Článek
Tento článek je určen pro osoby nad 65 let
Proč píšu lidem nad 65 let věku? Protože se držím čísla 65, která podle jakési (politické a možná také medicínské) úmluvy, oficiálně označuje seniora.
Omlouvám se, ale na tomto místě se nebudu věnovat problematice zvyšování věku odchodu do důchodu. Nejsem politik ani renomovaný gerontolog.
Senior znamená v latině „starší“. Podle lékařů je význam slova hodně relativní. Jak říká docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra a proděkanka FHS UK, je to jen úmluva. Autor článku tvrdí, že jde o politické rozhodnutí. Podle Holmerové se většina lidí v tomto věku těší dobrému zdraví a mnozí jsou v plném pracovním nasazení, ať již v zaměstnání, podnikání, nebo v rodině.
Chcete žít déle?
Lidé, kteří déle chodí do školy, stárnou pomaleji a dožívají se vyššího věku. Tvrdí to Daniel Belsky z Kolumbijské univerzity v New York, ale současně připouští, že zatím neexistuje vysvětlení. (https://www.stoplusjednicka.cz/lide-s-vyssim-vzdelanim-ziji-dele-starnou-pomaleji). Podobně tomu je v případě politiků. Je to dáno činorodostí, nutností stále aktivovat mozek.
Ve vašem věku, milý čtenáři, už to první nestihneš, zato permanentně zaměstnávat mozek lze v každém věku.
Senior je člověk, ne souhrn diagnóz
Podle doc. Holmerové nelze seniora popsat jen na základě souhrnu různých nemocí, protože do celkového stavu se promítá mnoho faktorů. Iva Holmerová klade důraz na celkové zdraví a soběstačnost. Na tu má vliv pohyblivost, stav mozku, riziko pádů a depresivnost.
Komentář autora, připomínající realitu: výše uvedené tvrzení paní docentky, při vší úctě, nepovažuji za objektivní. Většina lidí tohoto věku má nějakou chorobu. Ta však nemusí působit aktuální obtíže ani bránit v práci a běžném životě. Kromě toho kontrolní prohlídky mnoho lidí neabsolvuje a ty jsou často nekompletní.
Tak jste se dožili! Věku, v němž se z vás stává „senior“.
Co s tím? Dělat, že nic? Nebo se probrat a zamyslet se nad budoucností? Doporučuji!
Jak jste do této doby žili?
Život byla hra? Nebo to často byl boj o život? I když to pochopitelně myslím s nadsázkou. V každém případě život byla „škola života“, že? Dali byste si ho ještě jednou?
Nikdy není pozdě, ale je nejvyšší čas myslet na další životní etapou (aby to nebyla jen krátká epizoda). Přemýšlet, v jakém stavu ji prožijete. Myslet na realitu, vyhodnotit rizika a pomyslet na zadní vrátka. Myslet stylem „štěstí přeje připraveným“.
V dalším textu jsem zvolil jednotné číslo a tykání. Je to bezprostřednější.
Ignorovat realitu se nevyplácí.
Pštrosí politika může být sebeobranou proti depresím a úzkosti v situaci, kdy neovlivníš dění ve společnosti a ve světě. To platí do jisté míry také v případě, kdy si uvědomíš, že musíš počítat s tím, že dřív ti dojdou baterky.
Objevovat lze i ve vyšším věku, ale počítej s nižší tolerancí stresu.
Ideální je nikdy nepřestat být zvídavý nebo dokonce tvůrčí.
Možností je dost, přinejmenším ve větších městech. Kurzy krátké i dlouhé, univerzity třetího věku apod. Doporučení? NIKDY se nezapisuj do těchto aktivity, jsou-li on-line!
Ale co s těmi mimoměstskými?
Jak to máš se zdravím?
Na internetu a v magazínech čteš chytré řeči a ještě chytřejší doporučení „jak být zdráv až do….“. Články „jak snadno a rychle….“. Doporučení věnovat zdraví zvýšenou pozornost. Obávám se, že následování těch doporučení z tebe udělá hypochondra. Jdi se podívat do čekáren všeobecných lékařů i specialistů. Překvapivě tam jsou převážně ženy, které se přitom dožívají vyššího věku než muži. Důkaz, že starost o vlastní zdraví funguje. Muži dělají ramena, jim nic není, i když doma fňukají. Ale k lékaři je nedostaneš. Nebo až když je skutečně zle.
