Článek
Tři tuk tuky, malá motorová vozítka, která jsou symbolem asijských ulic, se blýskají v slunci jako třpytivá mozaika barev, připomínající pestrou paletu srílanské kultury. Každý z těchto tuk tuků, ozdobený barevnými vzory a štítky s nápisem EMMANUEL TOURS, řídí mistři svého řemesla.
Řidiči mají stejnou schopnost proplétat se dopravní zácpou srílanských měst s lehkostí a elegancí, jako by hráli na něžně laděný hudební nástroj. Jeden z těchto řidičů se s úctou vyzouvá, což je na Srí Lance velmi běžný zvyk. Bez ohledu na to, zda se nacházíte v bance, klenotnictví či u holiče, vždy se očekává, že si sundáte obuv, než vstoupíte dovnitř. Tento akt respektu a úcty k prostoru je hluboce zakořeněn v srílanské společnosti.
Dorazíme k maličké železniční stanici ve Waikkale. Starobylá budova z koloniálních časů, památka na dobu, kdy Srí Lanka byla britskou kolonií, stojí tiše a důstojně. Cedule s nápisy KOCHIKADE a BOLAWATTA jen dotvářejí autenticitu tohoto místa. Atmosféru dokresluje všudypřítomný chaos nádraží, kde jízdní řády, ampliony a lavičky tvoří organickou součást života.
Naše pozornost je však upřena na našeho průvodce, který nás s nefalšovaným zápalem vyzývá k nástupu na vlak. Včera pečoval o naše unavené svaly jako zkušený masér, dnes je naším průvodcem do železničního světa – prostě Srí Lanka. Mladý průvodce kupuje jízdenky za pouhých 40 rupií. Částka, která by se mohla zdát titěrnou v porovnání s cenami průměrných turistických atrakcí, ale zde, má svou váhu. Lidé se shromažďují ze všech stran, znamení, že brzy nastane okamžik odjezdu. Přidáváme se k davu a čekáme na svůj osud ve třetí třídě, plní očekávání a zvědavosti.
Vlak, který přijíždí, je spíše technickým muzeem než jen obyčejným dopravním prostředkem. Červené vagóny, pamětníci dávno minulých časů, nesou příběhy cestujících, kteří zde seděli před námi. Jak vlak opouští stanici, koleje se pod jeho tíhou rozezpívají a krajina za okny se mění v kaleidoskop smaragdové zeleně, čerstvě omyté nočním deštěm.
Míjíme kalnou řeku, jejíž tok je tichým svědkem přírodního koloběhu, a domky rozeseté podél trati, které se zdají být uklizené a připravené na nový den. Naši spolucestující, převážně místní obyvatelé, vedou živé a srdečné diskuse, zatímco prodavači procházejí uličkou a nabízejí své zboží.
Každý z nich má v očích jiskru, kterou lze vidět pouze u lidí, jejichž život je spojen s každodenními drobnými radostmi a starostmi. Vlakem se občas ozve vyjeknutí, možná z úleku i radosti, když vůz náhle změní směr a my se ocitneme v objetí gravitace. Tady na Srí Lance je vlak víc než jen dopravní prostředek, je to zážitek, který vám dovolí nahlédnout do tajů místního života.
Sedíme nebo stojíme promoklí až na kůži. Náhlý příval deště promění náš vagon ve vodní atrakci. A přitom v tom dešti je něco, co nám připomíná, že život je o přijímání nepředvídatelného s otevřenou náručí.
Vůně moře a čerstvé vegetace, kterou vítr nese přes otevřená okna, se mísí s úsměvy a hlasitým smíchem našich spolucestujících. Kolem nás panuje veselí, které je nakažlivé. Rozhovory se mísí s lákavými nabídkami neuvěřitelně sladkých ananasových plátků, a pálivých bonbónů, které nám nabízejí místní prodavači.
