Článek
V radostném křepčení nad další vydařenou sezonou (už druhou v řadě!), tentokrát okořeněnou úspěchem v evropských pohárech a ziskem double na domácí scéně, by nemělo zaniknout, že ještě před dvěma lety nám, Sparťanům, bylo setsakramentsky ouvej. Osobně si velmi živě vybavuji čtyři momenty hrůzy, kdy jsem sám zapochyboval, jakým směrem že to vlastně jdeme (byť mi připadalo, že dolů už to ani moc nejde).
Moment č. 1, 28. července 2022: Příliš těžká kladiva Vikingů
Už jsme zažili leccos, ale vyřazení v druhém předkole Konferenční ligy od Vikingu Stavanger se kousalo hodně těžko i nám, co si pamatujeme mnohem ostudnější výbuch se Suboticou. Na druhou stranu dánský trenér Brian Priske převzal tým teprve na začátku června, tak co se od něj asi dalo čekat na konci července? Nicméně kdyby aspoň Norům nenamazal na rozhodující gól v nastavení (!) kapitán Dávid Hancko, který tehdy platil za jednoho z nejlepších…
Moment č. 2, 4. srpna 2022: Hlavní šutér bez gólu, zato s mastným disciplinárním trestem
Člověk se sotva vzpamatoval z (bez)vědomí, že se v sezóně „budeme soustředit na ligu“ (což je hnusný eufemismus pro brzké vypadnutí z pohárů), a už přišla další sekera. Vstup do ligové soutěže doma s Liberečkem, prohra 1:2 a jako bonus blikanec frustrovaného Jana Kuchty v posledních vteřinách. Výsledek? Červená karta a trest odnětí trávníku na 5 zápasů. Čili někdo, kdo měl Spartu střelecky táhnout, mohl naskočit zpět nejdříve v 7. kole. Bezva!
Moment č. 3, 17. září 2022: Pátá remíza v řadě, pískej konec!
Bohemians, Jablonec, Zlín, Teplice, Ostrava. Ne, že by to byly všechno úplně slabé týmy, ale pokud chceme až na vrchol, porážet bychom je měli. V neblahém úvodu sezony 2022/2023 jsme s nimi ale nasekali pět remíz! Za sebou! Po domácím zápase s Baníkem (0:0, ou jééé…) a zisku pátého bodu v řadě (gratulky) Letná pískala, vybuchovala, světlicovala a nadávala delegaci Sparťanů, která měla tu odvahu jít poděkovat divákům za podporu. „Věřím, že jsme fanoušky neztratili. Věřím, že výsledky přijdou už s ohledem na to, jaké úsilí hráči do zápasů dávají. Chybí nám poslední kousek, poslední kus kvality, abychom zápasy vyhrávali. Máme podklady, data, víme, jak tým hraje. Největší úkol teď je, aby hráči zůstali hladoví a ambiciózní,“ řekl po zápase Priske. A v diskuzi pod článkem bylo nablito podobně jako za vlády italského zmrzlináře…
Moment č. 4, 23. října 2022: Nejvyšší prohra v derby
Pak se tým trochu výsledkově zberchal, vyhrál celkem s přehledem tři zápasy v řadě. A přišel okamžik pravdy – derby na Slavii. Bohužel už po první půli bylo hotovo a ve druhé už jsme byli docela rádi, že se na hřišti „nič zvláštného nestalo“, protože 0:4 bohatě stačilo. Byla to nejvyšší prohra Sparty v derby v dějinách samostatné české ligy.
STŘIH. Sparta na jaře 2023 neuvěřitelně zabrala a v závěru sezony trochu se štěstím překvapivě získala mistrovský titul. Zbytek už si pamatujete. V Evropské lize skalpy Dinama Záhřeb, Realu Betis, Arisu Limasol a hlavně Galatasaraye Istanbul (o Liverpoolu z pietních důvodů psát nebudu). A tentokrát už naprosto přesvědčivé vítězství v domácí soutěži i v poháru.
A teď se schválně ještě jednou otočme, na chvíli se vraťme do období zmaru a vyslechněme si, jak jej v dané době komentovali fotbaloví experti. Disclaimer: Ani omylem v tom nehledejte snahu někomu se vysmívat nebo kritizovat jeho úsudek. Jsem takřka přesvědčen, že v nejhorších chvílích nevěřil v obrat k lepšímu prakticky nikdo.
Ladislav Vízek, 1. června 2022: „Nemyslím si, že ta sparťanská bída je vinou trenérů, kterých se tam za poslední roky vyměnilo nespočet. On (Priske) navíc spadne do organizace, kterou fakt nezná, a bude podle mě trochu překvapený, až zjistí, jak to ve Spartě funguje. Například až uvidí, že je tam sportovní ředitel (Tomáš Rosický), který je úplně na nic.“
Ritchie De Laet, 10. července 2022: „V minulé sezoně jsem ještě ani ve čtvrtek nevěděl, na jakém postu budu o víkendu vlastně hrát. (…) Priske měl jasný přístup k taktice. Tady je míč, jen musíte být dost dobří, abyste vše dokázali. Tento přístup způsobil v našem týmu chaos.“
Václav Kotal, 1. srpna 2022: „Když vidím složení obrany, jak se neustále mění… Projděte si tři zápasy, jak se střídalo. Třeba tam jsou zdravotní potíže, ale spíš mi to přijde jako takový chaos. A výsledky tomu odpovídají. Sparta má personální problém. Zdá se mi, že kádr je těžký průměr. Sice má pár nadstandardních hráčů, ale projev by měl být výraznější. Pokud do toho chcete sáhnout, posílit, musíte vědět, koho a kým nahradit.“
Ladislav Vízek, 3. srpna 2022: „Já si říkám, hergot, mně se ty letní nákupy až tak moc nelíbily. (…) Každého hráče, který do klubu přijde, okomentuje Tomáš větou, že jim zapadne do systému. No, nějak to nepozoruji. Právě onen systém při výběru posil nevidím. Nyní se tam zničehonic objevil Sörensen z druhé německé bundesligy. Chybí mně kvalita na lavici. (…) Dánský trenér bude hájený, to je jasný. Je to sympaťák. Hráče si po porážce svolá do kruhu, aby to všichni viděli. Fanoušci mu to žerou. Kdyby měl kukuč jako Stramaccioni, už by to měl chlapec nahnutý. Na druhou stranu je důležitý říct, že dělá chyby při střídáních. Dosavadní vystupování v poháru a v lize je doslova diletantský. Aby se za pár týdnů nepochybovalo o Priskeho erudici.“
Martin Hašek, 14. září 2022: „Za mě je ten kroužek čistokrevné divadlo. Chápu, že v určité situaci má nějaké gesto logiku, jde to ze srdce. Ale když to nejde ze srdce, je to jen kalkul, tak už to nemá žádnou hodnotu.“
Asi stačí, ne? Tohle ale fakt není zlomyslnost. Spíš si kladu otázku, jak geniální by člověk musel být, aby v tehdejším období říkal o Spartě něco jiného. Představme si jen tu nekonečnou řadu „ranhojičů a mastičkářů“ v období temna 2016-2022: Požár, Rada, Stramaccioni, Hapal, Ščasný, Horňák, Jílek, Kotal, Vrba… A následně někdo, kdo sice už tehdy měl v Evropě jméno, ale jinak jsme o něm nic moc nevěděli. Ne, fotbalovým expertům vážně není co závidět. V jakýchkoliv prognózách se vždy zrcadlí odvaha autora. Protože fotbal fakt nemá logiku.
Je pozoruhodné, že v současnosti není ve Spartě o mnoho méně cizinců než za Stramaccioniho – ona kritizovaná internacionalizace se tedy vlastně nakonec podařila. Čím to? Na to nechť odpoví oni fotbaloví experti, ostatně tato disciplína je o dost bezpečnější než věštění fotbalové budoucnosti.
Mně jako laikovi připadají zásadní dvě věci: Priske vybudoval skutečný tým. Když po každém průšvihu na hřišti pořádal proslulé kruhové seance, asi to leckomu připadalo k smíchu. Dnes už se nikdo nesměje. A já mám pocit, že přesně v oněch „kruzích“ se začala rodit parta, která umí táhnout za jeden provaz (a ten provaz přitom nevede kolem krku trenéra…).
Druhá věc je fanouškovské prostředí, atmosféra v hledišti. Fandím Spartě už pěknou řádku let, první vzpomínky se vztahují někam k slavné éře 90. let, kterou bohužel dost přetloukl smutek z penaltového duelu o Ligu mistrů proti Dynamu Kyjev. Pak samozřejmě pamatuji nejslavnější Hřebíkovu etapu, loučení s Ligou mistrů, Šcasného dobývání Evropy, i již zmíněnou dobu temna. A víte podle čeho se dalo celou tu dobu krásně zjistit, zda se Spartě daří či nikoliv? Podle počtu fanoušků. Když to bylo dobré, všude byla spousta Sparťanů. Když ne, bylo těžké nějakého najít. Ale právě toto se v posledních letech dramaticky změnilo. Plný stadion a obrovská podpora nepřišly s úspěchy, ale stály u jejich zrodu v době, kdy to ještě stálo za starou bačkoru.
Takže přestože byla Sparta v letošní sezoně lídrem v počtu červených karet, ve skutečném oslabení nehrála skoro nikdy, protože na hřišti skoro po každé nastupovala v dvanácti (já vím, že je to hrozné klišé, ale zejména na domácím stadionu to ten efekt fakt může mít). To nám dává i určitý příslib do budoucna! Ale absolutně si netroufám z toho vyčíst nějakou předpověď a veřejně ji prezentovat. Tak snad jen přání: jen tak dál, pane trenére!
P.S.: Ono je to vlastně dobře, že ten fotbal nemá logiku. Proto je tak zábavný a nakažlivý. Jsou ovšem případy, kdy fotbal logiku má až moc. Třeba jako když v žákovském zápase v Maďarsku tým potřebuje vyhrát o 42 gólů a výsledek je 43:1…