Ale zase - čím víc lékařů navštívíš, tím větší pravděpodobnost, že něco odhalí, takže asi vyfasuješ (další?) léky. Ty budeš brát až do konce života. Většina léků léčí, jen některé něco vyléčí, ostatní tě udržují v použitelném stavu. Komplikací mohou být nežádoucí účinky nebo interakce s dalšími léky.
Připusť si, že stárneš a lepší to nebude.
Žádnou depresi, prosím! Existují možnosti sebeobrany před rychlou devastací. Na první dobrou nemám na mysli medicínu proti stárnutí (anti-aging medicine), cílenou k dlouhověkosti (longevity). Tu si nechám na další článek.
Opusť vizi „zaslouženého odpočinku“ – pro vlastní dobro!
Prožil jsi život s cílem uživit se, případně také rodinu, nezapomněl jsi ani na potřebu užívat si. Zapomeň na představu, že „konečně nic nemusím“. To je idealizace. Budeš se divit, co všechno z toho, co jsi musel dřív budeš muset i nadále, možná také něco přidat.
Samostatný, na cizí péči nezávislý život?
Nikdy se ho nevzdávej jsi-li schopen myslet, pohybovat se bez invalidních pomůcek a starat se o domácnost.
Udržuj hlavu aktivní jejím úkolováním, případně tvůrčí činností.
Myslím hobby, s výhodou ty, které vyžadují mozkovou aktivitu.Hned mne napadají šachy, piškvorky, stolní společenské hry a karetní hry.
Udržuj si základní přehled o dění v zemi i ve světě, tím dokážeš sám sobě, že žiješ.
Ovšem jen pod podmínkou, že si z toho nebudeš dělat těžkou hlavu. Možná pomyslíš na mladší spoluobčany, jejichž budoucnost je nejistá. Chápu, ale s tím ty nic neuděláš. Možná pochopíš, proč se mnoho z nich naučilo žít stylem žít a užít.
Pokud ti zprávy v televizi a v tisku dělají psychické problémy, přestaň je sledovat a nepřipusť hovory na toto téma s ostatními seniory.
Musíš se hýbat, pravidelně, myslím každodenně
Snaž se být každý den fyzicky aktivní. Stačí 15 minut relaxačních cviků, 2-3× týdně vytrvalost v kombinaci s přiměřeným posilováním. Připomínám, že je třeba se to naučit. Špatně provedené pohybové vzorce mohou spíše uškodit. Předpokládá to sehnat správné praktické návody.
Když se věk ozve výrazněji, pokud můžeš, vždy vstaň z postele nebo křesla a zkus se rozhýbat a protáhnout všechny končetiny a hlavu na krku. Tohle všechno se musíš naučit, než ti věk nedovolí být bez problémů fyzicky aktivní. Jiná věc je metoda, jak se to naučit.
Vztahy, soužití, bydlení
Nedělej si těžkou hlavu ze situace, kdy tě tví nejbližší ignorují.
Už dávno není zvykem, natož povinností, půjčovat dětem a vnoučatům peníze nebo jim je „povinně“ darovat, případně jim darovat nemovitý majetek. Také se to však nevylučuje v případě, že jde například o rodinný podnik apod. Když zjistíš, že majetek už nepotřebuješ, nemusí být darování čehokoliv chybou.
Nepokoušej se dohodnout nebo dokonce vyžadovat společné bydlení se svými dětmi, které mají vlastní rodinu. Problém může být i ve standardním rodinném domě. Extrémy? „Mama hotel“ v opačném gardu, dítě jako pečovatel o rodiče.
Sociální situace (viz také ageismus, v překladu negativní postoj k seniorům, v jednom z dalších článků)
Nenech se deprimovat otevřenými verbálními útoky na seniory ze strany mladších jedinců nebo obsažených v tiskových zprávách z politické sféry, neověřenými spekulacemi na internetu.
Nenech se deprimovat negativně laděnými články v médiích, připomínajícími negativní vnímání seniorů společností.
Nenech se šikanovat zdravotníky a personálem domovů pro seniory a domů s pečovatelskou službou.
