Hlavní obsah
Názory a úvahy

Historie, dějiny a realita střední Evropy očima pamětníka

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Elisa Cabot / Wikipedia Commons / CC BY-SA 3.0

Spisovatel Kundera o dějinách

Rozdíl pojmů historie a dějiny. Připomenutí opakování dějin. Události ve střední Evropě v kontextu s ČSR, ČSSR, ČSFR a Českem.

Článek

Inspirováno blížícím se datem – 21.srpen 1968

Tento článek se zabývá historií a dějinami Evropy, ale hlavně dějinami střední Evropy a v té souvislosti dějinami Česka.

ÚVOD

Nejprve vysvětlení pojmů, nutné k pochopení textu.

1. Historie je časové období (éra), které už proběhlo. Je to minulost. Dějiny tvoří konkrétní události, k nimž došlo v nějakém časovém období.

2. Historie se netýká pouze lidské populace, protože také Země a celý Vesmír mají vlastní historii. Je tomu tak díky ČASU.

3. Časovou posloupnost, v níž se děly události, tvořící dějiny lidstva, si lze představit jako trojrozměrnou spirálu. Výstižnější by mohla být představa péra nápravy auta.

Nebo je všechno jinak?

Nemohu si odpustit zmínit názorovou pluralitu, konkrétně z úst komentátora Seznam Zprávy, Miloše Čermáka z doby před cca dvěma lety. Postačí titulek, cituji: Historie se opakuje je spiklenecká teorie chytrých a vzdělaných lidí.

Dovolím si oponovat, protože si to nemyslím ani poté, co jsem celý podcast vyslechl včetně autorova připomenutí tzv. konfirmačního zkreslení.

Moje tvrzení?

Historie se neopakuje, protože už byla. Opakují se dějinné události, jak je připomínám v dalším textu. Ještě přesněji – nejde pochopitelně o kopie událostí ale o podobný motiv, děj a výsledek. K sebeobraně mého názoru použiji připomenutí kolapsů civilizací. Opakovaně je připomíná egyptolog prof. Bárta.

Závěr?

Dějiny se v průběhu historie lidstva opakují. Mnohdy jsou téměř totožné, samozřejmě v důsledku evoluce a rozvoje technologií se mění kulisy a logicky také důsledky. Princip se nemění. Ten je dán v mozku (v hypothalamu) umístěným sklonem k násilí.

zdroj: zpravy.aktualne.cz/zahranici/lide-maji-zlo-v-sobe-vedci-nasli-centrum-agrese-v-mozku/r~6382fe90e53611e59045002590604f2e/

Pozn. autora článku: výše uvedený text je pouze základní informace, která nemůže sloužit jako vyčerpávající obhajoba autorova tvrzení.

KDE žijeme, přátelé? Inu, ve střední Evropě (a také v EU, že?)

Co to je (S)střední Evropa?

Jedna část kontinentu, zvaného Evropa.

Evropa je jeden ze sedmi světadílů, západní část kontinentu Eurasie. Ze severu ho ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu jsou to moře Středozemní a Černé a z východu je to Asie ležící za hranicí tvořenou pohořím Ural. O zde uvedeném vymezení území zatím nepanuje konsensus. Důležité je to proto, že to mimo jiné znamená, že v Evropě leží významná část Ruska. Nikoliv však ve Střední Evropě.

Zajímavost? Některé definice Rusko nepovažují za Evropu.

Co vyjadřuje název (pojem) Střední Evropa

Ve slově střední mělo být malé s, protože nejde o jméno nebo oficiální název. Na druhé straně v případě, kdy máme na mysli konkrétní lokalitu, tvořenou mnoha státy, asi by to měla být Střední Evropa. Ale není to podstatné.

Níže uvedený seznam států tvořících střední Evropu bude pro mnohé překvapením:

Švýcarsko-Lichtenštejnsko-Německo-Česko-Polsko-Rakousko-Slovinsko-Slovensko-Maďarsko

Občas se v seznamu objevuje připomínka části území konkrétních států, například „západní cíp Ukrajiny, „severozápadní cíp Rumunska“ a dokonce celé státy, konkrétně Estonsko, Litva a Lotyšsko.

Pozn. autora: Doporučuji na wikipedii zjistit další geografické části Evropy, protože jimi jsou státy jižní, jihovýchodní, západní, severní a východní Evropy.

Zajímavost? Do východní Evropy se obvykle řadí Ukrajina, evropská část Ruska, Bělorusko, Moldavsko a malými částmi území Ázerbájdžán, Gruzie a Kazachstán. Zejména poslední tři státy do seznamu (podle mínění autora článku) nemají šanci patřit.

V uvedených souvislostech si nyní dovolím prezentovat svůj osobní pocit konstatováním, že vnímám jako tu pravou Střední Evropu jen Česko, Rakousko, jižní část Polska, Slovensko a možná také Maďarsko.

Pozn. autora: jde o to, že Maďaři jsou přece jenom etnicky odlišní od všech dalších výše zmíněných národů.

Pro kontrast připomenu výraz západní Evropa. Ani toto označení konkrétního území nemá definitivní geografické vymezení. Není tudíž třeba psát velké Z. Západní Evropu tvoří Irsko, Spojené království, Belgie, Holandsko, Belgie, Francie.

Vliv kultury

Střední Evropu se podařilo prezentovat, když se začala výrazněji etablovat její kultura, zejména literatura. Tím získala na významu a přitáhla pozornost intelektuálů a politiků celého světa. Ukázalo se, že zaujala svým příběhem (rozuměj dějinami), nikoliv primárně polohou.

To je také důvod pro výše připomenutou geografii Evropy a Střední Evropy. Přitom je evidentní, že tu si můžeme definovat téměř podle libosti. Kultura totiž není omezena geografií.

Jak to bylo a jak to bude?

Západ proti Východu (a opačně) – Sever proti Jihu (a opačně).

Většinou se mocensky střetnou v geografickém středu (nejde o den uprostřed týdne, ale přibližnou geografickou lokalitu).

Nostalgie?

Připomeňme si doby komunismu, kdy jsme my Češi snili o tom, že budeme žít na Západě, dokonce tam mnozí z nás emigrovali. Jenomže pro nás tehdy byly západem bývalé Západní Německo a Rakousko.

Lidé ve střední Evropě, geograficky zúžené specificky autorem článku

Mísení genů po celou historii Čech a Moravy, k němuž došlo v důsledku invazí ze všech světových stran, traumata, poté opakující se, vlastně permanentní nedůstojná podřízenost (Rakousko-Uhersko, fašistická okupace, komunistická éra), tlak, plynoucí z existence větších a ekonomicky silnějších sousedů, to vše formovalo „národní povahu a charakter“ Čechů a Moravanů.

Vnímáme, jaké je aktuálně žít ve střední Evropě ve státě, který byl (a stále je) ohrožován Východem. Ve státě, který vznikl až v moderní době v důsledku historických událostí (rozpad Rakouska-Uherska) za zajímavých okolností, o nichž bude řeč v dalším článku. Náš stát toho má, řekl by historik (tím autor není, jen se nechává inspirovat historií a dějinami), za sebou opravdu dost.

S oblibou se o Česku říká, že leží v samém srdci Evropy, protože zde je geografický střed Evropy (přesněji jeden z možných středů). Srdce by mělo být zdravé a výkonné. Není-li, negativně to ovlivní život ostatních států Evropy. Srdce však rozhodně není v ideálním stavu. Už toho má za sebou hodně. Přesněji – občané.

Kde jsou hranice toho, co si my, buňky, tvořící výkonné tkáně státního organismu, od státu necháme líbit?

Nyní parafráze: co by se muselo stát, abychom začali respektovat STÁT?

Myslím, že v horším stavu, než srdce je mozek našeho státu. Moc mu to nemyslí, a ještě ke všemu hrozí Alzheimer společně se schizofrenií.

