Článek
Ti, kteří podlehli grandiózní iluzi o důležitosti svých myšlenek, jsou skálopevně přesvědčeni, že jejich e-mailové zprávy obsahují informace tak převratné a zásadní, že by se o ně měl podělit snad celý svět, ne-li celý vesmír. Jako by snad odhalili tajemství věčného života nebo vynalezli perpetuum mobile. A tak, ve snaze zajistit, aby jejich moudrost nezapadla v propadlišti dějin, neváhají do kopie svého e-mailu přidat úplně každého, od generálního ředitele až po uklízečku z protější budovy.
Protože co kdyby se nakonec ta zpráva o novém dodavateli kancelářských svorek ukázala jako zcela klíčová pro budoucnost lidstva, že ano?
A tak se v e-mailovém vláknu ocitnou nejen všichni přímí nadřízení, podřízení a kolegové odesílatele, ale i lidé, kteří s danou záležitostí mají společného asi tolik, jako jelito s matematikou. Vezměme si například nebohého údržbáře Frantu, který do kanceláře chodí jen opravovat porouchaný kávovar. Ten teď sedí ve své dílně, nevěřícně zírá do obrazovky svého počítače a zoufale přemýšlí, co má asi tak společného s výběrovým řízením na nového dodavatele toaletního papíru. Že by snad měl posoudit jemnost a savost jednotlivých vzorků? Nebo se očekává, že bude mít zásadní připomínky k barvě a vzoru na papíru?
Jenže to by nebyl konec. V kopii se totiž vesele množí další a další adresáti jako králíci na Viagře. Přibývají tam lidé z vedlejšího oddělení, z vedlejší firmy a možná i z vedlejší galaxie. Nakonec to vypadá, že odesílatel raději přidá do kopie i svou babičku a sousedova psa, jen pro jistotu, kdyby se náhodou ukázalo, že by se jich obsah e-mailu mohl týkat v nějakém alternativním vesmíru. Že babička používala e-mail naposledy v době kamenné a pes má s internetem společné leda tak značkování u kandelábru, to už nikoho nezajímá.
A tak se dál a dál šíří celou poštou jeden zbytečný e-mail za druhým, jako nezastavitelná lavina blbosti a důležitosti. Adresáti zoufale mažou a třídí, ale marně. Vlákno se neúprosně rozrůstá, bují a mohutní, až hrozí, že pohltí celý internet.
A uprostřed toho všeho sedí údržbář Franta, který už dávno rezignoval na snahu pochopit, co se děje a proč. Jen tiše doufá, že jednoho dne tahle e-mailová apokalypsa skončí. Nebo se aspoň začne týkat někoho jiného než jeho. Třeba ředitele marketingu nebo toho nového brigádníka ze skladu. Ti si určitě užijí příval e-mailových nesmyslů jedna báseň. Ale co, hlavně že Franta má konečně klid na svou práci. A že má zase funkční kávovar. To je to hlavní.
