Článek
Zní to jako noční můra každého racionálně uvažujícího člověka? Kdepak. V českých terminálech je to naopak kvalifikace hodná červeného koberce, státních poct a zlatého padáku, ze kterého by se i vlk z Wall Street osypal závistí.
Vítejte v unikátním světě letecké turistiky, kde se kormidla ujímají muži, pro které je letadlo v podstatě totéž, co jízdní kolo, jen má o něco víc červených pruhů.
S motorovou pilou na růžové zítřky
Psal se rok 2006. Česká republika prožívala zlaté časy první vlny reality show a naše národní pýcha, České aerolinie (ČSA), zrovna opouštěly éru velkolepého tunelování pod taktovkou předchozího politického kormidelníka. Do čela firmy tehdy vstoupil muž, jehož jméno se mělo stát synonymem pro manažerský letecký zázrak – Radomír Lašák.
Přišel jako záchranný anděl z bankovního sektoru a s obdivuhodnou upřímností sobě vlastní prohlásil, že totální neznalost leteckého byznysu vlastně vůbec není hendikep, nýbrž obrovská výhoda. Proč se ostatním plést do řemesla, studovat aerodynamiku nebo nedej bože porozumět trhu, když můžete věci řídit stejně intuitivně jako prodej pracích prášků? Snížit náklady, uřídit finance a rozjet to – přece „co je to za letadlo? No takové velké, pěkně bílé s červenými pruhy“!
A tak se začaly dít věci. Namísto zahradnických nůžek na jemné prořezávání větví vytáhl manažerský tým rovnou motorovou pilu. Plán označený vznešeným názvem Turnaround měl firmu připravit na velkolepou privatizaci. Jak na to? Přece metodou zbavování se všeho, co nese peníze.
Divestiční orgie a mýtus o asistentkách
Pokud jste si naivně mysleli, že letecká společnost žije z přepravy lidí, pak jste zjevně neprošli školením moderního českého bankéře. Géniové z marketingového oddělení totiž odhalili šokující pravdu: Cestující vlastně vůbec neexistují. Lístky totiž nekupují lidé, nýbrž jejich asistentky, případně rovnou počítače!
S touto osvěžující filosofií se rozjel velkolepý výprodej rodinného stříbra. Hangár C? Prodán! Cargo terminál? Prodán v aukci firmě, jejíž pozadí by vydalo na detektivku s příchutí praní špinavých peněz! Zlaté vejce v podobě duty-free shopů, které s minimálními náklady generovaly stamilionové zisky? No, to se raději taky málem zpeněžilo, protože co by člověk pro hezkou účetní uzávěrku na konci roku neudělal!
Když klesala obsazenost letadel a v kase zela prázdnota, přišel spasitelský tah v podobě nízkonákladové značky Click for Sky. Nabízet levné letenky sice znělo vznešeně, avšak s provozními náklady tradičního dopravce to mělo asi tak společného tolik jako jízda na koloběžce s pilotováním raketoplánu.
Zářivé zisky a naleštěná bída
Zatímco provozní ztráty narůstaly do obludných rozměrů a světová finanční krize klepala na dveře, ve vnitropodnikovém časopise Okno to vypadalo jako v sovětské agitační brožuře před dnem žní. Všude usměvavý pan prezident mezi zaměstnanci, budovatelské slogany na toaletách a jednou za čas rozdávání zmrzliny v hangáru jako útěcha za to, že firma právě propálí deset milionů denně.
Účetní kouzla zaručovala, že na papíře se občas blýsklo na lepší časy – ovšem jen díky tomu, že se rozprodalo, co nebylo přišité k zemi. Když pak přišlo na lámání chleba, odbory a piloti nechtěli slyšet o plošném snižování platů, zvláště když vedení samo sobě v krizi sebevědomě navrhovalo tučné bonusy v řádu desítek či stovek procent. Konec mohl uhodnout každý, kdo alespoň jednou v životě viděl kalkulačku: v roce 2009 se provalila gigantická ztráta dosahující téměř čtyř miliard korun a éra velkého šéfa skončila tichým odchodem do zapomnění (doplněným o patřičný zlatý padák, jak se na správného bankéře sluší a patří).
Kruh se uzavírá: Návrat krále (nebo spíše pohřebního marše?)
Říkáte si, že tohle je uzavřená kapitola, poučná bajka o tom, jak se stát národním hrobníkem? O, jak naivní od vás.
Český národ disponuje pamětí zlaté rybky a neuvěřitelnou schopností recyklovat své vlastní omyly. A tak dnes do čela představenstva Letiště Prahase vrací – ano, čtete správně – starý známý Radomír Lašák. Výběrová komise složená z úředníků a ekonomických teoretiků usoudila, že minulé „úspěchy“ jsou nejlepší referencí pro budoucnost.
Zda jde o geniální strategický tah, nebo o dokonale naplánovanou smrtonosnou past, ukáže až čas. Jedno je však jisté: pokud na letišti v dohledné době začnou mizet přistávací dráhy a terminály se budou rozprodávat v e-aukcích za účelem vylepšení tabulek, budeme alespoň vědět, že tradice se v Česku ctí. Poutače zapněte, letos to bude opět, coby dup, pořádná jízda!
