Dovolíme polským uhelkám pomoci Ukrajině, nebo budeme chránit klima?

Taky občas bědujete nad tím, jak je česká či evropská energetika v troskách? No jo, však já taky. A víte, co? Pojďme si společně slíbit, že až to na nás příště přijde, zkusíme místo silných slov použít třeba dobře mířený sarkasmus. Protože pokud nazýváme troskami to, co nám dnes a denně pořád ještě spolehlivě dodává elektřinu a teplo, jak nazvat to energetické torzo, co dnes a denně doslova bojuje o přežití na Ukrajině?

Před třídenní „speciální vojenskou operací“, která se podle posledních odhadů má protáhnout zhruba na deset let, měla Ukrajina velmi silnou energetiku s poměrně robustní výkonovou platformou. Posuďte sami údaje z roku 2021: 14 GW v jádru, 19 GW v uhlí, 9 GW v plynu, 5 GW ve vodě vs. průměrně zatížení soustavy ve výši 17 GW. Jenomže když máte vypatlané sousedy (věřte mi, že jsem hledal lepší výrazy a čtyřikrát jsem to přepsal, aby to bylo aspoň bez vulgarit), kteří cíleně ostřelují vaši energetickou infrastrukturu raketami týden co týden, je vám to prd platné. Na druhou stranu možná jen díky předimenzovanosti ukrajinské energetiky je země schopná i v extrémní válečné situaci jakž takž fungovat (a roli hraje určitě i ukrajinská vynalézavost a houževnatost při opravách). Ale sluší se připustit, že takové „fungování“ by nikdo z nás, zmlsaných Evropanů, nevydržel ani pár dní.

Statisíce domácností pravidelně bez proudu. Od října 2022 harmonogram přerušovaných dodávek a odstávek. Od letošního června zdražení odběru o 60 %. Zásobování měst elektřinou omezeno denními limity, aby zbylo na nemocnice a další zařízení kritické infrastruktury.

Asi nemá cenu z kusých informací skládat více či méně nepřesný obrázek ukrajinské energetiky. Omezím se na dvě výmluvná čísla. Zatímco v minulé zimě byli Ukrajinci ještě schopni pokrýt zatížení 18 GW, letos na jaře jim prý Rusové poškodili víc energetické infrastruktury než za předcházející dva roky a výsledkem je snížení už tak zdevastované výrobní kapacity přibližně na polovinu. Tedy na nějakých 9 GW, což odpovídá běžnému zimnímu zatížení v Česku. Ale představte si zemi s čtyřnásobným počtem obyvatel a osminásobnou rozlohou…

Podle prezidenta Volodymyra Zelenského jely v půlce června ukrajinské tepelné elektrárny jen asi na 20 % původní kapacity a vodní elektrárny ztratily zhruba třetinu výkonu. Co se zatím relativně drží, je jádro, protože i Rusové mají dost rozumu na to, aby na něj neútočili. Respektive, jak se to vezme. Tu největší jaderku (Záporožskou, 5700 MW) okupují už od roku 2022 a dávají jí celou tu dobu setsakramentsky zabrat…

Z výše uvedeného vyplývá, že z energetického pohledu bude pro Ukrajinu nadcházející zima asi tou nejtěžší, co dosud za této války zažila (a že to už do teď stálo za to). Z tohoto důvodu se začaly zejména ve středoevropském prostoru objevovat myšlenky, jak napadené zemi pomoci i v oblasti zásobování elektřinou. Ale nepředbíhejme.

Aby pomoc tohoto typu byla vůbec technicky představitelná, musela se ukrajinská elektrizační soustava napřed synchronizovat se soustavami západní a střední Evropy. To je poměrně složitý a časově náročný proces, takže zaplaťpánbůh, že na něm Ukrajinci začali pracovat už krátce po ruské anexi Krymu. Připojení k hlavní evropské síti se i tak podařilo dokončit až pár minut po dvanácté, 16. března 2022! Od té doby je Ukrajina teoreticky schopná získávat až 15 % elektřiny z EU.

