Článek
Úvod
Tento článek se původně měl věnovat analýze ekonomické situace, navíc jen v souvislosti s vývojem cen a „kvality“ potravin. Měl řešit činnost potravinářských řetězců. Přemýšlel jsem, jak jejich praktiky nazvat - nejprve pod rouškou slušného podnikání ovládnou trh s potravinami, vykořisťují až vydírají dodavatele, zneužívají lidskou mysl klamavými reklamami, místy se vydávají za lidumily, přitom prodávají ty nejlevnější potraviny, co seženou na světovém trhu, nabízejí hlavně průmyslově ultrazpracované potraviny, protože je prý lidé chtějí (to je v podstatě pravda), manipulují s cenami a nakonec jediné, co je vystihuje, je fakt, že parazitují na spotřebitelích a vlastně i na státu.
Na druhou stranu – je principiálně obchodník parazitem? To tedy rozhodně ne. Otázkou je, kde jsou meze, které když překročí, parazitem se stane? Kdy se (jakékoliv) podnikání stává parazitismem?
V tu chvíli mi blesklo hlavou – nejsou sami!
Takže nejdříve o parazitech a jiných tvorech.
Kdo je to parazit? Tvor (organismus), počínaje jednobuněčným až po vládce tvorstva v případě, kdy zneužívá jiný organismus k vlastním existenci. Jednoduše řečeno „bez práce“. Život na cizí úkor. Kde se to v něm vzalo? Inu, to je jiná písnička, neřešme to. Jisté je jen to, že žít na cizí účet je neetické, nečestné, ba přímo odporné. Tak to určitě, že? Samozřejmě. No jo, ale…
To nejzajímavější je fakt, že příroda od začátku vlastní existence parazity toleruje, možná je dokonce „vymyslela“, protože je evidentní, že mnozí přispěli k evoluci pozitivním způsobem.
Parazit je přitom jiným slovem příživník. Má ještě jedno pojmenování - cizopasník! Je to organismus, který žije na úkor jiného organismu (hostitele). V širším slova smyslu lze za parazity považovat také viry a bakterie, konkrétně ty, které způsobují infekční onemocnění. Většinou pojem parazit označuje složitější formu života, tzv. vícebuněčnou (třeba klíště, motolice, roup, škrkavka, tasemnice, veš apod.).
Neuvěřitelné? Volně žijící organismus, který není hostitelem několika parazitických jedinců různých druhů, je raritou.
Když vás nějaký parazit napadne, klidně tomu můžeme říci invaze. V přírodě dokonce existují invazní druhy organismů, které mají invazi „v povaze“. Jiné prostě jen využijí příznivé životní prostředí pro množení, čímž se stanou invazivními. Nicméně nemusí nutně přímo ohrozit původní druhy. Mnohdy je však zcela nahradí. Prostě je nenápadně přetlačí a tím je vyhubí. Jednoduché – silnější (zdravější, schopnější) vyhrává.
Co je z pohledu biologů invazní druh? Jak to, že vůbec existuje? A co je to ta invaze?
Invazní druh se na dané území dostal až s přispěním člověka (je tedy nepůvodní), ale podařilo se mu zdomácnět a nyní se nekontrolovaně šíří, což bývá spojeno s úbytkem původních druhů, které mají podobnou roli. Některé invazní druhy mohou mít zásadní vliv na původní ekosystém a lidské hospodaření, ten horší efekt je změna koloběhu vody a minerálů, režimu požárů apod. Mezi invazní druhy lze počítat také patogenní mikroorganismy, ale ty jsou předmětem zkoumání medicíny.
Jak to, že se to děje? Jednoduché vysvětlení! Svět (životní podmínky) se mění. Co se stane, když invazní druh vstoupí do cizího ekosystému, kde „narazí“ na původní druhy? Nastane sociální nirvána, invazní druhy budou vítány s otevřenou náručí se slovy – konečně se můžeme rozmnožovat tvůrčím způsobem, oživit svoje unavené geny? Tak to určitě ne! Každý si chrání svůj životní prostor. Je to vždy boj o život.
Klíčová otázka – lze označit invazní druh za parazitický? Obávám se, že v případě člověka je z hlediska evolučního i sociálního evidentně parazitem, minimálně než se adaptuje, bude soběstačný a nakonec splyne s původní populací. V případě příslušníků jiných etnik je tomu jinak. Šíření (snad) nebude rychlé. Viz tzv. nepřizpůsobiví.
Začne boj o život? Nebo nastane konsenzus? Může se stát, že dojde k tomu, co bylo historicky běžné v případě celých národů, totiž ke kolonizaci! Ty se mohou bránit, nebo se dobrovolně podřídí silnějšímu. V kontextu s tímto fenoménem se objevují svalnatá prohlášení, konstatující morální slabost podřizujícího se. Měl bojovat! Logicky z toho plyne, že všechny druhy, které se podřídily, byli slaboši, kteří si nezasloužili existovat a účastnit vlastní další evoluce. Silnější vítězí a hotovo!
Humanismus nebo pokus o sebevraždu?
Co mám na mysli? Stěhování národů. Bylo je a bude. Vždy to způsobilo, mírně řečeno. Problémy všeho druhu. Válečné konflikty. Tehdy, kdy stěhování nešlo „po dobrém“.
Dovolte mi úvahu: každý organismus žije proto, aby žil, rozmnožil se a předal svoje geny potomkům. Má vrozenou touhu žít – v podstatě za každou cenu. Fyzicky slabý organismus nemůže čelit tomu, který je nepředstavitelně silný. Obr v MMA kleci proti drobnému jedinci. To je stejná situace, jako když velmoc hrozí invazí malé zemi. Pravda, v Přírodě existují drobní jedinci, na které obr nemá. Patogenní virus proti slonovi. Dobře, ale mezi národy je to asi jinak, že? Malý, ale chytrý národ dělá „mrtvého brouka“, podřídí se, ale přitom už kuje pikle. Netřeba chodit daleko. Vznik Československa.
