Článek
Co bude v blízké budoucnosti?
Pomůže nám optimismus, sluníčkaření, rovnostářství a ezoterika v hororové době? Problémy bobtnají.
Děti, teenageři a adolescenti musí žít v reálném světě. Jinak to špatně dopadne. Naneštěstí reálný svět je to, čemu se podvědomě vyhýbají, mají strach. Současný život tvoří nejistota, poplašné zprávy, systematické lži, konspirační teorie, běžné veřejnosti nepochopitelné aktivity a pokroky vědy, které evidentně nesměřují k zachování současné civilizace na Zemi. Boom umělé inteligence v době, kdy průměrné IQ světové populace je cca 100? Jak tohle dopadne?
Kdo jsou ti mladí? Co prožívají? Jak reagují na realitu? Co je čeká a co s tím dělají jejich mentoři (rodiče, učitelé, média)?
Nová generace – pokrok nebo malér?
Především, je jasné, že je jiná. Už od školky. Školství na to není připravené! Vyřeší to ministerstva? Předpokládám, že jste už dávno pochopili, že úředníci netuší, co je reálný život. A je jim to jedno stejně jako politikům. Tohle není hra o jablko, ale hra o osobní profit bez ohledu na důsledky.
Nastupující generace je odlišný lidský druh, upozorňují odborníci
Mladá generace? Spíše dva druhy, lišící se ve svých názorech
Sociologické výzkumy po celém světě dokazují, že mladé ženy a mladí muži generace Z se v přístupu k životu stále více rozcházejí. Ženy okolo 20 let inklinují k progresivismu, feminismu a levicovým myšlenkám, muži stejného věku jsou konzervativní, odmítají imigraci a společenské změny nechtějí. Otázkou je, za co mladí lidé pokládají politiku. Pokud si představí hádky v parlamentu, nelze se divit, že ji odmítají a nechodí volit. V mnoha dalších oblastech života se názory výrazně rozcházejí. Například manželství pro všechny podporuje 79 % dívek ale jen 43 % chlapců.
Sociologové se shodují, že jedním ze spouštěčů názorového štěpení bylo hnutí MeToo, které umožnilo propagovat feministické názory. Díky němu se začalo mluvit o letitých genderových nespravedlnostech.
Je možné propast mezi mladými muži a ženami překlenout?
Jedině vzájemnou empatií, umožňující přátelství mezi oběma pohlavími. Nutné je obnovit původní stav společnosti, kdy se mladí lidé potkávali v reálném světě. Tento způsob života by narušil nepříznivé algoritmy bublin sociálních sítí. Skončila by éra přesvědčení, že ženy jsou „chamtivé mrchy a zmagořené feministky“ a muži „sexistický dobytek a zakomplexovaní hráči videoher“. (zdroj: https://www.mojepsychologie.cz/relax/spolecnost/mlada-generace-jsou-spis-dve-ktere-se-velmi-lisi-ve-svych-nazorech-350)
Život je zdrojem neustálých změn
Sociolog Zigmund Bauman nazývá dnešní dobu tekutou. Období obrovských změn především v demografickém vývoji spolu se skoky v technologickém rozvoji. Důsledkem je, že nejmladší generace myslí jinak. Ti, kteří s ní přicházejí do styku, z nich bývají zklamaní. Přitom mladí se chovají jinak, protože jiní jsou. Neznamená to, že jsou špatní!(zdroj:https://www.zdravotnickydenik.cz/2019/01/nastupujici-generace-odlisny-lidsky-druh-upozornuji-odbornici-jine-mysleni-nutno-zohlednit-u-mladych-zdravotniku-i-pacientu/)
Můj názor?
Život mladé generace pod vlivem sociálních sítí je zákonitě naprosto jiný, než v době bez internetu a sítí. To je realita, kterou nezměníme. Místo setkávání na veřejnosti a sportovních aktivit sedí mládež osamoceně u počítačových her a sociálních sítí. Nebo na nich neosobně komunikuje. Obdivuje zcela nekriticky bezcharakterní extremistické influencery. Důsledkem jsou kritické situace ve školách i na veřejnosti. Napadání učitelů i spolužáků a náhodných kolemjdoucích na veřejnosti. Šíření nenávisti, stoupající napětí ve společnosti.
