Život je nepřetržité hodnocení jedince a kontroly všeho druhu

Realita bez shovívavosti. A co vy? Jak se máte? Máte vlastní život pod kontrolou? A když už jste zestárli, je osobní hodnocení vašeho života jaké?

Poučení? Co můžeš udělat v průběhu produktivního života, neodkládej na stáří.

Předem jsem zkontroloval obsah článku a vyhodnotil jeho šance na čtenářský úspěch. Závěr? Tohle bude BOMBA!

Začalo to…..už když jste byli v lůně. Ultrazvuk. Všechno v pořádku, orgány jsou v pořádku. Vítej do života. Hodnocení stavu novorozence apod. Následovaly kontroly miminka v mateřské poradně. I když, no, znáte to.

Život pod cizí kontrolou. Nicméně, než začnu nadávat, musím připomenout ještě jeden způsob kontroly. Musím to stihnout, než se rozpláču nad vlastním životem. Jde o to, zda člověk má vlastní život pod svojí kontrolou. Nebo je to osudový smolař, v horším případě lúzr.

Jak to s vámi šlo dál?

Až do vstupu na ZŠ celkem v pohodě, i když, znáte to. Vaše matka se pár měsíců, vlastně dokonce let, moc nevyspala. Moc nerelaxovala. A když ano, tak vás neměla pod kontrolou a často z toho byl docela malér. Možná vás hlídala babička, že? Mohli byste vyprávět? Babča velitelka nebo ta z pohádky? Možná si vám stěžovala na vašeho tatíčka, svého zetě - nebo ne? A co vaše záchvaty vzteku? Vy jste to tehdy fakt neměli pod svojí kontrolou. A jak vaše chování vyhodnotili dospěláci? Ti vaši vás možná dokonce trestali. Odborníci to ovšem hodnotí jako „běžné“, což je smutná realita, ale hlavně vás za trestání odsoudili. A co vy na to? Jen jste nad sebou ztratili kontrolu.

Nic důležitého, vlastně jen zdravotní kontroly u pediatra, hodnocení vývoje a tak. I když, znáte to, že? Hodnocení chování „chovance MŠ“ šikovnými, chápajícími, laskavými a inspirativními učitelkami. Andulka je taková a maková, Pepíček je milý a svérázný, trochu se pere a tak. Prostě jak „to“ subjektivně hodnotí paní učitelka. Asi jste prodělali pár infektů, ale pokud jste neměli smůlu, byli jste zdravotně v pořádku. Když ne, váš stav asi hodnotili (naneštěstí nezávisle na sobě) dětští lékaři. Doma následovalo hodnocení stavu oběma rodiči. No, znáte to, že? Poté jste byli pod rodičovskou kontrolou, včetně podávání léků. Doma po uzdravení pravděpodobně následovala aplikace závěrů hodnocení a tvorba poučení z prodělané situace. Formulace nových způsobů kontroly vašeho zdraví.

Následovalo 9 let trvající období (když šlo všechno dobře) permanentního hodnocení. Vysvědčení 2× ročně. Třídní schůzky. Kontroly všeho a všech, nejenom vás osobně, ale také toho, co jste nosili (či nenosili) do školy – myslím domácí úkoly. Jejich známkování. Možná také oblečení, svačiny (?) a prostě všechno to, co souvisí s vaší přítomností v ZŠ.

Jak jste si užívali veřejné hodnocení vaší entity před celou třídou? Možná jste trochu zlobili, dokonce jste (možná) museli ke školnímu psychologovi, aby hodnotil, co jste zač. Možná to byla porucha chování? Možná jste z toho byli vyšinutí, možná to nepříznivě ovlivnilo vaši psychiku na dlouhou dobu. Možná to trochu smrdělo úřední šikanou. Možná jste byli naprosto normální. Na rozdíl od vašich „hodnotitelů“. Důsledky na vaší duši jste možná pocítili (už nebo až) na SŠ. Ach ta ZŠ.

SŠ (nebo něco podobného), to bylo pokračování hodnocení a kontrol. Období, kdy jste si to asi nepřipouštěli tolik, jako na ZŠ. I když…hodnocení se rozšířilo o to, jak vás vnímali spolužáci (nejenom ti jiného pohlaví). Opět kontroly všeho, co provázelo vaši existenci ve škole, na internátu, doma. Učíš se? Máš hotové domácí úkoly? Nezlobíš nebo nepácháš trestnou činnost? Nekouříš, nefetuješ, nechlastáš?

Tak fajn. Konec SŠ (apod.) Závěrečný obřad v podobě závěrných zkoušek. Nekompromisní hodnocení. Naprosto objektivní a odborně na úrovni, že? Kontrola toho, co brzy zapomenete a nikdy nebudete potřebovat. Vynecháme případná další studia, nejprve kdosi hodnotil vaše IQ a znalosti, když dobré, tak opakovaně hodnotil, jak a co umíte. V jednom kuse nějaké kontrolní testy. Vzpomeňte si, jak jste tehdy (často) vyváděli různá „alotria“ a důsledky jste mnohdy neměli pod kontrolou.

Přeskočíme období svobodného života. Potom jste se nakazili infekcí nutnosti života v páru. Založili rodinu, prodělali jste jakýsi obřad, v jehož průběhu jste prohlásili, že dobře víte, v jakém zdravotním stavu je nastávající partner (-ka) a že budete spolu na věky. Opravdu? Dobře víte, že ani náhodou! Postupně jste zjistili, že partner(-ka) má nepěkné sklony k chování všeho možného druhu, nebo je neplodný(-á), konfliktní, neustále vás (pochopitelně negativně) hodnotí, což o to, ale také vás chce mít pod kontrolou. Kam jdeš, kde jsi se zdržel(-a), kdo to byl, co to máš v mobilu za kontakty?

Následuje roz-chod (-vod), který hodnotí soudce. Ten, kterému jste lhostejní a nic o vás a vašem společném životě neví. Ale má na to papír.

Co jste dělali? Pracovali? Jak vás hodnotili nadřízení? Mimochodem, ptal se vás někdy někdo, jak vy hodnotíte situaci? Předpokládá se, v dnešní době, že hodně (stále) jezdíte nějakým autem. Jak to auto hodnotíte? Máte řízení pod kontrolou? Jak hodnotíte ostatní řidiče?

Představme si, že jste v nějaké vedoucí funkce. A ejhle, změna situace, nová role. Nastala změna způsobu vašeho chování? Co dělá ten, kdo velí? Stále někoho a něco hodnotí a kontroluje! Jak si to užíváte? Co to s vámi dělá? Možná se dostáváte do situací, kdy přestáváte mít kontrolu nad situací ve vámi ovládaném prostředí. Možná to došlo tak daleko, že přestáváte mít kontrolu nad svým chováním a činností?

neovlivnitelnými vnějšími okolnostmi, které vás mají pod kontrolou? Váš mobil, chytrá televize, webové stránky, sociální sítě, státní kontrolní úřady, banky. Videokamery na veřejných místech, možná i v práci.

Všechno je pod kontrolou, nic špatného se vám nemůže stát. Dokonce ani když cokoliv píšete a zveřejňujete! Máte nastavenou kontrolu gramatiky a obsah kontroluje editor. Hodnotí, zda se mu vaše dílo líbí. Když napíšete nějakou odbornou nebo vědeckou publikaci, zkontroluje ji umělá inteligence. Zda jste neopisovali nebo ji rovnou celou nešlohli.

Až umřete, přeji vám upřímně, aby pozůstalí zkontrolovali, zda je víko rakve dobře zavřené. Nikdy nevíte, že? Předpokládám, že před vaším koncem vaši dědici předběžně zhodnotili svoje šance.