Mimochodem sled událostí byl v době zahájení ruské invaze na Ukrajinu i v oblasti energetiky poměrně divoký. Ve středu 23. února 2022 (den před válkou!) zahájil provozovatel přenosové soustavy Ekrenergo důležitou technickou zkoušku, při níž odpojili zemi od Ruska a Běloruska a uvedl ji do autonomního ostrovního režimu. V něm setrvala o pár týdnů déle než do původně plánovaného 27. února (proč, to je poněkud zbytečné vysvětlovat) a to byl trochu průšvih, protože izolovaná soustava je samozřejmě mnohem náchylnější ke zhroucení. Z tohoto pohledu byl zejména útok na Záporožskou jadernou elektrárnu naprosto šílený a buďme rádi, že Dana Drábová dodnes může opakovat, že radiační situace na Ukrajině zůstává normální.

Varování: Následující textová návaznost je provedena ve stylu „prknem po hlavě“, ale byl jsem líný to vymyslet lépe, tak mi to odpusťte… Polská energetika z rychlíku: 64 % elektřiny je z uhlí, průměrné zatížení činí 18 GW (podobnost s ukrajinskou energetikou čistě náhodná) a v energetickém mixu vyjádřeném instalovaným výkonem připadá 26 GW na uhlí, 5 GW na zemní plyn, 10 GW na vítr a 14 GW na slunce. Čili polská energetika je zatím „uhelnější“ než kterákoliv jiná v EU.

Důležité však je, že rozvoj OZE a situace na evropském trhu s elektřinou (čti: zdražení emisních povolenek) dělá z uhelných zdrojů línější a línější dělníky, kteří pracují, jen když se jim fakt chce. Faktor ročního využití je pouhých 42 % (Což je shodou okolností i číselná odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec - náhoda? Nemyslím si…). I v maximálním zápřahu jede s bídou 50-60 % veškeré kapacity. Některé zdroje jsou evidentně ve studené či horké záloze a polský operátor je využívá v případě potřeby (což lze ekonomicky provozovat jen při vhodné státní podpoře, ale o tom až později).

A nejspíš právě na základě této situace se zrodil překvapivý polský plán, jak vypomoct Ukrajině s pokrytím spotřeby a stabilizací soustavy především v kritickém zimním období.

Na tiskové konferenci po setkání se svým protějškem Volodymyrem Zelenským ve Varšavě 8. července 2024 oznámil polský premiér Donald Tusk, že chce zvýšit výrobu uhelných elektráren v Polsku a jednoduše ji po drátech poslat na Ukrajinu. Spojilo by se tím užitečné s užitečným, protože u polských elektráren se hromadí ne horníci, ale nespálené uhlí, a Ukrajina bude v zimě skutečně potřebovat bez přehánění každý megawatt stabilního výkonu. Tusk ovšem jedním dechem dodal i to B. Předpokládá, že výrobci za takto vyrobenou „ukrajinskou“ elektřinu nebudou platit emisní povolenky.

Polsko na nic nečekalo a s tímto návrhem rovnou oslovilo Evropskou komisi. První reakce byla vyhýbavá a taková typicky unijní: „Elektřina vyrobená elektrárnami v EU a dodávaná na Ukrajinu podléhá běžným pravidlům systému obchodování s emisemi (ETS): elektrárny musí vykoupit povolenky, a tedy za tyto emise platit,“ sdělil mluvčí Evropské komise Tim McPhie. A to je bohužel zatím vše, víc nevíme.

