Článek
Hannibal nehledá cestu, on ji tvoří. Po dva tisíce let jsme se ptali kudy. Dnes nám odpověď dává hlína v průsmyku Col de la Traversette.
Hazard, který popřel logiku
Když se řekne Hannibal, mysl vykreslí surrealistický obraz: africké slony brodící se po kolena v alpském sněhu. Byl to tah, který hraničil s božským vnuknutím i naprostým šílenstvím zároveň. Římané, ukolébáni pocitem bezpečí za svou ‚neprostupnou‘ severní hradbou, nepředpokládali, že by někdo dokázal přes hory přehnat desítky tisíc mužů a válečná zvířata.
Hannibal je vyvedl z omylu krvavým způsobem. Za cenu poloviny své armády, která podlehla mrazu, hladu a pádům do hlubokých strží, sestoupil jako přízrak do pádské nížiny. Historici po staletí prstem putovali po mapě a přeli se: Byl to Mont Cenis? Malý Svatý Bernard? Každý průsmyk měl své zastánce, dokud se pozornost neupřela k místu, které se zdálo být příliš kruté i pro samotného Hannibala – k Col de la Traversette.
Pravda ukrytá v nitru země
V nadmořské výšce 2 947 metrů, tam, kde se nebe dotýká ostrých břidlicových skal, leží průsmyk Traversette. Je to úzké hrdlo na hranici Francie a Itálie, bičované větry a sevřené ledem. Proč by vojevůdce volil tak drastickou cestu? Odpověď nepřinesly meče, ale mikrobiologie.
V roce 2016 tým profesora Chrise Allena z Belfastu odhalil v tamních rašeliništích vrstvu, která tam nepatřila. Pod nánosy staletí objevili masivní ložisko zvířecích exkrementů, ‚podpis‘ tisíců tlap a kopyt. Radiokarbonová metoda mluvila jasně: rok 218 před naším letopočtem. Genetické stopy bakterií Clostridiapotvrdily přítomnost koní a – k úžasu všech – i slonů. Tato půda není jen blátem, je to kronika pohybu masy živých bytostí, která se tudy prohnala jako ničivá vlna.
Pohled do zaslíbené země
Volba tohoto vražedného srázu nebyla chybou, ale kalkulem. Hannibal nebyl jen voják, byl to psycholog. Potřeboval průsmyk, kde ho galští horalé nepřepadnou ze zálohy v úzkých soutěskách. A potřeboval naději.
