Když nefouká, větrné velmoci berou elektřinu z dovozu a fosilních paliv

Větrným šampionem je suverénně Dánsko. Jeho téměř 7000 větrníků vyrobilo vloni asi 59 % veškeré dánské elektřiny. Tak vysokého větrného podílu na výrobě nedosahuje žádná země na světě. V řeči instalovaného výkonu jde o 4,7 GW v onshore (vnitrozemských) a 2,3 GW offshore (mořských) větrnících. V největrnějších oblastech ve výšce 100 metrů nad zemí fouká průměrně rychlostí 9,3 m/s, což generuje výkonový potenciál téměř 800 W/m2 (pro srovnání: Česko má necelých 500).

Co to znamená v elektroenergetické praxi? Třeba to, že ve středu 24. ledna 2024 ve 13:00 pokryli Dánové z větru 111 % své okamžité spotřeby (numerologové byli v extázi). Nás ale spíš zajímá opačný extrém, tedy když je „větrného paliva“ k dispozici málo.

Vsuvka z kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru: Nikde na světě nefouká pořád. A stejně tak nikde na světě nemají takové akumulační kapacity, aby si mohli nechat v příznivém období „nafoukat“ do zásoby a v nepříznivém uloženou energii vracet do sítě. Naprostou většinu světového ukládání elektřiny (95 %) přitom představují obří přečerpávací vodní elektrárny, které zrovna v rovinatém Dánsku fakt nenajdete.

V neděli 25. června 2023 bylo na severu Evropy krásné slunečné poledne. A to bylo štěstí, protože větrné nebylo ani náhodou. Ve 12:00 dávaly „offshory“ 0 MW (!) a „onshory“ umrněných 51 MW, zatímco solární elektrárny se vyhecovaly na pokrytí více než třetiny zatížení. Suverénně největší podíl výkonu (skoro 46 %) však v tu chvíli dodával do sítě jiný zdroj – dovoz ze zahraničí. Klika, že se nešlo do práce, a soustava měla nižší odběr.

Ještě hůř bylo ve středu 10. ledna 2024. Zdaleka přitom nešlo o to, že se do práce šlo (a muselo se vstávat, děti byly ráno protivné, spotřeba kávy vzrostla…). V 11:00 nefoukalo (celkový výkon ve větru jen něco málo přes 160 MW) a Slunce absolutně ignorovalo, že už je skoro poledne (250 MW), takže největší podíl na zatížení měly v tu chvíli elektrárny na černé uhlí, biomasu, zemní plyn a topný olej (dohromady přes 40 %). Bez dovozu by si ale Dánové stejně neuvařili ani čaj k snídani – ze zahraničí teklo neuvěřitelných 52 % elektřiny! (a to v režimu „bereme, odkud se dá“ - z Norska, Německa, Británie, Švédska i Nizozemska)

Druhý největší podíl větru na výrobě elektřiny na světě má Irsko – v loňském roce parádních 46 %. Vděčí za to jednak instalovanému výkonu přes 4 GW, ale hlavně famóznímu větrnému potenciálu (největrnější lokality mají ve 100metrové výšce průměrnou rychlost větru přes 10 m/s a energetickou hustotu 1100 W/m2).

Jak vypadá takový pěkný větrný večer v irské energetice? Třeba jako v pátek 19. ledna 2024. Ve 22:00 byla země z pohledu elektroenergetiky soběstačná, a to v podstatě jen díky větru, který dodával do sítě 86 % elektřiny.

Naproti tomu tento týden ve středu (12. června 2024) nefoukalo skoro vůbec a musel nastoupit jediný irský „tvrdý“ zdroj. Nebyla to whisky, ale elektrárny na zemní plyn, které ráno pokrývaly 36 % celkového zatížení. Více než polovina elektřiny pak pocházela z britského dovozu (nacionalisté museli mít radost).

Lze namítnout, že dvě prezentované energetiky jsou poměrně malé a příliš nevyjadřují komplexnost při řešení situace „nefouká“. Dobrá, jako třetího do party tedy přizveme Německo (to nikdy nezklame).

Základní čísla jsou opět impozantní, posuďte sami: loňský podíl na výrobě elektřiny 32 %, instalovaný výkon dohromady přes 70 GW (většina v onshore elektrárnách). S potenciálem je to sice slabší, díky přímořskému severu však v největrnějších oblastech ve 100 metrech nad zemí fouká průměrně cca 8,5 m/s, což generuje skoro 600 W/m2.

Když v Německu pořádně „zaduje“, naši západní sousedé mohou doslova vytápět chodníky, protože mají tolik elektřiny, že nevědí, co s ní. Třeba v úterý 6. února 2024 v 17:00 dosáhl větrný podíl na zatížení fantastických 81 % a v tu chvíli Němci vyváželi přes 7 GW (to pro představu téměř odpovídá průměrnému zatížení ČR).

Úplně opačné starosti měli ale v úterý 12. března 2024. Ve 12:15 poklesl výkon větrných elektráren po celé zemi téměř na nulu. Ještě že alespoň svítilo a sluneční zdroje dokázaly pokrýt 20 % spotřeby – i tak se ale země musela spoléhat na staré dobré tepelné zdroje (uhlí, plyn, biomasa, odpad, topné oleje), které dodávaly 56 % elektřiny.

Myšlenka otce Fura ke Světovému dni větru zní tedy po zralé úvaze takto: Tam, kde opravdu fouká a kde větrníky tolik nezasahují do krajinného rázu, by se měl větrný potenciál využít na maximum. Ani větrné velmoci však nemohou spoléhat na to, že jim bude foukat 24 hodin denně 7 dní v týdnu 365 dní v roce, a dokonce ani na to, že se bude vítr poslušně střídat se sluncem, aby se národní energetický mix držel v permanentní zelené kondici. Ať se nám to líbí nebo ne, ani rozvinutá větrná energetika se neobejde bez flexibilního zdroje (tedy elektráren na fosilní paliva). Zodpovědný přístup pak velí tu flexibilitu zajistit vlastními silami, ne z dovozu.