Článek
ÚVOD
Dětská obezita? Poplašné zprávy? ANO, jistě, protože veřejnost upoutá jen negace. Špatné zprávy. To je veřejné hobby. Přitom v případě výskytu dětské obezity to ještě není katastrofa. Tu zažívají USA, možná Turecko a Řecko. Zdrojem poplašných zpráv o realitě u nás jsou (nepříliš přesné) statistiky.
S ohledem na náročnost a rozsah problematiky pro vás, rpodiče, připravím konkrétní návody.
Kompletní přehled problematiky najdete v níže uvedeném zdroji.
Zdroj problému
Nadváha dětí je multifaktoriální problém. U zdroje jsou vždy rodiče. Začíná to neznalostí principů výživy dítěte a nekojením. Stavem rodičů před početím. Pokračování má podobu stravovacích zlozvyků, které jsou tolerovány nebo dokonce nevědomky podporovány rodinným prostředím.
Vítané téma pro média
Nejde o motivaci, tím méně o řešení, jde o atrakci. Existuje rozumný racionální přístup? Samozřejmě, ale… vidle do toho vrhají mnohé nezodpovědné portály tvrzeními typu „nadváha nemusí být riziková, někdy dokonce naopak, s věkem může dojít k nadváze, aniž by to ohrozilo zdraví“. Důsledkem je podceňování vlivu nadváhy a obezity na zdraví nebo odkládání řešení.
Mnozí autoři situaci záměrně dramatizují, aniž by poskytli validní informace, nutné k řešení.
Příklad? Níže citace jednoho odborného zdroje. Co k němu mohu říci? Problém nadváhy a obezity, včetně dětské, je především šance pro výzkumná pracoviště. Mnoho z nich je na vysokých školách. Přinejmenším v USA. U nás je to jinak. Proto jsou všechny články níže uvedeného typu ze zahraničí, hlavně z USA, oprávněně dramatické. Situace s výskytem obezity je tam alarmující. Souvisí to také s dostupností odborné péče v podobě privátních klinik, sanatorií, privátních ordinacích a poraden dětských psychologů.
Alarmující nárůst: Globální krize dětské nadváhy a obezity. Výzkumníci „bijí na poplach“. (září 2024, Florida Atlantic University). Od roku 1990 se dětská obezita celosvětově téměř zdvojnásobila, přičemž USA jsou v popředí. Řešení vyžaduje mnohostranný přístup od řešení vlivu sociálních médií a reklamy na výběr potravin pro děti až po zvýšení fyzické aktivity.
Jak je to v Česku
Tak dramatické, jak se situace jeví z obsahu výše citovaného článku, to není.
Nicméně lékaři už řadu let varují před důsledky rostoucího výskytu dětské nadváhy a obezity a spolu s tím výrazně klesající fyzické zdatnosti. Jde o reálné ohrožení fyzického stejně jako psychického zdraví. Mimo jiné o poruchy příjmu potravy a deprese.
Pozn. autora článku: Boj s dětskou obezitou je jako v řeckých bájích boj se Skyllou a Charybdou. Boj se závislostmi všeho druhu. Na rozdíl od té báje, v níž většina námořníků přežila, je v českém reálu všechno marné! Na jednom břehu návykové sladkosti, masivně inzerované neregulovatelnými producenty, na protějším břehu číhají návykové stimulanty a rekreační drogy. Jak proplout nebezpečnou úžinou mezi nimi, když realitou je volný prodej čehokoliv z oblasti potravin a nápojů, tzv. funkčních potravin, což je potencionální zdroj nějaké závislosti?
Lze vidět světlo na konci tunelu a světlé zítřky?
Je mi líto, nelze! Vyžadovalo by to revoluci v přístupu veřejnosti k životu, tedy také k osobnímu životnímu stylu. Bez implementace povědomí o významu sebepéče je jakékoliv snaha, u nás často dotovaná (relativně bezplatným) zdravotnictvím, bez efektu.
Realita jako motiv?
Když je obezita jasná na první pohled u dítěte ve věku do 10 let, je to malér. Ono z toho většinou „nevyroste“, na druhé straně existují výjimky, které nejsou sporadické!
Největší boom obezity však nastává s pubertou, především u dívek. Důvod je jasný. Hormony. Vzpoura, vymezování se. Nicméně v případě, kdy je (například) chlapec ve věku 12 let obézní (tzv. pyknický typ), mělo by to spustit poplach. Především v jeho rodině. Hrozí zdravotní problémy (metabolické) i psychické.
Naneštěstí je to většinou rodina, co je zdrojem problému. Viz další text.
Hledejme viníky!
Rodina
Genetika na straně jedné, špatné stravovací návyky rodičů na straně druhé. Nezdravý životní styl, který plyne z nepochopení negativních důsledků způsobu života. Rezignace na exteriér. Psychický stres. Kompenzace frustrace osobní (nespokojenost se životem a vztahy) nebo rodinné, jídlem. Sociálně-ekonomické problémy. Kombinace uvedených faktorů.
Prioritou rodiny často není (rozumná) péče o děti
Mnohým rodičům děti dokonce „překážejí v seberealizaci“. Proto, mimo jiné, klesá porodnost.Výše uvedené konstatování nevnímejte jako „odsouzení“ navzdory tomu, že je to realita. Mohl bych na ty, kdo to tak mají, ukázat prstem. Jde o osobní úspěch, potřebu hodně vydělávat a zajistit luxus a mít pocit satisfakce a úspěchu.
Přidejme ještě jeden reálný prvek: mnozí rodiče rezignují, když nezvládnou výchovu „puberťáků“. Postupně se toto riziko stupňuje už jen proto, že děti „žijí na sítích“, které je v podstatě „vychovávají“. Tím víc v případě, kdy doma to už není kolektiv, ale skupina individualistů.
Pochopitelně jsou tu další vlivy
Rodiče si nepřipouští, že dítě má problémy. K tomu dojde, když s ním neumí komunikovat. Je to ještě složitější v případě, kdy si spolu rodiče nerozumí, a ještě k tomu mají odlišný názor na výchovu dítěte. Zkuste si představit modelovou situaci, kdy si rodiče, trpící nadváhou nebo obezitou, neuvědomují, v jakém stavu jsou oni sami a jaký to má vliv na dítě.
Jiná modelová situace? Rodiče si uvědomí, že problém mají nejen oni, ale také jejich dítě, které je jejich produktem a odrazem. Proberou se a začnou se „starat“. Nyní všechno závisí na jejich přístupu, tedy taktice a diplomacii, především v případě, kdy jde o „puberťáka“. Hrozí totiž některá z poruch příjmu potravy! Nebo sebepoškozování.
Závěr? Léčba dětské obezity není léčba dítěte, ale jeho rodiny!
Škola?
Vliv stresu z výuky. Vliv šikany od spolužáků a dokonce od učitele. Modelová situace? Paradox v případě, kdy předmět „Výchova ke zdraví“ přednáší učitel(-ka), evidentně trpící nadváhou. Ostatně, už jen fakt, že ten předmět učí člověk, který asi má zdravotní problémy?
Paradox? Obsah učebnic předmětu Výchova ke zdraví v kontrastu se školními obědy. Často také se stravou v rodině. Komplikace způsobuje potřeba akceptace individuality žáka učiteli a spolužáky. Příklad? Školní tělocvik. Dril, posměch spolužáků poté, co učitel „utrousí“ nevhodnou osobní kritiku žáka.
To, co je třeba zdůraznit je nutnost vzájemné tolerance jak ze strany učitelů, tak spolužáků. To nejtěžší je vysvětlit spolužákům obézního školáka, že je nepřípustné se mu vysmívat. Příklady? Není to jeho vina! Nevíte, proč je takový, jaký je. Není méněcenný! Zaslouží toleranci a pochopení, nikoliv výsměch a šikanu!
Potravinářský průmysl (reklamy)
Ty jsou plodem reklamních agentur, specialistů, z nichž někteří možná mají psychologické vzdělání, nebo to jsou rození manipulátoři. Z pohledu prodejce má jejich jednání logiku – bez reklamy se nic neprodá. Nejagresivnější reklamy jsou na produkty, které by bez ní nepřitáhly pozornost spotřebitelů. Zanikly by v nadmíře konkurenčních produktů. Na druhé straně také ty, jejichž prodej je bezproblémový, ale právě to znamená možnost ještě většího zisku díky další reklamě. Etika? Zapomeňte! Bezcharakterní reklamy jsou dokonce subjektem soutěží o tu nejlepší! Otevřeně zneužívají evolučně zafixované „pudy a touhy“. S tím souvisí i další faktor, jímž je inzerovaný sortiment a skladba jídelníčku. Kvalita potravin. Je nutné pokračovat?
Omezení hodin televizní reklamy na potraviny a nápoje s vysokým obsahem tuku, cukru a soli by mohlo významně přispět ke snížení dětské obezity, tvrdí autoři studie, publikované v PLOS Medicine (University of Cambridge, UK). Odkaz viz níže. Autoři poukazují na to, že je to jen modelová studie, protože nelze analyzovat všechny faktory, které by ovlivnily dopad testovaného opatření, pokud by se podařilo ho realizovat.
Pozn. autora článku: toto je krásný příklad alibistické formulace, jejímž zdrojem jsou obavy z protiakcí potravinářského průmyslu! Jinými slovy – o tom, co jíme, nerozhodují odborníci, ale průmysl a peníze.
Způsob stravování, rizika, plynoucí z nevhodné skladby jídelníčku
V textu níže cituji jednoho známého zahraničního odborníka. Obsah jsem formulačně upravil a zkrátil.
Průmyslově ultra zpracované potraviny jsou příčinou nadměrné konzumace (přidaného) cukru, sodíku (soli), ztužených rostlinných tuků a trans-mastných kyselin a nedostatku vlákniny. Důsledkem je po nějaké době zvýšené riziko vzniku metabolického syndromu nebo duševních poruch. Nelze vyloučit poruchu regulace hladiny krevního cukru, vznik inzulínové resistence, rozvoj nadváhy, jejíž hodnocení je třeba udělat objektivně měřením obvodu pasu a tělního tuku. Připomíná se také vliv kvality spánku.
Pozn. autora článku: v případě kvality spánku hraje hlavní roli „ponocování“ u monitoru.
Dalším zdrojem problémů je žaludečně-střevní trakt, poškozený konzumací nekvalitních, biologicky bezcenných, nebo dokonce zdraví ohrožujících potravin, včetně „junk food“. Nemluvě o „chemii“ v potravinách. Principiálně jde o změny složení střevního biomu.
Pozn. autora článku: nejprve připomenu řešení, jímž jsou probiotika. V odborné literatuře se zmiňuje také riziko vzniku žaludečních vředů u dětí školního věku. Ultra zpracované potraviny postrádají vlákninu a živiny, využívané střevními bakteriemi, místo toho jsou v nich přísady, konzervanty, plnidla, stabilizátory apod., což zvyšuje riziko zánětů a problémů s trávením. Na tomto místě připomenu „osu střevo-mozek“.
Standardně dětmi konzumované potraviny (hlavně pochutiny) jsou biologicky méněcenné, což je svém důsledku znamená vznik tzv. skryté malnutrice (podvýživa). Důsledkem může být snížení imunity a poškození somatického vývoje včetně nedostatečné kostní hmoty.
Pozn. autora článku: realita? hlavními zdroji nasycených tuků jsou sýry a „domácí pomazánky“, pizza, zmrzlina a vejce (vejce ale nejsou problém!). Hlavními zdroji přidaného cukru jsou nealkoholické nápoje, energetické drinky, čaje, ovocné nápoje a všechny druhy moučných sladkostí (donuty) a tyčinek.
ŘEŠENÍ?
Osvěta?
Snaha byla už mnohokrát a výsledek minimální. Ani v případě, kdy veřejné zdravotnictví investuje do intenzivních osvětových programů včetně těch, které se budou realizovat v ZŠ a následně jinou formou také na SŠ, nemají tyto postupy šanci. Děti nevychovává škola, často ani rodina, školní prostředí, kamarádi a především internet.
Odborníci?
Pomoc dětských (případně školních, pokud někde působí) psychologů? Téměř bez šance přinejmenším proto, že je jich kritický nedostatek. Možná o jejich služby není ze strany veřejnosti zájem. Stejně tomu je v případě pediatrů nebo dokonce dětských obezitologů.
Samoléčba?
Evidentně žádná forma „samoléčby“ nefunguje! Přitom k dispozici jsou edukační materiály, například praktická pomůcka v podobě názorného step-by-step popisu celého procesu, který začíná v podstatě sebe-výslechem (odpovědi na otázky, týkající se způsobu život, stravování, praktických obtíží atd.). Ani vychytaný web dosud nedokázal významně pozitivně ovlivnit stav obezity v Česku.
Pozn. autora článku: upozorňuji rodiče na realitu, kterou přinejmenším v prvních fázích obnovného procesu nezaznamenají. Mám na mysli poruchy příjmu potravy u nezletilých. Týká se to především pubertálních dívek včetně těch, které vrcholově sportují. Vím o čem mluvím, musel jsem to s některými řešit!
Další možnosti?
Edukace rodičů s dětmi v odborných poradnách?
Nebo poté také privátní kurzy vaření pro celé rodiny? Skvělý nápad. Až na to, že tohle funguje především v USA a některých dalších zemích, kde je to tvrdě placená odborná služba. U nás podobné služby nabízí některé privátní společnosti, některé dokonce zdravotnického charakteru.
Pozn. autora článku: v případě, kdy poradna nabízí služby celým rodinám, je nutné respektovat princip odděleného dialogu odborníků s rodiči a dítětem (tj. samostatný rozhovor s dítětem, které musí být informováno laskavě o tom, že se nemusí bát přenosu obsahu své výpovědi rodičům. Prostě to bude jen mezi odborníkem a dítětem! Nicméně možná to může být právní problém. Myslím, že stačí podpis rodičů pod informovaným souhlasem, popisujícím proces konzultací.