V Polsku (a nejspíš i na Ukrajině) nicméně nápad zazvonil, pochválila ho nejen uhelná energetika, ale i komentátoři a politici či úředníci. „Každý ví, že poplatek za emise CO2 je ve skutečnosti vytvářen typicky spekulativním způsobem. Poplatky by mohly být pozastaveny nebo by mohla být změněna směrnice v této věci rozhodnutím Evropské rady, a pokud by to bylo pro advokáty příliš riskantní, dalo by se mluvit o proplacení těchto prostředků z fondů EU Polsku. To vše dává smysl, ale u nás je vše, co souvisí s uhlím, nahlíženo velmi negativně a na vše, co souvisí s organizačním úsilím, se pohlíží skepticky, protože se bude muset znovu něco udělat. Musíme si však pamatovat, že právě za našimi hranicemi je válka a my nemáme čas nečinně přihlížet,“ náměstek ministra hospodářství Jerzy Markowski.

Když se ještě jednou vrátíme do datového pohledu na polskou energetiku, zjistíme, že přeshraniční přenosy z Polska směrem na Ukrajinu jsou zatím docela nízké – pohybují se v řádu nižších stovek MW. Ve výsledku tak vychází saldo zatím spíše šul-nul. Potenciál dovozu je přitom řádově vyšší. Ukrajinci už na jaře hovořili o potřebě jeho zdvojnásobení.

Ředitel polské přenosové soustavy PSE řekl, že jen Polsko by mohlo zvýšit kapacitu pro export elektřiny na Ukrajinu z 340 na 1200 MW. Celková technicky dostupná kapacita přitom činí aktuálně 1700 MW a ukrajinský premiér Denys Šmyhal již koncem května zmínil, že jedná se státy EU o navýšení importu na nejméně 2000 MW. Nicméně něco už se přeci jen děje. Za minulý měsíc prý Ukrajinci dovezli více elektřiny než za celý loňský rok!

Shrňme si to tedy: Ukrajinská energetika je skutečně v troskách a letos v zimě jí hrozí kolaps. Na skládkách u polských dolů a elektráren se válejí hromady uhlí. Ukrajinská síť je připravena na zvýšení importu ze zemí EU. A Polsko dalo jasně najevo, že chce navýšit přeshraniční toky elektřiny právě pomocí zvýšení výkonu vlastních uhelných elektráren. Čeká se jen a jen na odpověď na otázku, jak to v tomto případě bude s emisními povolenkami. Z pohledu klimatu přitom nepůjde o dramatický objem emisí oxidu uhličitého.

Z celého příběhu je opravdu těžké udělat nějaký jednoduchý úderný závěr. Tak jsem s dovolením připravil rovnou celé sedmero:

1) Přeshraniční výpomoc tohoto typu (navýšení domácí výroby na export) umožňuje jen a pouze to prokleté uhlí. Nic jiného. Jádro jede naplno nebo je v odstávce, plyn skoro všichni v Evropě dovážíme, takže není moc obhajitelné ho pálit na exportní elektřinu, s biomasou je to némlich to samé a větru, vody či slunce na vyžádání prostě víc nebude.

2) Už jen to, že se polský nápad objevil, dokazuje, že onen protiputinovský entuziasmus z roku 2022 v Evropě úplně nevyprchal.

3) Už teď se empiricky ověřilo to, co modří vědí: že uhelné elektrárny by byly v Evropě bez emisní povolenky naprosto rentabilní!

4) Kdo vidí v polském plánu vypočítavost, měl by si uvědomit, že polské uhlí zatím nebojuje o přežití, protože země si podobně jako Německo vyjednala kapacitní mechanismy, které umožňují veřejnou podporu uhelných zdrojů.

5) Praxe ukazuje, že „pomáhat elektřinou“ mohou Ukrajině nejen přímí sousedé, ale také další evropské země. Například nedávný maďarský import není ničím jiným než přetokem české a německé elektřiny. Napadá vás to samé co mě?

6) Ať už to dopadne jakkoliv, osud polského plánu nám napoví, jak se po evropských volbách změnil náš hodnotový systém. Jestli nám leží na srdci víc to, zda budou mít ukrajinské domácnosti v zimě čím topit a svítit, nebo ochrana klimatu vždy a za každou cenu, i když se bavíme o promilech z promile…

7) A sedmý bod už mě žádný nenapadá, tak už jen zvolání: Sláva Ukrajině!