Neexistuje jiné řešení, než kázeň a řád. Nelze žít v anarchii ani ve fašismu. To samozřejmě není to samé, co školní učitelská diktatura. Naneštěstí(?) nelze žáka školou povinného definitivně vyloučit ze vzdělávání a doporučit rodičům domácí vzdělávání, protože právě u kritických případů je to téměř vždy nereálné. Nemluvě o polepšovnách, což jsou zařízení, generující (stejně jako věznice) jen další kriminálníky. I když to v podstatě není jejich vina.
Fakta?
Děti ve věku nad 12 let už si (většinou) uvědomují rizika, jejich zdrojem jsou internet, sociální sítě, reklamy a influenceři, ale také mobily. Přesto všechno stačí tak málo a vznikne fatální problém.
Proč mladá generace nereaguje na příchozí hovor? Je to projev nezdvořilosti nebo co?
Jeden z psychologů kdesi důrazně připomenul realitu slovy „jediná vteřina hovoru s neznámým člověkem rozhoduje o vašem osudu“. Stačí například jen krátce hovořit s někým, kdo nabízí prodejní akce, bankovní služby, slevy apod.
Zapsal jsem seznam argumentů, proč nezvedat telefon, když volá neznámé číslo:
- vyruší to volaného z činnosti, kterou zrovna provádí
- volající očekává a vyžaduje vaši okamžitou pozornost
- komunikace předpokládá reakci na to, co volaný uslyší, ale přitom nemá dost času rozmyslet si, co odpoví
- důsledkem odpovědí bez rozvahy může být vážné nedorozumění
Mladá generace je zvyklá na komunikační anonymitu ze sítí. Pravda, i na nich dochází k podvodům s identitou. Komunikuje především formou SMS. Důsledkem je neadresnost komunikace, pocit nezávaznosti, protože lze tvrdit, že SMS nepřišla, ale také je tu možnost přijetí reklamních a podvodných SMS. Výhodou je možnost je ignorovat.
Škola, to je škola života
Vzdělávání nutně prochází krizí, protože děti a mladiství jsou jiní. Učit novou generaci, to je poslání stejně jako v případě všech dalších tzv. pomáhajících profesí. Mladí učitelé (v případě, že by jich bylo mnohem víc než dnes) by byli blíž nové generaci. Jenomže, je tu jakési ALE.
Můj názor?
Nedělalo by to dobrotu! Nicméně nemá smysl se tím zabývat, protože mladí učitelé jsou minoritní skupinou pedagogů. A lepší to nebude! Někdo se tomu diví? Kdo z čerstvých absolventů VŠ by chtěl trávit první období života po absolutoriu VŠ učením a výchovou hejna zpovykaných dětí, když chce aktivně žít a poznávat svět, nikoliv dělat chytrého před malými dětmi?
Kdo z vás si myslí, že mladá žena poté, co chodila 3 roky na VŠ a má titul Bc., což je pro činnost učitelky MŠ potřebná kvalifikace, může být zárukou kvalitní péče o předškolní děti? Byli by absolventi přínosem, když nikdo z nich neví, která bije? V situaci, kdy nemají laskavou podporu zkušených kolegů a svého mentora? A to nejhorší? Když chybí elán a vize? Zásadní problém to je především na středních a vyšších odborných školách, protože malý věkový rozdíl znamená automaticky nedostatek respektu ze strany žáků. Ne, nebudu pokračovat, nejsem profesionál v této oblasti. Jen používám hlavu.
Děti od předem daného, školou povinného věku, chodí do školy „ve státním zájmu“.
To je co? Oficiálně eliminace negramotnosti a socializace.
Konstatuji, že děti se obtížně učí základům gramotnosti, ale rychle pochopí, jak to v životě (v kolektivu, tedy ve škole), chodí.
Děti školou povinné (platní pro ZŠ) do školy chodí také proto, aby se se neflákaly a nestaly se z nich malí teroristé. To určitě není nadsázka! Z uvedeného logicky vyplývá, že mateřské a základní školy lze nazvat pečovatelskými ústavy a úschovnami dětí věku do 15 let. Důvod je evidentní: aby (oba) rodiče mohli pracovat. Cynismus? Jak myslíte.