K tvorbě dalšího autorského textu jsem použil polemiku s obsahem článku, který lze dohledat, viz odkaz

Autor píše

Určující vlastností střední Evropy jsou dějiny. Ty jsou „bohatstvím i prokletím střední Evropy“. Neexistuje kontinuita dějin, protože se neustále rozpadají. Nejsou to dějiny jednoho, geograficky omezeného teritoria. Spisovatel Milan Kundera tvrdil, že střední Evropa je na Východ unesená Evropa, protože jde geograficky o prostor mezi Německem a Ruskem.

Názor autora tohoto článku

Jde o to, zda vůbec někdy byli Češi a Moravané opravdu svobodní (a nezávislí). Dějiny Střední Evropy jsou mimořádně pestré v důsledku neustálých atak, spíše však invazí národů, žijících doslova na všech jejích světových stranách. Ve většině případů to byly národy evropské. Připomenu germánské kmeny, Římany, Kelty, Vikingy, Švédy, na severní Moravě také Poláci atd.

Výsledek?

Češi (méně Moravané) se stali nositeli pestré genové výbavy. Češi tudíž nejsou „čistokrevní“ Slované.

Ale tato problematika je teď vedlejší.

Podle mého vnímání dějin se území Čech a Moravy stalo místem vyřizování účtů mezi jednotlivými státy. Přes naše území se přehnal Napoleon při svém tažení do Ruska (neuvěřitelné, že mu to stálo za to), mnohem později Sověti při závěrečné likvidaci hitlerovského Německa. Sověti tudíž dobyli naše území a nás osvobodili.

Poté nás po relativně krátkou dobu nikdo neatakoval a neokupoval, zato jsme si užili období, které si v ničem nezadalo s německou okupací. Byla to jen jiná forma nesvobody. Myslím důsledky invaze 21.srpna 1968 a „pobyt“ vojsk Varšavské smlouvy (sovětských) v ČSR. Formálně to nebyla okupace, ale ochrana před politickou a myšlenkovou infekcí ze Západu. Ve skutečnosti šlo o vojenskou protiváhu přítomností amerických vojsk v tehdejším západním Německu.

Důležitá odbočka

Jsem přesvědčený, že aktuálně se musíme bránit další invazi, tentokrát v podobě imigrantů (aniž by se z nás stali náckové), protože si nemůžeme dovolit vícenáklady, ale především musíme zabránit jinému dalšímu plíživému vměšování do vnitřní struktury státu.

Exkurze do nedávných dějin

Dějiny našich zemí nejsou důsledkem naší nezávislosti. Netvořili jsme je my sami. Naopak. Způsobily nám je jiné národy.

Nejprve jsme se „vysvobodili“ ze společenství Rakousko-Uherska (přitom na území Čech a Moravy nadále žila velké německá menšina), abychom podlehli fašistickému Německu, což byla okupace pod rouškou …...???

Stalo se poté, co nás Západ zradil v Mnichově. Přitom to nebylo poprvé (viz Versailleská smlouva). Následoval srpen 1968, Západ opět mlčel. Připusťme, že musel, ale to neznamená, že to není další zrada.

Dodnes nechápu, jak je možné, že se nám podařilo ukončit „pobyt vojsk spřátelených zemí“ a realizovat sametovou revoluci 1989 znovu bez podpory Západu.

Jisté bylo a je, že Rusko nám potupu stažení svých vojsk neodpustí, rozuměj – je tu reálné riziko, že se pomstí. Napadla mne ošklivá myšlenka! Co by se stalo, kdyby Rusko napadlo Slovensko a Maďarsko, do kterého už jednou, brzy po 2.světové válce, vtrhlo.

Co z toho všeho vzniká?

Šance pro badatele. Ti jsou dvojího druhu – objektivní (nezávislí) nebo manipulující, tedy závislí. V dnešní době si mohou historici dovolit být objektivní, i když leckdy za cenu ohrožení života, přicházejícího od těch, které popsali negativně a kriticky.

Šance pro politiky, především však odpovědná práce pro diplomaty. Už to není jen riziko další okupace, ale boj o existenci.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz