Článek
Informace se vymkly kontrole - generují se dezinformace - lidská slušnost se vytrácí z komunikace - existuje naděje navzdory realitě? Ano - důkazy jsou v solidaritě a charitě - obavy z důsledků přetížení systému i jedince - svět ovládají psychopati - AI vycení zuby díky všeho schopným jednotlivcům - hrozí selhání psychiky a rozmach závislostí - přestaňme se chovat jako nesvéprávné ovce - uvědomme si, že systém nás nenápadně štve proti sobě
Není mým cílem stát se poslem špatných zpráv, nemám v úmyslu podporovat skepsi nebo vyvolávat paniku, jen zpracovávám aktuální informace a připomínám reálný život.
TO HLAVNÍ?
Snažím se být SLUŠNÝ, NORMÁLNÍ a dobře informovaný obyvatel planety
Díky internetu vím, co se kde šustne. Klid, dobře vím, že nevím. A když vím, tak nevím, zda je to pravda. A když vím, ale nelíbí se mi to, tak dělám, že nevím. Nechci riskovat svéprávnost. Také dobře vím, že média se vyžívají v prezentaci špatných zpráv. Kdyby to (pro ně) nemělo z jejich pohledu žádoucí efekt, tak by to nedělala. Ostatně, už dávno je to ověřeno.
Kulturní vložka:
Tak se nám tu (na internetu) rozmohl takový nešvar. Množí se nám „bohyně“ středního věku a století staříci. Bohyně se živí výhradně superpotravinami a sušenými cvrčky, staříci se dožili, protože pracovali fyzicky do úpadu, moc nepřemýšleli, stravovali se střídmě především obilnými kašemi.
Co bych rád viděl?
Tak si myslím (ano, stále mi to myslí), že by stálo za úvahu přestat na nás chrlit:
instantní moudra, smyšlenky a dezinformace
senzace, které nikoho nezajímají, protože to nic senzačního není
neseriózní prognózy všeho druhu, mezi nimiž vévodí předpovědi počasí
vymyšlené historky (pomluvy) o osobnostech
Co takhle třeba naučit veřejnost vyhledávat pozitivní a optimistické zprávy (aniž by to sklouzlo do „sluníčkaření“, na které je veřejnost přecitlivělá)? K tomu laskavý humor? Podmínkou by musela být výrazně vyšší četnost!
Tak třeba příklad níže:
Vsadím se, že všichni jste viděli doslova neuvěřitelnou fotku ze soukromého letadla, v němž se šklebí do objektivu Trump po boku Muska, naproti nim Kennedy a jakýsi dosud no-name borec.
Pointa? Baví se u stolku, plného produktů z jistého „neznámého“ fast-foodu. Ještě nikdy žádný fast-food neměl tak neuvěřitelnou reklamu! Ještě nikdy jste si nemohli přečíst něco ta neskutečného, jakou byla reakce americké veřejnosti! NIKDO totiž nebyl v šoku z toho, co papaláši konzumují, ale kritika se slétla na Muska, protože si kečup nalil rovnou na hranolky v krabičce. Kdo nevěří, tak ať si to vyhledá.
Mimochodem, úplně se to bojím připomenout. Doporučuji dohledat ve slovníku nebo vygůglit překlad „trump“ a „musk“. Konečně se zasmějete.
Také vás napadlo, že jste ještě neviděli tak vymazlenou fotku, z níž prýští populismus? Kam se hrabou místní borci! No dobře, já vím, Nutella.
Špatné zprávy a nepříznivé prognózy
Abyste pochopili, o čem vedu řeč. Všeho moc škodí!
Sýčkování, předpovědi špatných konců, války, dokonce světové, zkáza, kam se podíváš, ruiny, trosky válečné techniky.
Pochybnosti o všem a o každém, politické a podnikatelské tanečky, skrývající zákeřné zákulisní boje, zesměšňování, dehonestaci, hejtování a nevraživost, rodinné a sourozenecké války, vážné důsledky syndromu vyhoření přepracovaných umělců.
Pokračuje to aktuálními zprávami o velmi vážných životních problémech bedlivě sledovaných osobností.
Nesmím zapomenout na „statistiky“, aktuality o nehodách, náhlých úmrtích, lidských neštěstích, nemocech, epidemiích, pandemiích, sebevraždách, psychopatech, vraždících dětech v „nábožensky jiných státech“, varování před black-out a před koncem civilizace, prostě různých forem Armagedonu.
