Článek
Uspořádejme v českém prostředí speciální závod. Na startovní čáru postavme největší budovanou baterii, největší plánovanou gravitační elektrárnu v rozšířených parametrech a také největší přečerpávací elektrárnu. Soutěžit se bude ve dvou disciplínách: délce výroby a množství vyrobené elektřiny. Všechny zdroje přitom pojedou z maximální kapacity na maximální výkon. Kdo vyhraje?
Baterie (která zrovna dnes slavnostně zahajuje provoz) poběží téměř hodinu a vyrobí 9,45 MWh elektřiny. Gravitační elektrárna vydrží v provozu přes tři hodiny a dosáhne produkce 25 MWh. A konečně přečerpávací elektrárna bude zásobovat síť přes pět a půl hodiny a zaznamená výrobu 3 700 MWh.
Pro srovnání se podívejme, jak by dopadl stejný závod na světové úrovni. Největší baterie by dodala do sítě za čtyři hodiny 1600 MWh, největší gravitační úložiště za stejnou dobu 100 MWh a největší přečerpávací elektrárna za více než 11 hodin 40 000 MWh.
Je pozoruhodné, že český šampion by si s největšími světovými zařízeními bateriového i gravitačního typu zatím hravě poradil. A že až na „mamutí“ čínskou přečerpávačku nelze výkony úložišť příliš srovnávat s produkcí klasických řiditelných elektráren. Pro úplnost: největší česká uhelná elektrárna Počerady vyrobí teoreticky až 24 000 MWh za 24 hodin.
Jaké z toho plynou závěry pro Česko? Čím více na počasí závislých zdrojů pustíme do sítě, tím více akumulace bude potřeba. Bez ohledu na to, jak se nám některé projekty zdají výkonově a kapacitně zanedbatelné oproti velké energetice, je tedy třeba podporovat každý z nich.
V této souvislosti však rozhodně stojí za zamyšlení, zda by intenzivní rozvoj toho nejvýkonnějšího a nejkapacitnějšího, co máme, přeci jen nepomohl rozetnout gordický uzel současné energetiky: mezisezónní skladování.
Stručná odpověď zní: Nepomohl.
Teď ta delší. Když se podíváme 10-15 let zpátky do minulosti, zjistíme, že v oblasti přečerpávacích elektráren mělo Česko velmi ambiciózní plány. Červená jáma - 674 MW, Šumný důl - 880 MW, Smědavský vrch - 620 MW, Velká Morava - 536 MW, Spálená - 880 MW, Slavíč - 1124 MW. To je dohromady 4,7 GW! K tomu by se ještě dala připojit gigantická přečerpávací elektrárna na vltavské kaskádě… Nákladově jsme pochopitelně v desítkách, či spíše stovkách miliard korun, o devastaci českých kopců nemluvě. Ale kdyby to vyřešilo dvoubarevnou energetiku, tak proč do toho nejít?
Veškerý optimismus končí opět s pohledem na kapacitu. Při vší snaze bychom se totiž dostali na maximálně desítky gigawatthodin. A Česko v zimních dnech spotřebuje spíše stovky gigawatthodin za den. I kdyby se přečerpávačky v posledních týdnech hezkého počasí dobily a uskladněnou energii bychom zkusili využít ve špičkách v zimě, nedávalo by to moc smysl. Zařízení by totiž musela několik měsíců stát a negenerovala by žádný příjem.
Holt už je na čase, abychom konečně vymysleli perpetuum mobile. A nebo překonali všechny složitosti v oblasti vodíkové akumulace. Ale to je skoro stejně složitý úkol…
Článek vznikl v rámci projektu Energie ve dne v noci.
