Článek
Úvod
Motto:
Lidé, kteří nenacházejí smysl života a ti, kteří mají protichůdné cíle, jsou často nespokojeni sami se sebou a se svými vztahy.
Mít v životě cíl může lidi učinit odolnějšími při nutnosti přežít v drsných podmínkách.
(pozn.: názory autora jsou vždy kurzívou)
Cesta
Cesta je poznávání. Umožňuje srovnání způsobu a podmínek života cestovatele s odlišným prostředím. Je to sběr zkušeností a způsob poznání sebe sama. Cesta je šance najít cíl. Cesta však může být váš Osud.
Osudová cesta?
Všichni slavní čeští (a českoslovenští) cestovatelé se vždy vrátili domů. Vrací se ti, kdo nějakou dobu pracovali v zahraničí. Někdy se vracejí emigranti, například po jakési revoluci v ´89. Když emigranti setrvají v cizině, jsou to krajané. Často se nevzdávají svých kořenů, udržují tradiční „rituály“. Ale dobří holubi se vracejí.
V dalším textu autor článku vychází z následujícího zdroje: https://prouspech.cz/cesta-muze-byt-cesta-je-cil/
Citace zdroje: Vnitřně člověk předpokládá, že se na cestě může „najít“. To se mu může, třeba jen částečně, podařit.
Pozn. autora článku: Lze dohledat příběhy mladých cestovatelů (cestovatelek), kterým ani náročná cesta nepomohla najít smysl a cíl života. Takoví se stávají „chronickými“ cestovateli a dobrodruhy. Mohli bychom je nazvat kočovníky nové doby. Lze tvrdit, že je to jejich Osud?
Vsuvka: Co je to osud?
Text vsuvky byl autorem článku vytvořen po studiu myšlenek, prezentovaných v níže uvedeném zdroji.
Osud je filozofický i náboženský koncept, vyjadřující představu, že události v životě člověka, světa a kosmu jsou předem určeny. Osud je interpretován jako události, které byly a jsou předem dané, nelze je změnit ani se jim vzepřít. Osudem se rozumí všechny okolnosti, tvořící (a ovlivňující) lidský život. Někdy je Osud chápán jako odraz vlastních myšlenek, emocí a vnitřního já ve vnějším světě. Vnitřní stav člověka, jeho povaha a sklony určují, jak se bude utvářet jeho život. Je to směs genetiky a epigenetiky. To je podstata Osudu.
Pokračování citace prvního zdroje (formulačně upraveno autorem článku):
Cesta kamsi a zpět „na zkoušku“? Cestování může být motivováno pouze touhou po poznávání nových věcí, lidí a kultur. Zajímavé je, že člověk často jedná „tak nějak na zkoušku“. Navazuje vztahy „na zkoušku“ s lidmi navzdory tomu, že někteří z nich očividně nejsou adepty na celoživotní vztah, ale dělá to, protože to je pro něj psychicky bezpečnější.
Autor článku: Na druhé straně, když se seznámíte s někým, kdo vás zaujme (a je to oboustranné), ale koho jste do doby setkání neznali, není to nic jiného než „na zkoušku“. Stává se to často „na cestě“. Na té se můžete mnohému přiučit. Vidíte rodiny, které fungují (zatímco ta vaše možná ne), potkáváte lidi vám podobné, se kterými jste si po relativně krátké době bližší než se svým aktuálním domácím okruhem známých. To je logické, je to dáno okolnostmi, které se při cestování kardiálně liší od podmínek obyčejného života. Na cestách jde často především o emoce.
Pokračování citace výše uvedeného zdroje (formulačně upraveno autorem článku):
Když se vydáte na cestu, necháváte mnohé za sebou. Spoléháte na to, že za vaší nepřítomnosti se problémy a nevyřešené vztahy samy „nějak vyřeší nebo vytratí“. Jak kdy. Je to hra vabank. Možná na vás problémy počkají. Po návratu se s nimi musíte vypořádat tak jako tak.
Putování vám může poskytnout odstup, naučit vás mnoho o světě stejně jako o vás samých. Zkušenosti a zážitky (lekce) možná použijete při řešení problémů, které vás čekají po návratu.
