Článek
Český tisk dříve obdařil Alenu Schillerovou přezdívkou, která v sobě nese genialitu shakespearovského dramatu a hořkost české pivní satiry: Madame Deficit. Nebo také „Dlužena“ či nově „Královna pokrytectví“ a zcela jistě nejsme u konce.
Pročpak asi? Copak si snad tato babičkovský usměvavá mistryně Excelových tabulek vysloužila tak vznešený titul za to, že držela státní kasu s pečlivostí lékárníka a skromností poustevníka? Ale jděte. Očividně žijeme v paralelním vesmíru, kde se šetření měří v miliardových deficitech a kde se státní rozpočet chová jako neomezený kreditní klientský účet v rukou rozmařilého aristokrata během výprodejů.
Důvody k této přezdívce jsou průzračné a hluboké jako státní schodek za pandemických let.
Zatímco běžný smrtelník musí doma obrátit každou korunu, paní ministryně vnímala rušení superhrubé mzdy a štědré plošné rozdávání jako bohulibou lidovou zábavu. Kdo by se koneckonců staral o zítřek, když žijeme v opojném "tady a teď"? Zítřek přece patří budoucím generacím – a ty si s radostí poradí s dluhy, které jim s takovou grácií a mateřskou láskou přichystala.
