Článek
Podle deníku Le Monde premiér označil Trumpovu diplomacii za vizionářskou a inovativní, vyznažující se odhodláním řešit konflikty. Jako důvod ocenění uvedl, že by mělo jít o uznání prezidentova historického přínosu k prosazování světového míru.
Nedávno se totiž Trump telefonicky podílel na včasném dosažení míru mezi Kambodžou a Thajskem (do vyjednávání se zapojil i malajský premiér Anwar Ibrahim a čínská delegace vyjednávačů).
Započaté přeshraniční boje už měly první desítky mrtvých a hrozilo, že přerostou v ničivou válku. Trump oběma zemím konfliktu vyhrožoval dovozní celní sazbou 36 %, za uzavření míru se jim ale podařilo vyjednat snížení na 19 %.
Veškerý můj zbývající majetek bude rozdělen následovně: … a část tomu, kdo se nejvíce zasloužil o sblížení národů, zrušení nebo omezení stálých armád, jakož i zřizování a šíření mírových konferencí.
Někdo nominaci vezme vážně, jiný jako ironii. Oponenti současného prezidenta USA jistě neopomenou zmínit například „útok“ na Kapitol, ušklíbnout se mohou i nad nominací Pákistánu, Izraele, Ázerbajdžánu, Arménie, Rwandy, Gabonu, DR Konga a amerických politiků. Jde však o poměrně značný počet nominujících.
Nobelův výbor
Dokumenty o nominacích a doporučeních (do ledna každého roku) nejsou po dobu 50 let veřejně přístupné. Nejde tak ověřit, kdo koho a proč navrhl na ocenění. Záleží jen na navrhovatelích, zda o nominaci promluví.
Oznámení jmen laureátů ocenění probíhá v říjnu a fyzické předání cen v prosinci. Nobelova cena míru je však jedinou, která je udělována v norském Oslu.
Čtvrtá a první strana poslední závěti Alfréda Nobela z roku 1895, ze které vzešlo udělování cen.
Zajímavé je, že výbor usiluje o dosažení jednomyslné shody při výběru laureáta. Jen ve vzácných případech dochází ke hlasování.
A i když se při hodnocení výbor zaměřuje hlavně na dosažení (trvalého) míru, ne vždy tomu tak je. Oceněna může být i motivující snaha dosáhnout mír. Což ale někdy vede i k velmi kontroverzním laureátům.
Kdysi terorista Abu Ammár
Celým jménem Muhammad Abd ar-Rahman Abd ar-Ra'úf Arafát al-Qudwa al-Husajní je jedním z nich. U nás je znám jako Jásir Arafat.
Nejznámější představitel OOP byl oblíbencem v socialistickém táboře, do něhož opakovaně jezdil i s „utěrkou na hlavě“, jak se mezi lidmi tehdy kefíjae říkalo.
V rámci korektnosti se ale dnes někdy pomíjí, že v zakládající chartě OOP z roku 1964 a aktualizovaném znění z roku 1968 byly důvody vzniku organizace například:
- nedělitelnost území,
- jeho „vyčištění“ od Židů ozbrojeným bojem
- a odepření práva na existenci státu Izrael.
Tyto body jsou i obsaženy ve známém heslu skandovanén na propalestinských demonstracích „Od řeky až k moři“, které tak může být vnímáno jako výzva ke genocidě či terorismu, a jeho používání může být i trestné.
Plánovanou genocidu a boj po velkém mezinárodním tlaku a zejména diplomacii USA OOP z dokumentu později odstranila a územní požadavky i zmírnila (1998).
Přispěla k tomu i Nobelova cena míru (1994) na obou stranách konfliktu:
Laureáti Nobelovy ceny míru za rok 1994 v Oslu. Předseda OOP Jásir Arafat, izraelský ministr zahraničí Šimon Peres, izraelský premiér Jicchak Rabin.
Kořeny vzniku OOP a stvoření teroristy Jásira Arafata nepochybně sahají i do spolupráce se sovětskou KGB. V 90. letech ale polepšený Arafat přešel od zbraní k vyjednávání.
Aby to však bylo ještě zajímavější, Arafat je synovcem Velkého muftího Jeruzaléma, fanatického nacionalisty Mohameda Amín al-Husajního. Že vám strýc nic neříká? Muftí vytvářel pro říšského vůdce muslimské divize Waffen-SS v naději, že führer Židy zlikviduje.
Na konci války se podílel na založení Ligy arabských států a po válce zuřivě snil o vzniku radikálního muslimsko-fašistického království Velké Palestiny.
Velký muftí Jeruzaléma Al-Husajní s muslimskými dobrovolníky, včetně ázerbájdžánského batalionu, při otevření „Islámského centrálního institutu“ v Berlíně 18. prosince 1942 u příležitosti svátku Íd al-Adhá.
Evropská unie
Celkem mimo zájem veřejnosti je, že cenu za mír může dostat i organizace. To se stalo například v roce 2012, kdy ji obdržela EU za údajně šest desetiletí šíření míru, demokracie a lidských práv v Evropě. EU ale vznikla až v roce 1993…
Kritici poukazovali i na absurdnost udělení ocenění, protože nebyl definován konkrétní mírový čin, ale spíše proces změn v byrokratické instituci. Udělení ceny také vyvolalo kritiku nejen u euroskeptiků, ale nečekaně i u mírových aktivistů či nositelů ocenění.
Ozvala se i Norská mírová rada, která poukázala na to, že členské země EU se podílejí jednou třetinou na světovém vývozu zbraní a EU podporuje zbrojní průmysl. Peníze prostě nikdy nesmrdí.
Kritika poukázala i na evropskou integraci, která přinesla předání moci demokraticky zvolených národních parlamentů chladným evropským institucím.
Slavnostní ceremoniál „sebechválení“ s předáním ceny tak očekávaně vynechalo několik evropských lídrů a nedorazil například ani britský premiér David Cameron.
Cena pro Donalda
Má ji dostat? Nezdá se mi, že by dnes měla Nobelova cena míru nějaký valný význam. Starostmi zahlcené populaci je to víceméně jedno. Donaldovi by ale polichotila a bylo by kolem toho silácké divadlo a veselí. Takže, proč ne.
Kdyby ji však měl dostat například Putin, to by se mi rozhodně nelíbilo. Trump o mír skutečně usiluje. Nehodnotím proč a zda dobře, pošetile, naivně, transakčně nebo špatně. To ať si každý posoudí sám.
Ale s ohledem na udělení cen v minulosti, Trump by Nobelovu cenu míru určitě nedevalvoval o nic víc, než celá podivná plejáda oceněných lidí a organnizací v minulosti.
Přesto si myslím, že mezi 338 kandidáty nemá šanci uspět. Ale kdo ví.