Cesta pro cestu?
Uvědomte si, že cestování se může zvrtnout v neustálé odkládání změn způsobu života i s jeho problémy. Když se vrátíte z cest, kdy jste museli myslet jen na to, jak přežijete, nelze vyloučit stav pocitu prázdnoty. Nebudete schopni vrátit se do „starých kolejí“. Nebudete to dokonce chtít! Pokud nedořešíte resty ovšem hrozí, že situaci budete řešit další cestou.
Autor článku: To už není cestování za poznáním, ale útěk před problémy.
Pomocí neorganizovaného individuálního cestování (poutí) se lidé vyrovnávají se svou psychikou od dávných dob. Je to tak, že člověk, který není spokojený, podvědomě očekává, že na jiném místě světa to bude lepší. Ve většině případů tomu tak není. Navzdory výhodám prožívání smyslu života a životních cílů na cestách má mnoho lidí potíže s výběrem mezi zdánlivě nekonečným množstvím možností. Dobrou zprávou je, že v zásadě není nikdy pozdě nalézt smysl života.
Další text je inspirován myšlenkami, prezentovanými ve výše citovaném zdroji, s nimiž v různých aspektech autor článku nesouhlasí.
Myslete na svoje cíle (nebo jediný, ten nejdůležitější), ale nezaměňujte je se sny a nekriticky malovanými představami. Cíle mají klíčový význam. Možná na sobě budete muset zapracovat, vypořádat se s nepříznivými okolnostmi. Pokuste se vytvořit si realistický (nikoliv idealizovaný) obraz svého já.
Mají všichni životní cíle?
Všichni určitě ne, většina ano, a to navzdory tomu, že o nich nemluví. Cíle nemají časový horizont ani limit, mohou být jen dílčí (krátkodobé) nebo dosažitelné v dlouhodobém horizontu.
Autor článku: například sportovní utkání. Krátkodobý cíl? Vyhrát zápas. Dlouhodobý cíl? Vyhrát Mistrovství světa.
Pro některé jedince nemusí být cíl definován kategoricky. To není chyba! Podle tvrzení autorů výše uvedeného zdroje v případě, že nemáte jasný cíl, je prvním krokem zeptat se sami sebe, jaké mám hobby, oblíbené činnosti, které dělám pro zábavu a potěšení, protože mi přinášejí uspokojení a klid. Co to má společného s cílem? Z hobby a oblíbených aktivit se často stávají cíle.
Může někdo jiný pro mne vytvořit moje cíle? Použitý zdroj je kategoricky proti.
Autor článku: myslím, že to není nemožné ani nesprávné. Je to individuální! Lze to vysvětlit na příkladu „v rodinách děděných profesí“. Před dvěma a více generacemi to bylo běžné. Nebo převzetí profese nebo rodinné firmy a majetku. Celé rodinné lékařské klany. Podobně tomu je s hudebníky. Má to logické vysvětlení, jímž jsou vrozené dispozice (genetika) i okolnosti (epigenetika). Samozřejmě existují případy, kdy potomci, byť geneticky příznivě vybavení, svoje predispozice ignorovali, když jim život nabídl jiné možnosti.
Odlišná věc je doporučení nenechat si do svého rozhodnutí mluvit cizí osoby. Ani tato situace není sporadická. Jedinci, kteří nejsou dost sebevědomými osobnostmi, nevěří si, jsou nejistí, nechají se ovlivnit někým z okolí (nemyslím rodinu). Třeba v případě úspěšných studentů, jimž pedagogové doporučují konkrétní cíl dalšího osobního vývoje v rozporu s tím, co říkají jejich rodiče. Jen opravdu silné osobnosti dokáží jít nezávisle vlastní cestou.
Ve hře o cíle jsou faktory socio-ekonomické, někdy politické, případně zdravotní nebo společenské (například v případě studujících je to pobyt v kolektivu, především na studentské koleji, který nemusí skončit dobře. A rázem jsme v úvaze o Osudu).
Jedním z dalších faktorů je nerozhodnost. Stane se to například tehdy, kdy je konkrétní jedinec nadaný v několika oblastech. To je situace, která může zcela změnit osud jedince.
Co teď? Řešením je najít způsob, jak se vyhnout vnějším vlivům při svém rozhodování.
Dejte si dost prostoru a času, podmínkou je, že při něm nesmí být nikdo druhý. Osamělost v této chvíli není negativum. Nesvěřujte se v tomto období rozhodování se svými myšlenkami nikomu! Mnoho lidí v okolí totiž může mít rušivý vliv, možná dokonce směrem k vám negativní myšlenky. Připomenu „závistivce“, vypočítavé osoby včetně těch, které vás lákají ke „spolupráci“ s cílem váš potenciál zneužít. Proč myslíte, že se rozpadají některé „mladé firmy“? Při rozhodování ignorujte nevyžádanou kritiku a neobjektivní hodnocení vaší osoby. Prostě buďte sami sebou. Zkuste si vyzkoušet výsledek svého rozhodnutí krátkodobě v praxi oboru (cíle), který jste si zvolili. Pochopte, že ani první nezdar neznamená vaši neschopnost. Vytrvejte!
Mít pocit, že život má smysl znamená mít cíl
Co to je cíl, co smysl a co účel
Následující text je inspirován myšlenkami, prezentovanými v níže uvedeném zdroji, aniž by autor se všemi v něm uvedenými konvenoval. Zdroj je mimořádně obsahově a myšlenkově významný. Bylo nutné vytvořit excerptum (lidově se tomu říká „výcuc“).
Mít (a vnímat) smysl života je jednou z nejzákladnějších lidských potřeb. Pro většinu lidí však není samozřejmé smysl života najít. Smysl života lidem usnadňuje seberegulaci.
Účel života
Paradox? Lepší nemít žádné povolání než nenaplněné povolání.
Účel života souvisí s kvalitou zdraví a růstem dosahovaného věku. Ačkoliv smysl života zní nejasně nebo nedefinovatelně, lidé mohou odvodit smysl života z mnoha různých činností. Bylo zjištěno, že těmi mohou být například dobrovolnictví, poskytování sociální podpory starším lidem, dokonce péči o domácí mazlíčky. Ukázalo se, že všechny a další „bohulibé“ aktivity souvisí se zvýšením pocitu štěstí, lepším zdravím a delším životem.
Současný život odvádí pozornost mnoha lidí od reálných cílů. Důsledkem jsou jejich obtíže při definování smyslu svého vlastního života. Zejména mladší lidé ve své mysli hledají (někdy jen podvědomě) smysl života, ale studie ukázaly, že to není opravdové. Zajímavé je, že mnoho z nás cítí tlak na dosažení stavu „dokonalého“ života, s nímž se může chlubit. Přitom vnitřně jsou mnozí lidé se svým životem nespokojení. Jedinci v tomto stavu jsou rizikoví pro okolí i pro společnost. Nedávno bylo zaznamenáno, že „společensky předepsaný perfekcionismus“ souvisí s vyhořením, depresí a nedostatkem pocitu jeho smyslu.
Mnoho lidí bezcílně proplouvá životem nebo stále mění cíle, doslova „běhají za štěstím“. Mnozí mladí lidé žijí život, který jim určují rodiče. Přitom je zřejmé, že výběr studia a kariéry podle vlastních preferencí a osobních představ je víc uspokojující.
Vliv na zdraví a stav psychiky
Kdo má cíl, vnímá smysl života a díky tomu je vyrovnanější. Dokonce to může mít pozitivní vliv na lidi kolem. Souvisí to také s odpovědným a pozitivním přístupem ke zdraví a životnímu stylu. Mít smysl života lidem usnadňuje seberegulaci a souvisí také s lepším akademickým (mentálním) výkonem.
Výzkum v oblasti pozitivní psychologie vysvětluje, že lidé s jasným povědomím o vlastním smyslu života žijí déle, mají lepší imunitní systém a lepší výkonost.
