Článek
Zdravý život? Trochu doporučení, hodně zákazů
Odborníci: Jezte hodně zeleniny a ovoce, ryby dravé, ty jsou zdravé, jezte 2× týdně, zato nejezte sladkosti, natož donuty a bonbóny s návykovými látkami. Nepijte komerční džusy a limonády, včetně těch s umělými sladidly. Omezte maso, přinejmenším červené, hlavně nejezte dva druhy potravin – levné uzeniny a vysoce průmyslově zpracované potraviny (to jsou ty, které obsahují pestrou směs tzv. Éček). Identifikace? Čím rozsáhlejší etiketa, víc Éček nebo chemických názvů, tím intenzivnější NE!
TENTO NÁVOD, prokazatelně vedoucí ke zdraví (?) nikoho nezajímá.
Veřejnost je velmi konzervativní ve svých zvyklostech. Hlavně levně a přitom chutně. V dnešní době lze ten výše zmíněný návod rovnou zahodit. Půjde hlavně o to, alespoň se nějak „slušně“ najíst. Kdysi brambory a zelí s kapustou (údajně) zachránily národ před hladomorem. Momentálně to jsou komodity, jejichž kvalita neodpovídá ceně a ta neodpovídá ekonomické síle veřejnosti. Samozřejmě, jsou ty nepříznivé přírodní jevy.
Můj pohled na realitu? Nevidím to dobře. Jediné plus, pokud to budu brát s ironií, je vysoká pravděpodobnost, že mnoho lidí konečně zhubne, aniž by platili za odborné služby.
Mám pro vás bonus, milí čtenáři!
Žádné poučování, žádné „tytyty a bububu“
Dnešní zážitek z nákupu v jistém supermarketu (má v názvu dvě „el“).
Ten konkrétní supermarket je v jistém malém, díky nádhernému zámku a golfu profláknutém městečku. Oblíbené je nejenom turisty, ale také movitými přistěhovalci z Východu. A nejsou to Vary. Ale zpět k tomu supermarketu. V něm se to projevuje například tím, že významně mnoho zaměstnanců, přesněji zaměstnankyň, mluví tak nějak měkce, prostě divně. Mám to zmapované! U pultu s uzeninami vládne jedna taková osoba. Další je u kasy. Jiná je ve skladu.
Dnes milé překvapení! Další osoba z dovozu! Dívka, atraktivní fyzicky, stojí na strategickém (úzkém) průchodu prodejnou, tváří v protisměru, všichni nakupující ji musí těsně minout. Na těle zavěšený jakýsi pultík, na něm nakrájené sladké pečivo různého druhu, jasně že těch, o které zákazníci nejeví zájem. Oslovuje zákazníky se širokým úsměvem, lámanou češtinou. No, já nevím, jak byste to vnímali vy, já přiznám, že „hezký pohled na prezentérku“ mne neinspiroval k zastavení, protože jsem včas zjistil, co nabízí. Připustím, že ani ten původ mi aktuálně nepřišel sympatický. Divíte se?
Proč píšu tento příběh?
Protože příběhy jsou součástí života. Jsou zajímavé. Lidé mají rádi příběhy. Pohádky. Romány. Zapomenou na realitu. I když tento příběh je přesným opakem - připomíná realitu velmi nepříjemnou! O co jde?
Supermarkety. Co když jim vázne prodej nějaké potraviny? Třeba proto, že lidé přece jenom vnímají varování před nadváhou a nemocemi v důsledku nadužívání sladkostí? Nebo je už ochutnali a zjistili, že „nic moc“, a ta cena! Tak jim ty „dobroty“ hezká slečna strčí přímo pod nos! No nekup to! Ona si trochu přivydělá, ostatně, klidně by nabízela ochutnávku vodky, že. Ale alkohol podporu prodeje nepotřebuje. No i když zrovna voda?
Tím příběh nekončí!
Vrátím se do supermarketu. Kupuji zeleninu, ta je hned vedle ovoce. Donedávna bylo výsadou supermarketů prodávat naleštěné, vzhledově unifikované ovoce (z dovozu). Aktuálně? Grepy evidentně každý jiná kvalita, prostě natrhané, netříděné. Tudíž nejlevnější z nabídky producenta. Mandarinky? To samé. Avokáda? Kvalita různá, pravděpodobnost, že jsou uvnitř shnilá, vysoká. Těžko ho půjdete vrátit, když už ho načnete, protože než to uděláte, je chudák už definitivně nepoživatelné, celé hnědé. Jedno za 50.- Kč a víc?
Dnes v tom supermarketu rána do vazu!
Kauza? Luxusní třešně! Miluju. Jasně, že z dovozu, v Čechách místní třešni neuvidíte. Už jsem (není to dlouho) zažil ve stejném supermarketu s třešněmi šok. Byly totiž ze vzdáleného dovozu, cena podezřelá, 60 Kč za kilo, a to u nich nebyla cedule „sleva“!
Evidentně pokus prodat prošlé ovoce. Protestoval jsem. Nemám však nervy na to vedoucího prodejny trochu podusit, natož na něj volat ČZPI. Po příjezdu by se dověděli, že supermarket si uvědomil přehmat a ovoce vyhodil. A prodejci si v duchu říkají: no co, aspoň jsme to zkusili.
Dnes opět třešně na regále! Paráda na první pohled. Druhý pohled je cenovka. Cože? 17,60.- Kč. Vedle ostatní ovoce s cenovkami „tradičními“. Netříděné, nekvalitní meruňky za 100.- Kč jako příklad.
Já, ač expert v oboru, navzdory tomu naivní a nepozorný senior, který blbě čte malá písmenka a ještě ke všemu si už zvyknul na slevy! Tak si říkám kámo, to je bomba! Miluješ třešně a tady je máš za hubičku. Prohmátl jsem je, v pohodě, nic zkaženého, lepkavého, jako posledně. A tak jsem nasypal tak půl kila do pytlíku. Ale potom mi to došlo!
To je přece hloupost, kilo třešní z dovozu (prý ze Slovenska) za pár korun? To nedává smysl. Tak jsem oslovil personál! Víte co? To laik nevymyslí! Ta cena je za 10 dkg! Tudíž jedno kilčo za 176.- Kč. No nekup to. Vrátil jsem je zpět. Fakt nejsem milionář.
Teď přemýšlím, zda je v pohodě, když volně ložené, klientem nabrané a zvážené ovoce, může být s cenovkou za 100 g?! Jsem zvyklý na cenu za 1 kus v některých případech. Něco zcela jiného je drobné ovoce, rozvážené a balené v plastových krabičkách s uvedením gramáže. Protože, například, jeden kg takového ovoce stojí klidně 500.- Kč!
Neuvěřitelný případ vychytralosti prodejce a manipulace s kupujícími.
Závěr?
Doufám, že nakonec dojde k „osvícení“ spotřebitelů. K pochopení, jak nepěknou hru s námi hrají vlastníci řetězců, kteří jsou ze Západu, prostě naši bratři z EU. A to nás čeká také skokové zdražení čokolády.
Víte co?
Já rozhodně nesdílím optimismus některých jiných autorů, kteří tvrdí, že aktuálně se máme nejlépe za celou historii samostatné ČSR, minimálně především od roku 1989.