Opovažte se jen tak v klidu a pohodě přežívat, to vám nedovolíme!
Přiznávám, že neumím tohle všechno shrnout, tím méně odborně pojmenovat. Není divu, jsem laik. Jen vnímám vlastní pocity. Je mi z toho všeho úzko.
MUDr. Honzák to před časem shrnul výstižně – všichni žijem v blázinci. Uvědomuji si, že největší paradox je, že jsme už dávno všichni nezcvokli. Tedy, nejsem si jistý.
Přiznávám, že trpím předčasným pesimismem, tudíž položím otázky:
1. Lze to, co je popsáno výše a co se vám dostalo do hlavy a co se do ní valí nonstop, přežít bez poškození psychiky?
2. Lze se divit, že roste výskyt psychických poruch dokonce mezi mládeží? Skepse, beznaděj, deprese, úzkost jako důsledek aktuálního stavu civilizace, generované zdroji, uvedenými výše.
3. Jak z toho ven? Existuje sebeobrana?
Jedním z postřehů, souvisejících s možnou odpovědí na otázku ad 3 je konstatování, že někdo volí absenci médií a přidá kurzy optimismu, jiný sáhne k návykovým látkám. Která z uvedených skupin je asi víc personálně obsazená, že?
Není divu, že nejenom veřejnost, ale celé státy se chovají, jako kdyby ve světě o nic nešlo. Už jsme přece přežili Koreu, Vietnam, Afgánistán, válku v Zálivu…tak přežijeme zase.
Víte, co mne šokuje? Světové hospodářství evidentně stojí na produkci (elektro?) automobilů a zbraní. Bez toho by významná část světové populace neměla co dělat.
Teď mne pro změnu přepadá nostalgie
Jak to bylo v době „ne-internetové“? Inu, telegrafy, telefony, televize, rozhlas. Dokud nebyly ani tyto sdělovací komunikační prostředky, bylo lidstvo ušetřeno globálního šíření špatných zpráv. Komu to tehdy vyhovovalo? Oběma stranám barikády!
Vrchnost si dělala, co chtěla, poddaní o tom neměli ani tušení, ostatně měli dost starostí s tím, jak přežít. Mezi námi, historické kroniky psali písaři, obdaření lidovou tvořivostí. Zdá se mi, že to jediné trvá!
Konec doby informační? Poklekněte, přichází….AI!
Prý že „kdosi“ chce vypnout internet. Ten „kdosi“ pochopitelně nemůže být normální. Ani těch několik dalších okolo něj. Tohle jsou důsledky poruchy osobnosti, pramenící z nezvládnuté osobnosti těch, kdo mají v rukách prakticky neomezenou moc. Přemýšlím o tom, jakou mají psychiatrickou diagnózu. My všichni se můžeme leda tak „modlit“.
Zajímavost? Na rozdíl od hry šachy, kde má největší vliv královna, v reálném životě rozhoduje král. No dobře, vzpomněli jste si, že v dávných dobách tomu tak nebylo.
Co nás čeká? (klid, je to jen fikce - nebo ne?)
Překvapuje mne, že dosud sázkové kanceláře nevypsaly kurz na „shodí atomovku nebo neshodí a když, tak kam“? Jde o to, že tohle přestává být legrace! Vy necítíte mrazení, když čtete, že Evropa je ekonomicky „na odstřel“ a Česko je „srdcem Evropy“? Nevzpomněli jste si na relativně nedávnou minulost okupace z Východu?
Máte pravdu. Všeho moc škodí, včetně skepse.
Končím se strašením. Mně se už ulevilo. Zlo, které pojmenujeme, sníží stres. To, co je na lidstvu (alespoň pro mne) specifické, jsou thrillery a horory. Připomenu jen rituální tance v maskách. Abych nezdržoval.
Co dělat?
Přestat se chovat jako ovce! Toužit po všem, co nám vnucují producenti toho, co nepotřebujeme. Být pěšec a nechat sebou strkat na šachovnici rukama producentů malicherností a zbytečností a prodavači iluzí.
Možná by nám (vám, protože já už vám moc nepomohu ) to umožnilo zvládnout stres, generovaný rizikem globálního konfliktu. A to změnou osobního přístupu k životu tím, že byste přeřadili ze stavu občanské nesnášenlivosti k toleranci. To je můj sen.
