Článek
Na stránkách Univerzity za klima to stojí černé na bílém (ve skutečnosti spíš černé na růžovém) naprosto jasně. Vysokoškolská stávka za klima, požadavek č. 3: „Začít řídit ekonomiku i společnost podle jiného indikátoru, než je růst HDP.“
Nehádejme se teď o tom, zda a jak moc klimatická změna probíhá, zda a jak moc se na ní podílí člověk, zda a jak moc s tím může něco dělat a konečně zda a jak moc je dekarbonizace efektivní cestou, jak klimatickou změnu odvrátit (nebo zmírnit její dopady). Vezměme bez emocí na vědomí, že Green Deal je politickou realitou a pojďme se společně podívat, co je jeho podstatou.
Na prvním místě samozřejmě bouřlivý rozvoj obnovitelných zdrojů – zejména střešní fotovoltaiky, velkých pozemních solárních farem a větrných elektráren. Ruku v ruce s nimi je třeba neméně bouřlivě rozvíjet i akumulaci, tzn. instalovat domácí i velká průmyslová bateriová úložiště, v rámci možností stavět nové přečerpávací vodní elektrárny a dát šanci i nejrůznějším inovativním gravitačním úložištím. Obrovskou výzvou je dále vodík a obecně celé nové vodíkové hospodářství zahrnující elektrolyzéry, skladovací a přepravní infrastrukturu či spalovací zařízení umožňující přimíchávání tohoto plynu.
Protože výše uvedené kroky mění od základu celou energetiku včetně způsobu zásobování odběratelů elektřinou, nezbytnou součástí bude posílení a modernizace přenosové a distribuční soustavy. Konkrétně si pod tím lze představit výstavbu nových vedení, transformátorů, rozvoden a dalších infrastrukturních prvků.
Při vší úctě k potenciálu zelené energie si však musíme připustit, že v Česku nemáme dánský vítr ani španělské slunce. V dlouhodobém horizontu (protože v tom krátkodobém už to fakt nestihneme) nám tak nezbude než stát se podobně jako Slovensko jadernou velmocí. Toho však nedosáhneme tím, že postavíme jeden nový blok v Dukovanech, který bude reprezentovat stejně pouze náhradu bloků vysloužilých. Bude třeba vybudovat další reaktory a je jen otázkou, kolik z nich bude těch klasických velkých a kolik dnes populárních malých modulárních.
Jak říkala kdysi legenda teleshoppingu Horst Fuchs: A to ještě zdaleka není všechno! Součástí Green Dealu je dále elektrifikace vytápění, dopravy a průmyslu (jen o těchto oblastech by se dalo hovořit celé hodiny, na tomto místě to však nemá smysl) a pak řada na první pohled nikterak zásadních, ale zároveň nezanedbatelných prvků, jako jsou bioplynové stanice, výroba biometanu, využití odpadní vody, geotermálních zdrojů apod.
A teď si u všech těchto položek představte náklady v řádu desítek či stovek miliard korun, podtrhněte to a vraťte se zpět na „fildu“ za stávkujícími studenty. Napřed si nechte znovu vysvětlit, jak je to s oním požadavkem č. 3 a jestli se skutečně máme z tržního kapitalismu přeorientovat na ekonomiku, jejíž podstatou je programově nerůstové (či rovnou klesající?) HDP. Odevzdejte výpočet a položte znovu nejapný dotaz, kde na to vezmeme? A možná se dobereme překvapivé odpovědi: Nikde, protože stávkující studenti ve skutečnosti nepodporují Green Deal. Nebo je to ještě jinak?