Stát svoje peníze „zúročí“ tím, že děti manipuluje – učí je státní doktríně. Káže jim o národní historii, připomíná (údajné) hrdiny, mluví o svrchovanosti a národní hrdosti, o nutnosti sebeobrany a povinném sebeobětování v případě napadení jiným státem.
Děti jsou ve škole minimálně 4, často také až 8 hodin. Učí se číst, psát a počítat. Nicméně to nevyžaduje tolik času každý den. Za tím účelem musela vzniknout řada dalších předmětů „všeobecného vzdělání“.
To, co je mimořádně zajímavé, je dáno fakty
Předměty jako je chemie, fyzika, tělesná výchova a výchova ke zdraví (!) už nemá téměř kdo učit. Naneštěstí jsou to předměty pro děti velmi náročné. Vyžadují intelekt a základní fyzickou kondici. Přitom osnovy těchto předmětů jsou (po)chybné. Existují možnosti, jak je učit poutavě a současně prakticky.
Kolektiv jako záruka socializace nebo zdroj konfliktů?
Děti jsou ve škole v kolektivu. Oficiálně se to nazývá socializací. Až na to, že její součástí je seznámení se s pokrytectvím, lhaním, agresí, šikanou, podváděním a manipulací. Děti také rychle pochopí, že v relativně velkém kolektivu (20 a více dětí ve třídě) nelze být kamarád každý s každým. Pochopí, že také učitelé jsou jimi manipulovatelní. Zjistí, že se ve třídě tvoří zájmové skupiny, kterým vládnou rození vůdci, manipulátoři nebo nejagresivnější spolužák. Pochopí, že dívky jsou jiné než chlapci.
Největší nápor na jejich dušičky (minimálně do 5.třídy) nastane v případě inkluze. Do jednolitého hejna přiletí nezvaní atypičtí jedinci.
Paradox? Člověk je tvor společenský.
Ve škole by měl být spokojený. Kolektiv však generuje komplikace, dané povahovými rozdíly. Individualitou, tedy osobností, tvořenou povahou, charakterem a intelektem. Už jen fakt, že školy jsou genderově „smíšené“ znamená komplikace, vážnější od 6.třídy. Kromě toho na ZŠ učí většinou ženy, a to může být zdrojem problém s vnímáním vlastní genderové identity. Prostě je to matriarchát. Chlapci, počínaje začátkem pubertu, by měli mít nějakého „vzorového“ učitele.
Proč se chlapci musí po celou docházku na ZŠ učit podřizovat ženám?
Kdo se musí přizpůsobit situaci? Učitel nebo žák?
Bill Gates v jedné ze svých prezentací pro studenty střední školy tvrdí, že to je žák. Dále připomíná, že žáci se musí připravit na realitu, kterou je fakt, že šéf je šéf a rozhodně nebude vstřícný, laskavý, prostě empatický. Že život je krásný a všechno půjde hladce.
Můj názor?
Škola nemůže fungovat stylem „cochcárna“. Jediný atypický žák je schopen zcela rozložit celou třídu a znemožnit vyučování. Nejhorší situace nastávají od 6. třídy. Od začátku puberty. Ovšem téhož je schopen učitel(-ka). Křiklavé případy se objevují například na letních dětských táborech.
Jací rodiče, takový žák.
Rodiče dělají škole problémy. Tím, jak vychovávají dítě, tak tím, jak se chovají na třídních schůzkách. Už jen to je můrou třídního učitele(-lku).
Můj názor?
Rodiče se musí (?) přizpůsobit, ale také mají právo se vyjádřit. Nikoliv však rozhodovat o dění ve škole. V případě, kdy si uvědomí, že se jim způsob výuky a klimatu ve škole nelíbí, je změna jen na nich. Problém je v tom, že rodič vždy obhajuje svoje dítě. Přitom doma dítě potrestá.
Závěr?
Přizpůsobit se musí rodiče, nikoliv učitelé. V tom nejjednodušším módu chápání reality vlastně mohou rodiče být rádi, že jejich děti alespoň část dne stráví „v úschovně“, kde je bonusem, že se dokonce i něco naučí. Otázkou je, k čemu jim to v životě bude.
Můj názor?
Už jen potřeba zaměstnat mozek je pro dítě velmi přínosná. Existence v kolektivu je pro dítě zdrojem poznání, že život se nezajímá jen o něj. Později zjistí, že v mnoha ohledech je to boj o život.
