medium.seznam.cz
Text v profilu
Jsem zralý muž vyššího středního věku, pocházím z malé moravské vesnice, vystudoval jsem vysokou školu humanitního zaměření v Brně.
Žiji ve větším českém městě, miluji Českou republiku, ale považuji se za Evropana a jsem hrdým občanem Evropské unie. Vcelku úspěšně se živím jako drobný podnikatel.
Až do zahájení působení na Médiu jsem veřejně nikam nepsal, ale na tvorbu blogu jsem pomýšlel řadu let.
Zajímám se o kulturu, zejména hudbu, film a fotografii.
Podporuji a celý život volím demokratické strany. V ukrajinsko-ruském konfliktu plně stojím za Ukrajinou. Největší českou osobností posledního půlstoletí je pro mě Václav Havel.
Normalizační pop
Druhé, co mě zarazilo, byl autorův chvílemi až urputný seriál článků „Zapomenuté tváře normalizačního popu“. Nejen, že z titulku sálá účelový ideologický podtext, ale občas na mě jejich obsah působil neslušně, neurvale či posměšně.
Podrobně jsem se tomuto tématu věnoval už zde:
Podezřelé jméno Jiří Švehla
Jelikož o sobě uvedl, že se živí jako drobný podnikatel, zkusil jsem se podívat, kolik takových jmen je v evidenci živnostenských oprávnění.
Třetí, co mě zarazilo, bylo, že v evidenci je 17 osob tohoto jména, ale jen dva mají vysokoškolské vzdělání. Ing. arch. a JUDr. Tak jsem si položil otázku, zda někdo s takovým vzděláním by se živil jako drobný podnikatel. A měl i tolik času psát intenzivně články na blog.
AI
Čtvrté, co mě zarazilo, bylo, že starší články, překontrolované detektory textu, byly hodnoceny s vyšším podílem textu generovaného umělou inteligencí. Při práci s textem lze i časem rozpoznat text lidský od umělé inteligence i bez detektorů. Ale když byl text někdy v jednotném, jindy v množném čísle, bylo to už hodně podezřelé. Jakoby šlo o maskovací záměr.
Jistě, nic není na 100 % jisté a příliš bych použití AI autorovi ani nevyčítal (AI může být v mnoha směrech dobrým pomocníkem, pokud negeneruje články od A až do Z). Spíš mi to začalo zapadat do mozaiky, které jsem byl na stopě.
Kauza fotografie: Jiří Švehla na ní není
Páté, co mě zarazilo, bylo, když jsem se porozhlédl po internetu a zjistil využívání profilové fotky Jiřího Švehly:
Jiří Švehla na stránkách ochránce veřejných práv.
A měl jsem jistotu. Fotografie je využívána k různým článkům. Na 100 % tak nejde o Jiřího Švehlu. Je to podvod? Podle mého názoru nejde jen o porušení základních principů novinářské etiky, ale skutečně o klamání veřejnosti, chcete-li podvod.
Ukázky několika stránek, kde se vyskytuje fotografie údajného Jiřího Švehly:
Důvěryhodnost
Proč tedy věřit informacím, které domnělý Jiří Švehla zveřejňuje, když klame čtenáře i obě redakce (Medium i Seznam - nedomnívám se, že by toto schválily) neznámou fotografií z veřejné databáze?
Pokud by si do profilu dal třeba Ferdu Mravence, bylo by to sice divné, ale zřejmé, že jde třeba o vtip. Takto ovšem vytváří falešný dojem autenticity, což ovlivňuje vnímání obsahu článků. Je legitimní pochybovat o jejich pravdivosti, když autor záměrně pracuje nečestně a anonymně.
Pseudonym
V mnoha případech jde o módní trend nebo i zakrytí ne úplně hezkého příjmení (viz třeba Jebavý).
Příčiny a původ pseudonymity v literaturách možno hledati v rozličných subjektivních důvodech jednotlivých spisovatelů i v touze modní různých směrů literárních.
Zatímco pseudonym bych ještě pochopil například z důvodu ochrany soukromí, z bezpečnostních důvodů nebo k zajištění svobody projevu, použití falešné fotografie je skandální. Dohromady jde o vytvoření kompletně jiné identity, což překračuje veškeré etické hranice a podkopává veškerou důvěryhodnost. Jako autor článků na Medium.cz proto takové praktiky odmítám.
Autoři používající pseudonymy by měli transparentně deklarovat, že píší pod pseudonymem. Cizí fotku by vůbec neměli používat.
Dopad na média
Kauza falešného profilu jen přispívá k obecné už tak vysoké nedůvěře veřejnosti vůči médiím. Potýkáme se s dezinformacemi a tzv. „fake news“. Poškozují nejen blogery, ale i inzerenty a obě redakce.
Když se falešný profil stane tragikomický. Římská mozaika z 2. století př. n. l. s vyobrazením tragických a komických masek. Nový palác (Palazzo Nuovo), Holubí sál.
Autoři blogů již zjevně nejsou ověřováni (já byl) a čtenáři nemají jak rozpoznat skutečné profily od těch fiktivních a podvodných.
Zahraničí
Nezabýval jsem se nikdy tím, jak je to v zahraničí, ale mám dojem, že v některých zemích je používání falešných online identit trestným činem. I když možná jen v souvislosti s obtěžováním a různými podvody. BBC: CPS to prosecute ‚trolls‘ who use fake online profiles (CPS bude stíhat „trolly“, kteří používají falešné online profily)
Každopádně bych nechtěl, aby má placená reklama byla v článcích falešného autora.
Závěr
Je krátký. Profil Jiřího Švěhly v konečném důsledku uškodí všem. A já mám tušení, že nejde jen o tento profil …
Vaše odpovědi v aketě mohou pomoci zlepšit kvalitu a hlavně důvěryhodnost online žurnalistiky:
