Článek
Premiér ho na tiskovkách veřejně utíná jako neposlušného žáčka a vlastní strana ho nutí k potupným omluvám na videu.
On sám přitom hrdě hlásí, že jeho resort plní plány na stachanovských 111 %. Kolik ponížení a absurdních situací ještě unese muž, který kdysi velel vojákům, a dnes slouží jako vládní rohožka v roli ministra?
Představte si muže, který celý život zasvětil hierarchii, disciplíně a jasným rozkazům. Muže, který nosil uniformu generálporučíka, studoval prestižní americké válečné akademie a v NATO ho oslovovali s úctou. A teď si tohoto muže představte v obleku ministra obrany za hnutí SPD v kabinetu Andreje Babiše. Vítejte v politickém sado-maso světě Jaromíra Zůny – muže, který povýšil stoický klid na novou úroveň politického masochismu.
Zásada momentu překvapení: Úder musí přijít v čase, na místě nebo způsobem, který nepřítel neočekává a na který není připraven. Cílem není nepřítele jen polekat, ale paralyzovat jeho schopnost včas a racionálně reagovat.
Vojenská doktrína praví, že nepřítel vás má překvapit. Generál Zůna však tuto taktiku zakusil na vlastní kůži od vládních kolegů. Když se totiž v zákulisí upekl transfer milionů do amerického programu PURL na nákup zbraní pro Ukrajinu, ministr obrany se o tom dozvěděl přesně ve chvíli, kdy už byly peníze na cestě. V normálním světě by šéf resortu, pod který agenda spadá, buď bouchl do stolu, nebo podal demisi. Jaromír Zůna ne. S grácií sobě vlastní předstoupil před kamery a s odzbrojující upřímností a nevinnou tváří vysvětlil, že o věci sice věděl, jen tak nějak netušil, že už se o ní rozhodlo. Inu, strategické plánování v praxi.
Aby toho nebylo málo, pan ministr se musel popasovat s vnitrostranickou disciplínou. Když se odvážil pronést kacířskou myšlenku, že „silná Ukrajina brání i Evropu“, šéf SPD Tomio Okamura okamžitě chytil hysterický záchvat. Výsledek? Bývalý elitní voják musel potupně natáčet omluvná a vysvětlující videa na sociální sítě s Radimem Fialou, kde s výrazem rukojmí vysvětloval, jak to vlastně myslel. Inu z generála se stal youtuber s povinným scénářem.
Tři minuty a dost!
Vrcholem této tragikomické ságy se stala vládní tisková konference u Kramářovy vily. Když se po půl roce vládnutí dostal Zůna k mikrofonu, rozhodl se promluvit o plnění úkolů a revizi krizového řízení. Očividně zapomněl, že v této vládě se sólové projevy netolerují.