Učitel(-ka). Můj názor?
Nejtěžší povolání. Musí zvládnout ředitele, kolegy, inspekci, vlastní rodinu, samozřejmě především děti ve škole a jejich rodiče.
Klíčovou roli mají učitelé (vlastně téměř výhradně učitelky) v MŠ.
Myslím, že toto povolání je skutečným posláním. Mělo by být vyhrazeno skutečným osobnostem. Milujícím a vnímajícím důležitost. Pochopitelně laskavým a chápajícím. Supluje totiž roli rodičů, především matky. V předškolním věku jsou děti jako houba – nasávají všechno, s čím se setkají. I to špatné, bohužel. Opičí se. Logicky a nutně. V případě, kdy se diametrálně liší prostředí a přístup k dítěti ve školce od toho rodinného, nastávají výchovné problémy v obou těch prostředích. (zdroj: https://www.heroine.cz/vzdelavani/verejna-skolka-soukroma-skolka-nebo-detska-skupina-kazda-varianta-ma-sve-pro-a-proti
Máme dost kvalitních, mladých učitelů a učitelek?
Podle zprávy OECD „Education at a Glance 2020“ tvořili v roce 2018 mladí učitelé (do třiceti let věku cca 10 % na druhém stupni základních škol a 8 % na středních školách. V Česku je to 9,42 %.
Stárnutí učitelské populace má řadu nepříznivých dopadů na kvalitu vzdělávání. (zdroj: https://www.rizeniskoly.cz/aktuality/ucitelu-pribyva-ale-pomalu.a-5431.html https://skolskeodbory.cz/postaveni-zacinajicich-ucitelu-v-ceske-republice)
INKLUZE – jen okrajově, přestože je to mimořádný problém
Jsem inkluze, těší mne. Poznejme se blíže. Radost ze mne mít nebudete.
Každý jsme solitér. Není divu, od narození jsme pod vlivem životních okolností. Rodičů, společnosti. Může prosperovat společnost, skládající se ze solitérů? Musí. Je řešením akceptovat a respektovat sobecké individuální zájmy, které jsou naprosto normální? Pokud ne, je to omezování osobní svobody? Není to náhodou tak, že jednotliví příslušníci nějaké (jakékoliv) komunity se musí podřídit pravidlům, vynuceným nutnosti přežití?
Tohle nedopadne dobře. Stejně jako Green Deal. Sny sluníčkářů a manipulátorů. Pohádky se špatným koncem.
Inkluzivní vzdělávání je zařazování dětí do standardní školy, která na to musí být připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, děti cizinců, děti jiného etnika s dětmi většinové společnosti. Pedagog se všem věnuje rovnocenně. Heterogenní složení kolektivu se považuje za přínos pro všechny žáky. Alternativou k inkluzi je rozdělování dětí mezi tradiční vzdělávací proud a speciální vzdělávání. (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Inkluzivni_vzdelavani)
Můj názor? Nemohu ho prezentovat, protože nejsem odborník v této oblasti. Zaznamenal jsem velmi hlasitou diskuzi. Nicméně níže citovanou frázi považuji za naprostý nesmysl! Jak se lze dočíst v níže citovaném odkazu, tak je (citace): „nutné, aby učitel vyhověl potřebám každého žáka, musí poskytovat činnosti a lekce, které splňují stejné standardy, s různými strategiemi a metodami“. (zdroj: https://isost.org/cs/co-je-inkluzivni-vzdelavaci-prostredi)
Mezi zprávami, které se po 1. září tradičně vážou k začátku školy, se letos vyjímá ta o změně hygienické vyhlášky.
Změnou padá povinnost mít na školách oddělené toalety pro dívky a pro chlapce. Vyhlášku už před prázdninami zhotovilo ministerstvo zdravotnictví, změn je v ní ještě mnohem víc, ale argumentace NÁSLEDUJÍCÍHO rozhodnutí je mimořádná: „posilování inkluzivního prostředí a rovných příležitostí pro všechny žáky bez ohledu na pohlaví nebo genderovou identitu“. (zdroj: https://www.echo24.cz/a/HEH7f/komentar-kaiser-genderove-mlyny-ceskem-skolstvi-toci-dal-inkluze-progresivismus-ministerstvo)
Můj názor? Nad tím zůstává můj stárnoucí rozum stát.