Všichni víme, že se hádáme, už když jsme jen dva. Víme, že tři se jen málokdy dohodnou. Tak jak si někdo (autor článku) může naivně myslet, že se dohodne několik stran v parlamentu? Jak si může myslet, že ti, co tam sedí, nás „zastupují“, aniž by přitom nemysleli jen na sebe? Představa, že zrovna oni jsou výjimkami ve společnosti, složené z jedinců, kteří všichni v první řadě myslí na sebe?
No dobře, ale je na tom něco špatného? To je přece normální – touha přežít, momentálně však nastavená touhou po bohatství. Až na to, že naši zástupci by měli být výjimkou, protože přece „mluví za nás a hájí naše zájmy“.
Kde jsou hranice morálky a jak to je se svědomím? Konec iluzí.
Někde jsem si přečetl: „kdyby volby někdy něco vyřešily, už dávno by je zrušili“.
Milá veřejnosti, tuším, že jsi nespokojená. Dovol mi otázku, na niž nečekám odpověď:
Někdy jsi byla spokojená?
Rád bych věděl následující
Kdo z vás si NEMYSLÍ, že život náš vezdejší by měl být cestou k blahobytu? Na jaké jsme cestě? Zatím to vypadá, že jde o to „žít tady a teď stylem teď nebo nikdy“. Kdo zaváhá…. Než si rozmyslíte odpověď (ponechte si ji jen ve vaší hlavě) připomenu, že tuším, že je to cesta, která má vždy konec, přinejmenším ten pozemský. Kde skončíme? Nebe-peklo-ráj?
O čem přemýšlím?
Člověk je bytost v podstatě „dva v jednom“, protože je v něm dobro i zlo. Ta horší zpráva je, že ony dvě bytosti v něm nikdy nejsou „fifty-fifty“. Výsledkem je boj dvou protikladů. Jak to vidíte a řešíte vy sami v sobě?
To, co dost možná bude rozhodovat
Kdo vyhraje? Dobro nebo zlo? Když hledím do historie, vždy to bylo „o hubu“, ale vždy jsme to nakonec jako lidstvo přežili. To mne překvapuje. Je to Osud lidstva? Co si o tom myslíte?
Konečně jsem se dostal až k „jádru pudla“
Nevíte, co se strachem, který bydlí ve vašem podvědomí? Jak odolat eskalaci negativismu, strachu z (další) války a rostoucímu tlaku na finanční přežití ? Jak přežít bez poškození duševního zdraví? Vnucuje se mi otázka. Nebylo to tak po celou historickou existenci lidstva?
Svým způsobem to vše, co jsem napsal výše, byla milostná předehra k tématu, které jsem začal studovat relativně nedávno.
Proč? Protože jsem pánem svého času a myšlenek. Protože jsem toho už hodně zažil, přesto nemohu konstatovat, že mám všechno vyřešeno. Spíše naopak. Co když mohlo být všechno jinak? Co když naneštěstí motýl nezamával křídly?
Co je současný život? Potřeba nepřetržitého výkonu.
Jaký je konec? Vyhoření. Klíčová otázka tedy zní?
V případě, že vnímáte, že vaše hlava už má problém zvládnout realitu, přemýšlíte o možnostech nápravy? Někdo vám připomenul, že byste si měli odpočinout nebo navštívit lékaře, protože se chováte nestandardně?
Co třeba jakési „podpůrné nebo dokonce záchranné prostředky“?
Dovolená? Jen další stres.
Pracovní (studijní) volno? Už se nevracej, možná ti „ujede vlak“
Kurzy „první psychologické pomoci“ (motivační řečníci nebo life koučové).
Psychologové a psychiatři.
ZÁVISLOSTI
Nejenom člověk se snadno stane závislým na čemkoliv, co mu dělá dobře. Všechno, co vnímáme jako příjemné, chceme prožít znovu. Možná se na tom staneme opravdu závislými. Z uvedeného plyne, že ne všechny závislosti lze chápat negativně.
Napadá mne něco tak normálního, jako je pochvala.
Nefyzický projev lásky nebo jen sympatie.
Fyzický projev sympatie (objetí).
Vzájemné naslouchání a empatie.
Hovořím o závislostech fyzických i mentálních. Mohou se stát patologickými.
Kde to končí?
Alkohol, násilí, antidepresiva, drogy, rekreační drogy, psychedelika.
Tohle už je jiná písnička. Zazpívám ji někdy jindy.
