Článek
Vraťme se na chvíli o 2358 let zpátky do historie (přesné číslo na první pohled není důležité, ale ve skutečnosti je). Tehdy prováděl Alexandr Veliký speciální vojenskou operaci v Malé Asii, dnešním Turecku. Když plundroval (či, chcete-li, osvobozoval) hlavní město Frýgie Gordion, v chrámu objevil vůz uvázaný dřínovým lýčím. Uzel nebyl jen tak ledajaký. Sedlák Gordius ho zašmodrchal tak poctivě, že ho nedokázali rozvázat ani rejdaři, skauti a maminky pěti a více dětí. Saša se s uzlem ale doslova nepáral a místo hledání obou konců ho prostě rovnou rozetnul mečem. Věřil totiž pověsti, že kdo uzel odstraní, ovládne celou Asii. A stalo se. Alexandra Velikého popisují i současné čítanky jako historicky nejúspěšnějšího vojevůdce, který nikdy neprohrál žádnou bitvu a v době své smrti ovládal většinu světa.
Od té doby se rozetnutí gordického uzlu vžilo jako rčení o rozhodném, ale přitom jednoduchém řešení spletité situace.
Mám pocit, že v energetice už na tuto legendu začínáme věřit také. Prakticky o každé moderní technologii jsme se v předcházejících měsících a letech dozvěděli, že nás dovede k uhlíkové neutralitě. Nejde přitom jen o mediálně nejprofláknutější fotovoltaiku, větrníky a baterie, ale třeba i o tepelná čerpadla či hybridní zdroje. Aby nedošlo k nedorozumění: Všechny tyto technologie jsou skvělé a velmi fandím jejich dalšímu rozvoji. Jen mám pocit, že v klimatickém nadšení někdy přeceňujeme jejich potenciál a zapomínáme na jejich limity. Nebo si fakt myslíte, že něco, co má instalovaný výkon sotva přes 50 MW, může plnohodnotně nahradit 300MW uhelný blok? Nebo že tepelná čerpadla mohou v dohledné době a bez vysokých investičních nákladů komplet zastoupit uhlí v celém českém teplárenství?
A teď numerologické okénko, jak jsem vyhrožoval. Vraťme se ze současnosti pro změnu o 235 let nazpátek (to je výsledek bezezbytkového dělení 2358 / 10, hustý, co?). V roce 1789 uteklo z jednoho bezvýznamného francouzského vězení sedm darebáků a holandští fyzikové van Troostwijk a Deimann si navzdory všem bezpečnostním pravidlům hráli s kovovými dráty a elektřinou ve vodě. Zatímco z toho prvního byla revoluce politická, z toho druhého revoluce technická. Riskantní pokusy vedly k pozoruhodnému zjištění, že tímto způsobem (elektrolýzou, ne útěkem z vězení) lze vodu rozložit na dva plyny, z nichž jeden se dá dýchat a druhý bezvadně hoří. Ergo kladívko onen hořlavý plyn lze teoreticky využít k dlouhodobému skladování energie!
Masového rozšíření se ovšem technologie navzdory všem snahám dlouho nedočkala. Až přišel rok 2020, svět začal podivně chrchlat a Evropská unie zveřejnila vodíkovou strategii (čehož si kvůli tomu chrchlání nikdo nevšiml). Souběžně v laboratořích Siemensu vyrobili první čistě vodíkovou turbínu (to byl fofr, co?). I zaleskl se meč uvnitř chrámu a Alexandrův biceps naběhl rozhodnou kontrakcí…
Vodíkový disclaimer. Jako laického energetika mě naprosto fascinuje představa, že někde zasvítí slunce či foukne větřík, jedno či druhé příslušné „udělátko“ vyrobí elektřinu, ta putuje do jiného udělátka, které vyrobí vodík a ten si někam schováme. A až ho budeme za pár měsíců fakt potřebovat, spálíme ho v paroplynce, čímž si část té původně vyrobené elektřiny přestěhujeme klidně z jednoho ročního období do druhého! Umí tohle vaše baterka, přečerpávačka či jiná gravitační technologie? Jenomže s ohledem na to, kolik technických, ekonomických a kapacitních problémů vodík přináší, se sluší konečně si přiznat, že ono kýžené „masové rozšíření“ bude trvat pořád ještě hodně dlouho.
V tomto článku se nechci bavit o účinnosti, bezpečnosti, výrobních kapacitách, procesech zkapalňování, skladování či distribuce ani o barvě, jinak řečeno původu vodíku, a dokonce ani o ekonomice celého toho cirkusu. Chci si všímat pouze vývoje reálných investic v posledních týdnech. Třeba se ukáže, že jsem zbytečným pesimistou a projektům se navzdory všem škarohlídským výhledům daří. A nebo ne…
8. srpna 2024
· Energetický úřad autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko v Číně odebral povolení pro šest obřích projektů na výrobu zeleného vodíku. Celková kapacita měla dosáhnout až 2,16 GW. Tento postup v čínském prostředí obvykle znamená, že developeři nedokázali zahájit výstavbu do 12 měsíců od získání souhlasu regulačního orgánu nebo ve lhůtě stanovené místní vládou.