Nalezení smyslu života může mít dalekosáhlé důsledky pro individuální štěstí, ale také pro pocit štěstí lidí kolem nich. Často to vyžaduje dlouhé hledání, přitom některým lidem se to nikdy nepodaří. Vývoj, pokud jde o zajištění toho, aby lidé našli svou skutečnou vášeň a zároveň pomohli učinit svět lepším, se shoduje se vzrušujícím vývojem v oblasti sociální psychologie.
Pozitivní psychologie, která realizuje vědecké studie o lidském rozkvětu, jejichž cílem je optimalizovat lidské fungování v rámci komunit a organizací, velmi zapůsobila ve vědě i mimo ni. Lidský rozkvět znamená dobré duševní a fyzické zdraví. Stanovení osobních cílů je v tomto ohledu nejlepší cestou vpřed.
Navzdory výhodám, daným prožíváním smyslu života a uvědomění životních cílů, má mnoho lidí potíže s výběrem cíle mezi zdánlivě nekonečným množstvím možností. Z toho rezultuje úzkost a nejistota. Kromě toho život sám přináší situace, vyvolávající různé formy stresu, nejistotu a úzkost. Existují možnosti, jak tyto situace řešit. Jednou z nich je tzv. narativní psaní.
Jde o to zaznamenávat v písemné formě vlastní prožitky, osobní myšlenky a úvahy. Například studenti, kteří psali o svých myšlenkách a pocitech v kontextu se vstupem na vysokou školu, měli už po 3 měsících lepší zdraví a v průběhu studia si zlepšili prospěch.
Poznámka autora: to je přesně ve stylu „můj deníčku“.
Jinou možností je použití metody, nazvané life crafting. Postup je detailně popsán v níže uvedeném odkazu, z něhož po formulační úpravě cituji nejdůležitější pasáže. Výzkum, popsaný ve zdroji níže jasně ukázal, že cíle nemusí být konkrétní, pokud plány existují, přitom psaní o životních cílech a plánech strukturovaným způsobem je obzvlášť efektivní!
Současný život odvádí pozornost lidí od jejich skutečných cílů, to ve svém důsledku znamená, že pro mnoho lidí nedokáže najít smysl života. Kritické a vlastně i rizikové je to především v případě mladé generace.
Poznámky autora: Důležité je, aby dospívající děti a mladí lidé přemýšleli o svém ideálním budoucím JÁ, a aby současné a budoucí JÁ byly propojeny např. pomocí stanovení cílů. Pokud lidé neumí popsat své cíle hrozí jim, že ztratí smysl života. Vědomý proces „vytváření života“ je podobně prospěšný, když hledáte pocit naplnění a štěstí.
Life crafting je postup, definující životní cíle a formulující strategii jejich dosažení. Důležitými prvky jsou: objevování hodnot a tužeb, reflexe současných a žádoucích kompetencí a zvyků, současného a budoucího společenského života, budoucí kariéry, písemný záznam představy o ideální budoucnosti, konkrétních cílů a plánů stylem „co když a co pak“ a nakonec konzultace se zkušeným, objektivními a vstřícnými osobami v nejbližším okolí.
1. Napište seznam svých nejvyšších priorit a seznam činností, které děláte nejraději. Pokud se vám to nedaří, popište vlastnosti, které obdivujete na jiných lidech a které chcete vytvořit u sebe. Napište jak klady, tak záporu svých idolů.
2. Zamyslete se nad vizí vlastní ideální budoucnosti. Napište, jak si představujete ideální vývoj svého společenského života a kariéra. Prostě vaše ideální osobní a profesní vztahy. Jak byste chtěli trávit čas mimo práci nebo dokonce v důchodu.
3. Napište, jak si představujete, že svých cílů dosáhnete. Stanovte si priority a poté zkuste zvážit realitu v podobě různých limitujících okolností. Zkuste vymyslet strategie, nutné k překonání očekávaných těchto překážek
4. Dejte to všechno dohromady a sdělte svoji strategii důvěryhodným osobám ve svém nejbližším okolí. Buďte však opatrní, s kým svoji analýzu a plán postupu konzultujete.
