Článek
Transformace energetiky přináší nepřeberné množství mikropříběhů, a tím pádem i atraktivních námětů pro novináře. Jeden z nejoblíbenějších narativů vypráví o tom, kterak nová čistá energie nahrazuje tu zlou fosilní. Vezměte si třeba přerod hnědouhelného lomu ČSA, to je možná nejen záruka clickbaitové reportáže, ale rovnou hollywoodského trháku! Přes sto let dobývání nejkvalitnějšího uhlí v Evropě, biotop pro Svěrákovy ropáky, vesnice odvracející vlastní zkázu a nakonec ukončení těžby a výstavba solárních parků na všechny možné způsoby (pozemní a plovoucí instalace, agrivoltaika).
Pod dojmem strhujících kulis, okolností a bolestných dilemat (Jak vnímají restrukturalizaci místní obyvatelé? Co bude s tisíci horníků a dalších pracovníků navázaných na doly? Jak pojmout rekultivaci a revitalizaci prostoru?) se přitom občas vytrácí ono poněkud otravné, ale neúprosné ukotvení ve fyzikálních zákonech. Zkrátka a dobře vzniká mylná představa, že fotovoltaika může plnohodnotně nahradit uhelný zdroj. Ve skutečnosti může sama o sobě nahradit jen větší či menší množství samotného uhlí, nikoliv elektrárnu, která ho spaluje.
Ukažme si to názorně na největší české uhelné elektrárně Počerady. Instalovaný výkon 1000 MW (pro srovnání: jeden blok Temelína má 1125 MW), roční výroba až 5,5 TWh, rozloha celého areálu něco přes 60 hektarů (včetně přilehlé paroplynky).
Poslední velké solární parky vznikaly na českém území v době tzv. solárního tunelu, pardon boomu před 14 lety. Z hlediska instalovaného výkonu je dodnes největší Ralsko Ra 1 s 38,3 MW a rozlohou 29 hektarů. Jde však spíše o kombinaci několika menších celků, které od sebe dělí několikakilometrová vzdálenost, takže údaj o rozloze nelze brát moc vážně. Jako vhodnější základ k nejrůznějším extrapolacím (ošklivé to choroby, snad nebudou nakažlivé) se proto užívá „stříbrná“ FVE Vepřek, která je na rozdíl od „zlatého“ Ralska souvislá a pyšní se rozlohou 82,5 hektarů a instalovaným výkonem 35,1 MW.
Aby se však provozovatelé nehádali, použijeme ještě jiný projekt. Ono to bude vhodnější i z toho důvodu, že v případě Ralska a Vepřeku se bavíme o solárních panelech, které už jsou dnes skoro plnoleté… Jako referenční tedy zvolíme park, který ještě nestojí (a otázka zní, zda někdy stát bude), ale základní obrysy má už celkem reálné. Stále jsme u Ralska, ale tentokrát na letištní ploše Hradčany. Na ni by se v nejambicióznější variantě mělo vejít 189 056 solárních panelů, každý o výkonu 550 W. Rozloha 75 hektarů, instalovaný výkon bezmála 104 MW, předpokládaná roční výroba cca 113 GWh.
Základní čísla máme, tak se pomocí oněch extrapolací můžeme pustit do virtuálního bourání uhlí a neméně virtuální výstavby soláru na stejném místě. Na počeradské „Ground Zero“ by se nová FVE Počerady, pravda, asi nevešla (tím spíš, že paroplynku bychom se snažili zachovat). I kdybychom ji tam ale nějak vměstnali (včetně billboardu s informací o financování ze zdrojů EU), a ověřili tak v praxi platnost poučky „uřízni to větší a pak to tam namlať“, na náhradu původního zdroje by to bylo jaksi málo.
Abychom se dostali na požadovaný instalovaný výkon 1000 MW, solárních panelů bychom potřebovali trochu více, řekněme něco ke dvěma milionům. To by se poněkud projevilo na prostorové náročnosti projektu. Naše FVE Počerady by se zvětšila skoro 10× a pole fotovoltaických panelů by s výměrou 721 hektarů mohlo směle konkurovat lánům s řepkou olejkou. To by teoreticky mohlo stačit.
Jenomže prakticky by to ani náhodou nestačilo, protože srovnávat instalovaný výkon stabilního a na počasí závislého zdroje, to je asi jako srovnávat elektrický generátor s bouřkou. Zatímco uhelnou elektrárnu můžeme ovládat dle potřeby, u té solární nám nezbývá než si kleknout a modlit se za dobré počasí. Potenciál využití sluneční energie je navíc v českých luzích a hájích velmi omezený. Uvádí se, že ročně svítí zhruba 1 200 - 1 800 hodin. Jenomže koeficient ročního využití, který vyjadřuje poměr mezi skutečnou výrobou elektřiny a elektřinou, která by byla hypoteticky vyrobena při nepřetržitém plném využití instalovaného výkonu za dané období, je v praxi ještě nižší - uvádí se 9 - 13 %.
Kolik že by mohla vyrábět za rok ta nová elektrárna v Ralsku, 113 GWh? To je asi 49× méně, než potřebujeme. Nezbude nám tedy než navýšit instalovaný výkon FVE Počerady na impozantních 5 062 MW, což odpovídá celé české jaderné flotile a jedné velké uhelce k tomu. Čínští, indičtí či arabští solární giganti se sice v současnosti teprve přibližují k hranici 3 000 MW. Česká republika je ale země neomezených možností, tak proč troškařit? (z pietních důvodů tedy úplně ignoruji otázku, jak by si přenosovka při optimálních slunečních podmínkách poradila s vyvedením tak monstrózního výkonu z jednoho místa)
Tímto jsme tedy stvořili fotovoltaickou elektrárnu, kterou svět neviděl, a to doslova. Přes 9 milionů solárních panelů zaplňuje území o zdrcující rozloze 36,5 kilometrů čtverečních. To je jako 5 112 fotbalových hřišť, 864 Václavských náměstí nebo skoro celé Kladno, největší středočeské město.
Ani to ale ještě není všechno. Na začátku jsme totiž hovořili o dokonalém nahrazení stabilního zdroje, který dle potřeby dodává elektřinu v noci, za zatažené oblohy i v mrazivém zimním období. Bylo by tedy nezbytné navíc vybudovat nějakých sedm osm obřích přečerpávacích vodních elektráren, které by dohromady byly schopné dorovnávat výkyvy našeho solárního obra a alespoň po dobu 24 hodin naprosto nepříznivých klimatických podmínek dodávat na trh plnohodnotnou výkonovou i kapacitní náhradu.
Vzhledem k tomu, že vodní potenciál celé ČR je takřka vyčerpán a že „řezat kopce“ se nám už zjevně moc nechce, dospíváme k závěru, že projekt „Slunce místo uhlí“ v Počeradech by byl nejen megalomanský, ale za současné technologické úrovně a geografických podmínek dokonce nerealizovatelný.
Nabízí se navíc otázka, zda bychom takto získanou energii vůbec mohli považovat za dokonale ekologickou. Ptáci by měli na obří pec na Lounsku asi stejně vyhraněný názor jako některé druhy zeleniny na vegetariánství. Lze však předpokládat, že kromě ornitologů by zuřili i zemědělci a krajinní ekologové.
Zbývá už jen doplnit odhad nákladů. Pokud bychom vycházeli čistě z předpokládané investice na výstavbu nové FVE v Ralsku, dospěli bychom k těžko uvěřitelné částce 141 miliard korun (a to tam ještě chybí další stamiliardy za ty přečerpávačky).
Aby nedošlo k nedorozumění, tento článek byl napsán s nadsázkou a rozhodně nezpochybňuje úlohu fotovoltaiky v české energetice. Solární panely na střechách rodinných domů či firem jsou například určitě dobrý nápad a za splnění určitých podmínek dává smysl i výstavba velkých fotovoltaických farem ve volné krajině (respektive pokud chceme dosáhnout opravdu vysokého instalovaného výkonu ve fotovoltaice, nic jiného nám ani nezbude).
Zapomeňme ovšem na to, že tímto způsobem lze plnohodnotně nahradit stabilní zdroj, který spaluje uhlí či plyn nebo štěpí uran. Určitě se tak dá nahradit menší či větší množství spotřebovaného paliva, ale dokud se nám nepodaří rozetnout gordický uzel energetiky (vysokokapacitní, ekonomicky rozumnou a ideálně i mezisezonní akumulaci), řiditelné zdroje musí zůstat v provozu (nebo aspoň v pozoru).
Na závěr mám prosbu. Přestaňme energetiku vnímat jako soutěž „kdo s koho“ a začněme ji víc vnímat jako spolupráci s klíčovým parametrem „kolik z čeho“. Neexistují dobré ani špatné elektrárny – každá má své výhody a nevýhody a jakákoliv srovnání jsou chtě nechtě odsouzena k věčnému kulhání.
Sparta do toho!!!
