Článek
Olympijské hry jsou výjimečné. Vším. Jsou atraktivní pro většinu lidí.
Jak to vidím já?
Psát osobní komentář, vyjadřující se k obsahu a organizaci her považuji za zbytečné. To obstarají média všeho druhu. Já jen s úlevou konstatuji, že se nenaplnily moje (a nejenom moje) obavy z terorismu. Nakonec byl problém jen s teroristou, kterému říkáme covid. Překvapivě. Zajímavé je, že to začalo už v průběhu Tour de France. Moje dlouholeté zkušenosti s profesionálním sportem nabízí souvislost se zjištěním, že sportovec ve špičkové formě má sníženou imunitu. Když si uvědomím okolnosti, dané prostředním kumulace tisíců lidí, například v olympijské vesnici, mohla by to být primární příčina.
Olympiáda skončila, vracíme se k obvyklým starostem
Přesto zůstává vděčným tématem pro média všeho druhu přinejmenším několik dalších měsíců. Veřejnost to vítá, protože potřebuje zapomenout na problémy světové politiky a válečných konfliktů. A oddechnout si od bulváru a žabomyších válek a politiky.
Začalo období analýz, co bylo dobře a co špatně, co se nepodařilo vůbec, v médiích se už začalo objevovat veřejností oblíbené odkrývání osobních životních tajemství špičkových sportovců, (údajného) sebeobětování pro vlast, příčin jejich selhání a osobních tragédií.
Budeme i nadále číst poutavé osobní příběhy olympioniků a dojímat se jimi, budeme nespokojení, protože (prý) nás naši olympionici zklamali. Budeme sledovat diskuze vyvolených o tom, zda stát má nebo nemá výrazněji a cílevědoměji podporovat (= dotovat) sport dětí a mládeže s cílem zvýšit úspěšnost českých (profesionálních) sportovců. A kdo to všechno zaplatí.
Příklad první reakce od Hit rádio Faktor
Jasně, mohli bychom říct, že máme TŘI ZLATA, DVA BRONZY a byla to vlastně docela klasická olympiáda. Jenže nebyla.
Nebyla o POŘADÍ, ale o PŘÍBĚZÍCH:
Martin Fuksa se konečně dočkal medaile… a ona byla rovnou zlatá a k tomu olympijský rekord. A to všechno věnoval bráchovi k narozeninám
Tomáš Macháč a Katka Siniaková se těsně před finále rozešli, a pak předvedli životní souhru
Čeští kordisté ukázali, že jsou lepší mušketýři než ti francouzští
Pepa Dostál nejen, že získal zlato, ale ještě se bude ženit
Nikola Ogrodníková odignorovala hejty kvůli opuštění trenéra, vysmála se tipům a získala bronz
Turecký strejda s rukou v kapse ukázal světu, jak ceníme přirozenost
Severokorejští sportovci se fotili s jihokorejskými
Závodnici z Paraguaye vyloučili z olympijské vesnice kvůli návštěvě Disneylandu
Svět díky boxu zapomněl tvrdit, že pohlaví máš takové, jak se cítíš
Vítězem surfování byla velryba
Andy Murrey ukončil kariéru a prohlásil, že ho tenis stejně nikdy nebavil
Skokan o tyči ohromil svou tyčí
Americký plavec se na bedně dozvěděl, že čeká dceru
Snoop Dogg
Výše uvedené zprávy evidentně nejsou bulvárem. Prostě jsou to ověřené události a nepřibarvené informace. Tak to má být.
Mezi námi - jak by to tedy mělo být?
Je nutné si uvědomit, že sport mnoho spoluobčanů nezajímá. Nicméně jen do té doby, než začne mistroství světa nebo Olympiáda. Protože to souvisí s vlastenectvím. To postihne také většinu ostatních, olympiády se účastnících zemí.
Je to fenomén, zvaný Olympiáda, co z olympioniků udělá celebrity
Chceme číst jejich životní příběh. Mimořádně zajímavé musí být příběhy sportovců, které život (= osud) zavál na jiné místo planety. Jak se stalo, že mnoho sportovců tmavé barvy pleti reprezentuje státy, v nichž se nenarodili a nemají tam předky? Olympiáda je totiž situace zcela odlišná od pestrého národnostního složení privátních profesionálních sportovních týmů.
Můžeme se zamyslet nad motivem jednání sportovců, kteří bez rozpaků závodí za cizí zemi jen proto, že ve vlasti necítí dostatečnou podporu (včetně té finanční). Na druhou stranu nelze popřít, že v řadě případů tomu tak je.
Můžeme se zamyslet nad jejich příjmy.
Olympionici v médiích
Zkusme pochopit, že je normální, že oni jsou těmi, kdo je mediálně atraktivní. Přitom mnozí (drtivá většina) z nás, je pro média neviditelná (na rozdíl od V.I.P. celebrit), přestože často mají dramatický osud, vyšší morální kredit a větší zásluhy, než olympijský vítěz. Ale připusťme, že takový je život. A že mnohým těm neviditelným super úspěšným a super užitečným supermanům vůbec nevadí, že nejsou v médiích. Často jsou za to rádi.
Žádejme od sportovních novinářů a profesionálních reportérů, případně od autorů životopisů celebrit osobní příběhy olympioniků. Kolik olympioniků, tolik příběhů. Příběhů, které nebudou pohádkou o sportovci, ale jeho skutečným životem. Které budou sportovcem autorizovány. Příběhy, které nebudou rozsahem vyčerpávající, protože nejde o životopisy, ale o vystižení osobnosti a klíčových událostí.
To čtenářům dovolí zamyslet se nad tím, jakou roli světově úspěšné sportovní osobnosti hrají pro stát, který reprezentují. Jakou pro ně samé jako občany. Jaké pro své spoluobčany. Například sportovní ikony a idoly pro děti a mládež. I když musím připomenout, že v dnešní době děti a mládež nekriticky favorizují youtubery a influencery.
A co dál?
To zajímavé nás čeká za čtyři roky v L.A. (USA). Už tato Olympiáda byla co do sortimentu druhů sportu a sportovních specializací nestandardní. Dokonce se zvažuje zrušit turnaje fotbalistů a tenistů. Budou zařazeny další druhy sportů. Mezi námi, rozhodně se mi nezamlouvá návrh na zařazení zápasů MMA. Sportovní soutěže nemohou být život ohrožující. Nemluvě o boxu a zápasu žen.
Olympiády nemohou být bezchybné co do organizace. Vždy jsou ovlivněny prostředím, dokonce i politikou, životními zvyklostmi vládnoucími v pořádající zemi, jejím koloritem, infrastrukturou, podnebím atd. Nemluvě o tom, že to bude opět a především klima, které nelze roky dopředu s vysokou pravděpodobností předvídat.
Autor článku je bývalým vědeckým pracovníkem ve vrcholovém sportu s dvacetiletou praxí v celé řadě druhů sportu.