Edukace a léčba (?) dětí v podobě lázeňských pobytů?
Velmi podrobně a odpovědně jsem se tím zabýval. Prostudoval jsem obsah a popis postupů, praktikovaných v dětských lázních. Závěr? Všeho moc škodí! Také je to především byznys. Zůstal jsem v šoku z ceny 14tidenního pobytu (cca 28 tisíc Kč za dítě). Jako odborník (sportovní fyziolog, biochemik a dietolog) si troufám tvrdit, že dítě je intenzivně přetěžováno fyzicky a dost možná také psychicky.
Závěr? Přinejmenším pro některé děti je to na hraně situace, kterou lze popsat jako týrání. Výsledek? Velmi nepříjemná životní zkušenost. Efekt? Za 2-3 měsíce recidiva. Poučení do života? Už nikdy! Trápení neviňátek. Samozřejmě to je jen můj názor.
Odborná doporučení, produkovaná státními orgány? Chcete znát pravdu?
Zbytečné a nefunkční! Důvod? Odtržené od reality běžného (rodinného) života! Teoreticky použitelné pouze výjimečně, přinejlepším jen do puberty.
Všude na světě jsou ta doporučení stejná! Logicky. Jejich znění vám připomene realitu, kterou je idealismus non-plus ultra. Příkladem může být formulačně upravený a komentovaný materiál, viz zdroj níže.
Jde o citaci "amerického modelu"!
1. Model zdravého stravování
Nabídka různého ovoce a zeleniny po celý den. Mražené a konzervované ovoce a zelenina jsou často levnější než čerstvé a jsou pro vás stále dobré. Hledejte zeleninu a ovoce s nízkým obsahem sodíku nebo bez přidané soli v podobě 100% ovocné šťávy. Realizace zdravého stravování pomáhá dětem dosáhnout a udržet si zdravou váhu v průběhu somatického vývoje. Jíst různé druhy zeleniny a ovoce, celozrnné výrobky, libové bílkovinné potraviny a nízkotučné a netučné mléčné výrobky jsou doporučenou volbou. Nahraďte sladké nápoje a ochucené mléko čistou vodou 100% džusem nebo čistým nízkotučným mlékem.
Pozn. autora článku: typicky „americky bombastické“, přitom zavádějící! Co třeba (ne)kvalita ovoce, v něm chemie, jeho cena, mnohdy riziko v případě ovoce mraženého (stačí aby na chvíli roztálo), nálož cukru v ovocných džusech, možnost intolerance fruktózy…mám pokračovat?
2. Organizujte pohybové aktivity v rámci celé rodiny (autorská připomínka tučnou kurzívou)
Fyzicky aktivní mládež má silnější svaly a kosti, lepší kardiovaskulární zdatnost a nižší tělesný tuk než neaktivní. Děti ve věku 3–5 let by měly být pohybově aktivní celý den. Děti 6–17 let potřebují každý den alespoň 60 minut fyzické aktivity. Splnit tento požadavek znamená osobní angažovanost rodičů, celé to je obtížně realizovatelné.
3. Nastavte pravidelný režim odpočinku a spánku
Kvalitní spánek je součástí prevence cukrovky 2. typu, obezity, zraněním (?), problémům s pozorností a chováním. Děti bez dostatku spánku často přibírají na váze.
4. Omezte dětem čas, trávený u monitorů a displejů a nahraďte ho jinými druhy aktivit včetně těch trávených s rodinou
Vypínejte monitory jednu hodinu před spaním a odeberte dětem mobily.
Pozn. autora článku: Tento faktor je jeden z nejdůležitějších! Musíte dítě naučit akceptovat vámi nastavený režim! Nesmíte dovolit dítěti konzumovat samotné standardní pokrmy u monitoru nebo mobilu. Neexistuje chroupání pochutin u televize! To platí také pro rodiče!
5. Podporujte prevenci obezity v rané péči o dítě
Pozn. autora článku: tato výzva je klíčová pro „vzdělávání v MŠ“. Vyžaduje sofistikovaný způsob péče o děti předškolního věku! Toto je ona primární prevence! Zde je začátek správného vývoje nebo cesty k obezitě!
6. Najděte rodinný program zdravé váhy
Pokud máte obavy, že dítě má nadváhu, promluvte si s pediatrem, protože umí posoudit zdravotní rizika nadváhy.
Další velmi podobné zdroje:
Závěr? Informace máte, teď je jen na vás, jak k řešení problému přistoupíte. Starejte se o sebe a svoje děti a řešte těžkosti života optimálním životním stylem. Mějte trpělivost s výchovou dětí ke zdraví. Kdo chce, zvládne to. Cesta do pekel? REZIGNACE
