Článek
Už zase o seniorech?
Úvod
Ano, přiznávám, že jsem napsal do tohoto média už několik článků věnovaných problematice vyššího věku. Nestřílel jsem však do vlastních řad. Byl jsem objektivní, když jsem připustil, že řada z nás se nechová zrovna vstřícně, mile a nesobecky. To je hlavní rozdíl od mnohých diskutujících. Platí to také o autorech článků o seniorech na internetu, kteří kritiku dokonce záměrně dramatizují. Jako kdyby neexistovaly dětské gangy, například.
Došla mi trpělivost
Špíny házené na naši adresu mám fakt dost. K velmi nepříjemným pocitům mne dovádí, když na internetu narážím na nepěknou a nedůstojnou dramatizaci okolností provázejících konec našeho života!
Připomenu vám realitu mnohých (většiny) z nás
Kdo nemá ochotnou a vstřícnou rodinu nebo dokonce nemá žádnou, má smůlu. I když, některé rodiny nejsou zrovna ukázkou vstřícnosti ke svým seniorům. Nebudu konkrétní, jen naznačím aktuální případ jednoho velmi známého českého herce, jehož situaci bez okolků prezentují některá média. Přitom podobných je víc, ale nejenom mezi herci. Najdou se zcela odlišné případy, jímž je třeba jeden z nejslavnějších českých zpěváků. Ostatně také o nich si lze na internetu přečíst v případě, že je to provázeno dramatickými okolnostmi.
Je tu také druhá strana mince
Už minimálně 10 let „na dálku“ pečuji o jednu seniorku. Bylo (a naštěstí stále je) co řešit. Nebudu se chlubit výsledky, jen připomenu, že aktuálně se dožívá 85 let a zrovna letí do Albánie do jakéhosi all-inclusive resortu na dovolenou.
Nejde mi o sebechválu! Chci připomenout, že správně nastavená hlava a životní styl jsou základní podmínkou dosažení dlouhého, relativně zdravého života. Až budu mít chvíli času a náladu, napíšu vám její příběh. Samozřejmě jen v případě jejího souhlasu.
Co mám na mysli okolnostmi?
Kdo z nás chce poslední roky, když už si nemůže občas přivydělat, vegetovat alespoň v uspokojivých podmínkách, musí mít velké úspory. Ty si musí hlídat před žádostivými rodinnými příslušníky nebo dokonce před některými úřady. Nebo o ně může přijít v důsledku ztráty vlastní soudnosti nebo pozornosti, prostě sedne na lep různým odrůdám šmejdů nebo investičním poradcům, nebo mu peníze dojdou, když se pokouší dožít v privátních ubytovacích zařízeních, pardon, v resortech, jejichž ceny rostou. Výrazně.
Kdo z nás seniorů nemá peníze, má jen jakousi penzi (vždy hříšně vysokou, že), ten je chudý senior. Bude mít náročný a velmi smutný konec.
Jak nás vidí veřejnost?
Už jsem tady (i v jiných médiích) četl články, z nichž se mi dělalo nevolno. V tom smyslu, co jsou někteří lidé schopní napsat o seniorech. Prezentují bez obav (protože většinou anonymně) vlastní názory, které mají hodně blízko k nenávisti.
Není divu. My senioři jsme přece příživníci, ještě ke všemu drzí, protivní, panovační, věčně nespokojení, mladší na nás musí pracovat, stát nás živí a my se mu odvděčujeme tím, že volíme politické odpadlíky, zneužívající naše nostalgické (neobjektivní) vzpomínky na staré zlaté socialistické časy. Jsme na obtíž víc, než nepříjemná tchýně. Ta alespoň občas pomůže v domácnosti a s vnoučaty. Co jim přitom naočkuje do hlaviček, to je věc druhá.
A to nejhorší?
Ta hrůza! Je nás stále víc, dožíváme se vysokého věku, ale jen díky bezplatné lékařské péči a za cenu použití velmi drahých léků, většinou dokonce bez doplatku. Začínáme být opravdu vidět. Překážíme. Měli bychom zase mít vyhrazené hodiny na nákup, do kina jen dopoledne, oddělené aktivity v podobě seniorských klubů, pro seniorky kavárna jen dopoledne a s nižšími cenami zákusků. Jo, také se musíme naučit využívat charitu.
A to vy mladí ještě nemáte ani tušení, co to je chronická, neustávající bolest.
Tak to prostě je.
Přestaňte psát, jak se my senioři máme skvěle a jak si to nezasloužíme!
Nemáte tušení, jak nám je!
Já vám to povím: většinou nikoliv dobře, mírně řečeno. Samotného mne (díky mé praxi) překvapuje, co senioři dokážou přežít! Kolik chorob najednou, vy ani netušíte, že mnozí z nás zvládají užívat až 10 různých druhů léků! Žijí navzdory tomu, že je užívají celá léta a na truc jejich vedlejším účinkům.
Neočekáváme od veřejnosti uctívání, obskakování, přednost vždy a všude, samé slevy a výhody. Netrpíme představami, že nás mladí budou chodit zadarmo a z úcty obveselovat do domovů důchodců nebo single domácností. Mladí mají přirozeně starost sami o sebe stejně tak, jako jsme „za mlada“ měli my. Horší je, že budou mít starostí, dokonce existenčních, stále víc.
Shrnuto?
Řekněme že v rozpětí věku 60-70 let to ještě jakž takž jde.
Potom? To je hra, jejíž trvání se odvíjí v závislosti na vlivu mnoha okolností. Jednou z nich je povaha. Další je dědičnost. Pokračujme zdravotním stavem. Následuje připomínka způsobu života v produktivním věku a dokonce a hlavně po dosažení 60 let!
POZOR! Doporučuji pracovat, dokud to jde a je to možné bez fatálních důsledků. Krize totiž nastane pár měsíců po odchodu do důchodu. Především pro ty z nás, kteří nemají šanci uplatnit se na trhu práce a neumí si najít správného koníčka ijáááá.
Náš úděl? Musíme žít, i když už nechceme!
Jsme bez souhlasu resuscitováni, když nás „klepne“, jsme operováni navzdory tomu, že je vysoká pravděpodobnost, že zbytečně, inu civilizační humanismus. Vím, o čem mluvím. Píšu, složitou operaci jsem před 2 roky přežil. Dokonce jsem stále - relativně - čiperka.
Když už nechceme žít, protože to není žití, ale přežívání, nemáme šanci na asistovanou sebevraždu. Kdo z nás si může dovolit jet za tím do zahraničí, že.
Jak nám můžete pomoci, budete-li k tomu ochotní?
Média by měla přestat o nás seniorech psát jen špatně (navíc se záměrným přeháněním).
Měla by prezentovat fakta, popisující události nepříjemné a zlé, například o okradených, zanedbaných nebo dokonce týraných seniorech! Měla by psát o tom, co špatného zažíváme v reálu, aniž bychom byli schopní účinně se bránit.
Mimochodem, rozumný senior včas uzavře životní pojištění na přání a případně také pojištění právních služeb specializovaných pojišťoven. Není to neúnosně drahé, když pomyslím na cenu takových služeb, která poskytne (jakousi) jistotu pomoci a podpory, když je to třeba. Například s problémy s bydlením, nehod, poškození cizího majetku v důsledku stařecké nemotornosti apod.
Milí čtenáři, věřte mi, že nic, co jsem napsal, není přehnaně dramatické
Zkuste pochopit, že náš život je až příliš často jen přežíváním a dožíváním. Hlavně když žijeme, ale už se nedokážeme sami o sebe postarat.
Nevíme, co nás čeká, až nastane odcházení! Ti z nás, kdo nevěří, to údajně mají těžší. Nejde o peklo nebo ráj. I když, kdo ví, že. Ne, nebudu v tomto tématu pokračovat jen proto, abych text zdramatizoval. Tak, jak to máte vy čtenáři rádi.
