Článek
V Londýně na Earl’s Court máme s kamarádem oblíbenou hospůdku… Tedy ne, že bychom ji přímo vlastnili, na to nám plat konzultanta nestačí a hospoda je stejně vždy k zlosti, pokud si v ní nenaléváte hrdlo a nemusíte se o nic, než o zaplacení a občasné rádoby sexy pohledy na přítomné slečny starat…
Právě naproti té naší, oblíbené, vyrostla v mezidobí od naší poslední návštěvy malá restaurace, kde servírují burgery. V různých úpravách, s různou příchutí. Nejsou to takové ty burgery, které jsou známé z McDonald’s nebo Burger King, jsou to burgery, na které nemůžete ani dost otevřít hubu, abyste si kousli. Zastavili jsme se tam tedy na večeři. Moje objednávka byla konzervativní, dal jsem si burger v úpravě barbecue, ale kamarád, který je zvyklý experimentovat, zvolil cosi, co bylo propagováno pod názvem dosti výmluvným: Cajun Burger… Nic zvláštního pro návštěvníky našich restaurací, kde se za pikantnost vydává ledasco… Měl bych proto předeslat, že když je něco v anglické restauraci označeno jako pálivé, tak to skutečně je PÁLIVÉ…
Můj drahý přítel mi sice po pár soustech tvrdil, že už si na ostrou chuť své porce zvyknul, nicméně slzy, stále dokola se objevující v jeho očích, ho usvědčovaly o opaku. A pak začal ostrost zamlouvat spontánně se rodícími hláškami a úvahami. Hned nahlas přemýšlí, zda po našem odchodu zbude po jeho porci ve stole propálená díra, protože něco tak strašného ještě nikdy nezažil, aby vzápětí přehodil pomyslnou rétorickou výhybku a téměř bez nádechu pokračuje z jiného konce, když říká: „Teď už vím, proč mají za hospodou zaparkovaný požární vůz.“ Odmlčí se, asi aby odpočinul a po chvíli pokračuje: „Ale za hospodu je daleko. Tam než bych doběhl, tak uhořím… No jasně!“ zařve jako šílenec, „Už to mám!!! To spíš namísto kečupu by měli servírovat ke každé porci hasicí přístroj,“ vysvětluje po chvíli svůj geniální nápad na rozšíření gastronomického příslušenství…
Dost možná, že objednávka mého kamaráda má blíž ke zbrani hromadného ničení, než k jídlu, pomyslím si pro sebe, neboť mám pocit, že chuť jeho burgeru začíná ovlivňovat jeho myšlení… Netušil jsem, že ostré jídlo může dovést člověka k šílenosti tak rychlým tempem, jako jeho…
Po chvíli totiž mění téma a mluví o své zubařce. Ale i to má důvod… Tvrdí mi, že ho určitě pochválí, protože jeho porce musí spolehlivě „vypálit“ všechny zubní kazy a zacelit mezery po plombách, které mu z té ostré burgerové chuti právě vypadaly.
Dopadlo to tak, že sice kamarád svoji porci zvládnul, ale úplně se bál si po jídle otřít uslzené oči s tím, že by ještě někdy rád viděl. No a samozřejmě pocítil ostrou chuť ještě jednou… Druhý den ráno, a to na konci trávícího traktu…
I taková může být služební cesta…