Pomáhající profese jsou psychicky vyčerpávající. Zkus se vžít do situace, kdy ošetřující personál každý den musí pečovat o (téměř) nemohoucí jedince. Někteří z nich se k personálu chovají nepěkně. Možná si to neuvědomují. Možná jsou frustrovaní z bezvýchodnosti vlastního stavu. Nestačili si to srovnat v hlavě nebo odmítají realitu.
Nestresuj se zjištěním, že mladším překážíš, podceňují tě, vnímají tě jako komplikaci nebo tě dokonce chtějí nějakým způsobem zneužít.
Nestresuj se v situacích, kdy tě okolí vnímá s nelibostí nebo tě dokonce šikanuje. Pokud můžeš, okamžitě zmiz. Připrav se, že se ti to bude stávat častěji. Zkušenost znamená výhodu, protože situaci dokážeš včas rozpoznat a můžeš se jí vyhnout.
Jinými slovy – nechoď tam, kde tě nevidí rádi.
Finance
V případě, kdy tě kdokoliv osloví s nabídkou výhodného investování, nákupu zdraví prospěšných volně prodejných doplňků stravy, kosmetiky a voňavek, buď mimořádně opatrný, nikomu neříkej „dobře, souhlasím“. Nenech se zlákat na reklamy a nabídky zájezdů za sníženou cenu, na výlety s placeným obědem apod.
Povaha a její projevy
Charakter a povaha se stářím nemění, některé negativní rysy se dokonce mohou zvýraznit. Přesně to bývá zdrojem stížností na protivné seniory. Mnozí senioři si myslí, že mají nárok na nevyžádané rozdávání rad, kritiky a peskování. Mysli na to, že se takového chování musíš vyvarovat.
Chápu tě v případě, že jsi byl celý život zvyklý velet
Proto se ti nedaří používat místo rozkazů vstřícnost, pochopení a toleranci. Pokud v sobě stále cítíš alfa-samce, musíš se ve vlastním zájmu naučit vyhýbat se projevům dominance a arogance. Mohlo by se ti to vymstít.
Na veřejnosti nezavdávej příčinu ke konfliktu chováním zmíněným výše, které může pramenit z několika nesprávných úvah:
a/ jsem starý, ale byl jsem úspěšný, mediálně známý, proto všichni ke mně musí být milí, vstřícní a ohleduplní. Omyl, oni totiž NEMUSÍ!
b/ jsem starý, ale stále akční, ohleduplnost druhých ke mně vnímám jako urážku
Velmi zajímavé situace vznikají při setkání dominantních starců. Ona je totiž neopustila soutěživost! Je to přirozený projev jejich osobnosti. Také to vysvětluje, proč v klubech seniorů je převaha žen. Ženy-seniorky zůstávají komunikativní do vysokého věku, jsou emotivnější, v jejich přístupu k životu je však méně racionality, dříve vynucené nutností péče o rodinu. Také se méně stresují přemýšlením o aktuálních životních okolnostech.
Zajímavá je oblast, kterou jsem pracovně nazval reminiscence
Zní to lépe a odborněji, ale v překladu jde o vzpomínky. Znamenají minulost a mohou být jak příjemné, tak stresující. Dokonce mohou být nepravdivé. Chápeš je tak, jak si je prožil ty, nikoliv jaká byla realita a jak konkrétní událost chápali další účastníci té události. Možná si děláš zbytečné starosti, vyčítáš si, co jsi „tenkrát“ udělal nebo řekl a co z toho vzniklo. Možná jsi ani nemohl reagovat jinak. Prostě shoda okolností. Nikdy nemůžeš být připraven na cokoliv.
Nauč se vzpomínat především na hezké věci (možná sis je trochu přibarvil), protože negativní, stresující až šokující vzpomínky tě mohou zdravotně poškodit. Mozku neporučíš, může tě překvapit nepříjemnou vzpomínkou. Přesto se můžeš naučit ji ignorovat. Minulost nezměníš a tím, že se budeš trápit, sobě ani ostatním nepomůžeš.
Nauč se odpouštět – sobě i druhým.
Nemysli negativně.
Můžeš se pokusit dožít se blízké budoucnosti spokojený. Musíš pro to něco konkrétního udělat. Co, závisí na okolnostech a tvé inciativě a možnostem.
