Článek
Česká politika má ráda dramata, ale ještě raději má mikrofon, kameru a pořádně roztřepanou obrazovku telefonu s vyfocenou SMS zprávou. Poslední dějství nekonečného seriálu mezi Hradem a ministrem zahraničí Petrem Macinkou vyneslo na scénu rekvizitu nejcennější: digitální důkaz o tom, kdo komu co vlastně (ne)napsal.
Výchozí zápletka je prostá a důvěrně známá. Ministr Macinka se v internetové televizi XTV rozhodl rozetnout uzel pochybností. Vytasil zbraň nejtěžšího kalibru — textovou zprávu, kterou mu po prosincovém setkání poslal prezident Petr Pavel přes svého kancléře. Cíl akce? Veřejně usvědčit hlavu státu z toho, že bezostyšně a bez mrknutí oka lže lidu, když tvrdí, že Macinkovi explicitně zakázala Filipa Turka na resortu životního prostředí. Jenže jak už to u velkolepých odhalení bývá, přišel drobný háček.
Zatímco Macinka vítězoslavně mával snímkem obrazovky jako důkazem prezidentské proradnosti, divák vybavený schopností číst text odleva doprava narazil na nečekanou záhadu. Zveřejněná zpráva totiž neobsahuje ani slovo o Filipu Turkovi, ani zmínku o ministerstvu životního prostředí. Namísto nekompromisního verdiktu si ministr od prezidenta přečetl jen diplomatické filigránství o „variantě k zamyšlení“, „špatné hradní akustice“ a nutnosti brát věc jako „pracovní, nikoli definitivní“.
Macinkova argumentace tak předvedla fascinující akrobatický kousek: doložila, že slovní zásoba obou aktérů o slově „explicitní“ má lehce odlišné kontury, ale zároveň nepřinesla ani stín důkazu, že by Hrad ikonickému kandidátovi Motoristů Turkovi umetal cestu k ministrování. Pokud mělo jít o mat v prvním tahu, výsledkem je spíše figurka spadlá pod stůl.