15. srpna 2024
· Dánský developer Ørsted zrušil projekt FlagshipONE na výrobu zeleného metanolu, který měl sloužit v odvětví lodní dopravy. Trh se zelenými palivy se podle něj vyvíjí „pomaleji, než se očekávalo“.
27. září 2024
· Norská společnost Equinor zrušila plán na export modrého vodíku z Norska podmořským vodíkovodem do Německa. Rozhodnutí odůvodnila vysokými náklady a nedostatečnou poptávkou po vodíku. „U vodíkovodu nebyla prokázána ekonomická životaschopnost. To současně znamená, že byly zrušeny i plány na výrobu vodíku,“ řekl mluvčí Equinoru Magnus Frantzen Eidsvold.
30. září 2024
· Americká firma Hy Stor zrušila rozsáhlou smlouvu s norskou firmou Nel. Podstatou měla být dodávka alkalických elektrolyzérů o výkonu více než 1 GW pro středisko čistého vodíku v Mississippi.
4. října 2024
· Jen pár dní po Equinoru ukončil projekt zaměřený na výrobu nízkoemisního vodíku v Norsku také britsko-nizozemský ropný gigant Shell. Jako důvod uvedl nízkou poptávku: „Neviděli jsme dostatečný pokrok při rozvoji trhu s modrým vodíkem a rozhodli jsme se proto nepokračovat v projektu.“
· Francouzská společnost McPhy Energy zrušila plány na rozvoj 24MW projektu zeleného vodíku v blíže neupřesněné středoevropské lokalitě. Zákazníkem byl nejmenovaný „klíčový hráč v energetickém sektoru.“ Podstatou zakázky byly dodávka, montáž a uvedení do provozu dvou elektrolyzérů. Rozhodnutí přišlo jen necelé dva týdny po podpisu smlouvy.
9. října 2024
· Dánský provozovatel přepravní soustavy Energinet odložil zahájení provozu vodíkovodu do Německa o tři roky, a to kvůli náročnosti projektu a povolovacím procesům v oblasti dopadu na životní prostředí (!).
14. října 2024
· Dánský developer Ørsted přehodnotil svůj plán Power-to-X a opustil několik programů na výrobu zeleného vodíku. Stáhl se z projektu dánské vlády „Zelená paliva pro Dánsko“, z menšího 2MW projektu H2RES a údajně i z většího 150MW projektu Oyster. „Stále si myslíme, že vize (…) je dobrá. Pro společnost Ørsted však již není vhodná, protože se zaměřujeme na svou hlavní činnost, kterou je větrná energie, přičemž zelený vodík je relevantní a doplňkovou technologií,“ sdělil Robert Duncalf z Ørsted.
16. října 2024
· Německá společnost Uniper zastavila ve Švédsku projekt udržitelného leteckého paliva SkyFuelH2, které se mělo vyrábět ze zeleného vodíku a které mělo pokrýt až desetinu švédské poptávky. Důvodem nejsou pouze nepříznivé podmínky na trhu a vysoké náklady, ale také pokračující regulatorní nejistoty.
Namítnete-li, že sumíruji pouze neúspěšné projekty, nebudu se s vámi hádat a rovnou vám dám za pravdu. Na druhou stranu vysoké množství krachujících investic je samo o sobě poněkud zarážející. A ani když si přečteme nezávislou komplexní zprávu Mezinárodní agentury pro energii (IEA), optimismus nás nenaplní. Konečná investiční rozhodnutí pro vodíkové projekty se sice v globálním měřítku za posledních 12 měsíců zdvojnásobila, avšak instalovaná kapacita i poptávka zůstávají nízké, protože odvětví čelí nejistotě, a to zejména v oblasti poptávky a regulace. Vývojáři čekají na větší veřejnou podporu, a proto zůstává stále většina projektů ve fázi plánování nebo v počáteční fázi vývoje. Ve všech případech platí, že realizace je ohrožena.
Už před dvěma roky skončila na Slovensku výroba primárního hliníku v jedné z nejvýznamnějších evropských hliníkáren Slovalco. Stalo se tak za naprostého nezájmu českých médií – ale zpětně se asi není čemu divit, na vrcholu energetické krize jsme měli trochu jiné starosti, než že alobal, okenní rámy a komponenty pro automotive se budou dovážet z trochu větší dálky. Důvodem ukončení výroby byly drahé energie a emisní povolenka. Hliník je přitom jeden z nejúžasnějších materiálů, který se dá skoro ze 100 % zrecyklovat. Tedy něco, bez čeho se ten Green Deal bude dělat fakt blbě.
Jak to souvisí s prvkem, který je v periodické tabulce o dvanáct pozic vedle? Přímo nijak. Česká povaha nám ovšem velí ctít zásadu, že když jsme na něco krátcí, měli bychom si z toho dělat alespoň legraci. V zemi s největší vášní pro citace z filmů se tak přímo nabízí parafrázovat: Vodík se odstěhoval do Humpolce za hliníkem. Otázka zní, jak dlouho nám ten úsměv na rtech vydrží…