Jiná varianta? Malý, chytrý organismus, se stane parazitem, žijícím ze svého velkého a bohatého hostitele. Přitom je docela dobře možné, že ten malý parazit svého hostitele ovládne nebo využije k vlastnímu prospěchu. Třeba toxoplasmóza.
Zajímavá je možnost výkladu obsahu pojmu parazitismus!
Parazitismus je způsob soužití, tzv. symbiózy dvou organismů, z nichž parazit (cizopasník) využívá jiný organismus (hostitele). Z pohledu biologie se parazit může živit tkáněmi hostitele aniž by chtěl zabít, nebo se může přiživovat na hostitelově potravě nebo jiným způsobem profitovat z hostitelova organismu, případně z jeho životních aktivit. Většinou však snižuje jeho biologickou zdatnost.
Odvozené sloveso je parazitovat, odvozená přídavná jména jsou:
A/parazitický – mající vlastnosti parazita, např. parazitický způsob života
B/parazitární – způsobený parazity, např. parazitární infekce.
V případě tohoto článku se budu zabývat pouze významem slov parazit a parazitovat a přídavným jménem ad A. Připomenu, že výraz „parazit“ znamená „cizopasník“ a v kontextu s použitím těch výrazů pro lidskou společnost je to „příživník(-nice)“.
Sociální parazitismus je stav, kdy jedinec, rodina, sociální skupina nebo vrstva žijí buď na úkor jiných lidí, nebo politického a hospodářského systému. Formy jsou rozmanité. Společným prvkem je nepřiměřený a nezasloužený zisk nebo jiná formu benefitů. Sociální parazitismus není totéž co příživnictví, které bylo kdysi v Českoslovebnsku trestným činem. Jedním z tehdejších hesel bylo Kdo nepracuje, ať nejí.
Příživník je osoba, žijící a prosperující na úkor jiné osoby, skupiny osob apod. Přesně jako v přírodě je chytrý lidský parazit tím, kdo dává pozor, aby svého živitele (hostitele), nepřipravil o život. Většina vrcholových příživníků jsou predátoři, které charakterizuje psychopatie.
Tři typy sociálního parazitismu
Sociální parazitismus se ovšem týká všech biologických forem života, nejenom lidí. Existují 3 hlavní typy sociálního parazitismu: dočasný, dočasně hnízdící a zotročující.
Dočasným typem parazitismu je státní převrat, kdy si skupina jedinců, většinou za užití síly, podmaní společnost a užívá jejich prostředky k dosažení vlastních cílů. Nicméně v důsledku zhoršení socioekonomické úrovně lidu se mnohdy nedaří udržet se u moci dlouhou dobu.
Zajímavá je druhá forma, dočasně hnízdící sociální parazitismus. Ten lze popsat principem volného jezdce. Příklad? Stěhování obchodních korporací do zemí s nižší daňovou zátěží, což umožní vyhýbat se odvodoům do státáního rozpočtu země, ve které působí. Jakmile země, do které se přestěhovali, změní daňovou politiku a pro korporaci již nebude výhodné v ní působit, přesune se jinam.
Zotročující parazitismus. Jak název napovídá, jde o otroctví. Dodnes lze otroctví objevit například v Súdánu. Jeho hlavním projevem je nelidskost a znakem historicky dlouhá doba trvání.Tento jev lze pochopitelně pozorovat také v případě nižších organismů!
Formy sociálního parazitismu
Existují dvě kategorie. Ty, které jsou odhalitelné a ty, kde je parazitismus krytý oficiální legitimitou. Například rozkrádání státního, případně soukromého majetku. Takový druh parazitismu je trestný. To je sociálně patologické jednání. Do stejné kategorie patří zneužívání sociálního systému. Často je to v souladu se zákonem, takže je to „jen“ zvrácená etika, prostě o podvod. Zajímavé je, že oficiálně mohou být za sociální parazity pokládáni všichni, kdo nepracují. Osoby, žijící z dědictví, pronájmů, rentiéři nebo jedinci, z příjmu jiných osob (např. tzv. pasáci).
Poznámka autora: Mezilidský parazitismus je díky tomu, že je tak četný, v podstatě obvyklým, naneštěstí přirozeným jevem v lidské společnosti. Jiná, pravděpodobně ještě horší varianta parazitismu se týká produktivní, ekonomické sféry, další obchodní, a nakonec jsem si nechal sféru bankovní a politickou.
Parazit a hostitel? Kdo má kontrolu nad (vynuceným) soužitím? Parazit. Co myslíte vy?
Jak jsem napsal v předchozím článku „Život je nepřetržité hodnocení jedince a kontroly všeho druhu“, cílem vládnoucí vrstvy je dosáhnout stavu, kdy občané (veřejnost) nemohou udělat nic bez jejich vědomí a svolení. Proto existují vládami řízená ministerstva, která disponují kontrolními orgány a mechanismy. Nastává klíčová otázka – kdo z těch dvou je parazit? Je mi líto, ale s naznačeným tématem nebudu ztrácet čas.
Finanční (bankovní) sektor
Jde o legální podnikání? Ano, ale….jde o parazity? Možná, spíše určitě, protože vydělávají na investorech. Nevytvářejí nic hmotného.
Technologické firmy, komunikace, média, sektor informací.
Můj názor? V mnoho případech jde o parazity, ale rozhodnutí „kdo je kdo“ vyžaduje hlubší zamyšlení.
