Článek
První zprávy o extrémním počasí přišly z meteorologické stanice v Kolombu krátce před desátou hodinou dopolední. Nikdo tehdy netušil, že se blíží jedna z nejhorších přírodních katastrof v moderní historii ostrova.
Tropická bouře Ditwah se formovala v Bengálském zálivu již několik dní předtím, ale její síla a dráha překvapily i zkušené meteorology. Bouře se pohybovala neobvykle pomalu, což znamenalo jednu věc – déšť bude trvat mnohem déle, než kdokoli čekal. A voda bude mít čas proniknout všude.
První den – 27. listopadu – přinesl lijáky, které připomínaly otevřená nebeská stavidla. Za pouhých dvanáct hodin spadlo v některých oblastech více srážek než obvykle za celý měsíc. Řeky začaly rychle stoupat. Pavithra, majitelka malého penzionu ve Waikkalu, tehdy vyprávěla: „Viděla jsem vodu stoupat každou hodinu o kousek výš. Nejdřív to byly jen louže na zahradě, pak potok za domem přetekl břehy a večer už nám voda sahala ke kolenům v přízemí.“
Druhý a třetí den bouře se situace dramaticky zhoršila. Systém nízkého tlaku nad východem ostrova zesílil severovýchodní monzun do té míry, že deště získaly apokalyptickou intenzitu. V horských oblastech začaly první sesuvy půdy. Zvuky, které doprovázely tyto tragédie, místní popisují jako „hromový řev země samotné“ – miliony tun bahna, kamení a vegetace se řítily dolů z kopců, pohřbívajíc vše na své cestě.
