Článek
Ratko Mladić, bývalý velitel vojsk Republiky srbské, přezdívaný „řezník z Bosny“, zemřel ve věku 83 let v nemocnici unijního vězeňského zařízení v nizozemském Haagu. Zemřel tam, kde strávil poslední roky svého života – za zdmi věznice, která jej nakonec dohnala ke spravedlnosti, byť příliš pozdě na to, aby mohla vrátit životy statisícům obětí.
Tady jsme, dne 11. července 1995, v srbské Srebrenici. V předvečer dalšího velkého srbského svátku darujeme toto město srbskému národu. Konečně nastal čas, abychom se po povstání proti dahijím [osmanským janičářským vládcům] pomstili Turkům v tomto regionu.
Zpráva o jeho smrti okamžitě obletěla svět a rozdělila veřejný prostor se stejnou zarputilostí, s jakou kdysi rozděloval válkou zmítaný Balkán. Zatímco pro pozůstalé obětí, matky ze Srebrenice a celou civilizovanou Evropu je to připomínka nezhojených ran a memento lidské krutosti, pro nacionalistické kruhy v Srbsku a Bosně zůstává uctívaným hrdinou. Svět však nesmí zapomenout, co měl tento muž na svém krvavém účtu.
Srebrenica a Sarajevské peklo
Zločinec Ratko Mladić nebyl pouhým vojákem, byl hlavním architektem etnických čistek, které v 90. letech přetvořily malebnou krajinu Bosny a Hercegoviny v masový hrob. Jeho zločiny se nesmazatelně zapsaly do kolektivní paměti lidstva.
Památník masakru ve Srebrenici-Potočari
Genocida v Srebrenici, červenec 1995
Okamžik, kdy se lidstvo propadlo do temnoty. Pod Mladićovým přímým velením srbští vojáci - vojska obklíčila a obsadila enklávu Srebrenica, deklarovanou OSN jako „bezpečná zóna“. Během několika dnů bylo systematicky popraveno více než 8 000 muslimských mužů a chlapců. Těla byla svážena buldozery do masových hrobů, aby se zahladily stopy. Největší masová vražda v Evropě od konce druhé světové války.
Obléhání Sarajeva, 1992–1996
Téměř čtyři dlouhé roky teroru. Mladićovy jednotky z okolních kopců chladnokrevně ostřelovaly bosenskou metropoli. Dělostřelecké granáty a kulky odstřelovačů si vybíraly daň mezi civilisty v ulicích, tramvajích i doma za okny. Zahynulo na 10 000 nevinných lidí, z toho tisícovky dětí. Město bylo odříznuto od vody, elektřiny a jídla.
Nikdo se ničeho nebojte, klidně, jen klidně. Nechte ženy a děti jít jako první… Nikdo vám neublíží.
Systematické etnické čistky a deportace
Mladić stál v čele tažení, jehož cílem bylo násilně vyhnat jiné než srbské obyvatelstvo z rozsáhlých území Bosny. Vraždy, mučení, masové znásilňování a ničení staletých sakrálních památek se staly běžnou součástí jeho vojenské doktríny.
Rukojmí OSN
Když se světové společenství v roce 1995 pokusilo zasáhnout a letectvo NATO podniklo varovné nálety, Mladić neváhal použít více než 200 příslušníků mírových sborů OSN (UNPROFOR) jako lidské štíty, přivázané ke strategickým cílům.
„Když se podíváte na Mladićův odkaz, vidíte trosky domů, rozbité dětské kočárky v Sarajevu a bílé náhrobky v Potočarech, které vyrazí dech. Jeho válka nebyla obranou; byla chladnokrevným plánem na vymazání celého etnika.“
Spravedlnost přišla velice pozdě
Po skončení války se Mladić skryl. Díky pomoci loajálních sítí a nacionalistických struktur unikal spravedlnosti neuvěřitelných 16 let. Žil v utajení v Srbsku, až byl v květnu 2011 zatčen a vydán Mezinárodnímu trestnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu. Během soudního procesu se choval arogantně, pohrdal oběťmi a verdikty odmítal jako politickou frašku.
V roce 2017 jej soud poslal na doživotí a v roce 2021 byl tento rozsudek pravomocně potvrzen. Soudci potvrdili jeho vinu za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny.
Budova Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu
Závěrečná tečka za jednou érou: Smrt Ratka Mladiće nepřináší katarzi, protože žádná smrt nemůže vrátit životy zavražděným ani vymazat bolest přeživších.
Je však ostrým varováním. Ukazuje, že zločiny proti lidskosti nezůstávají bez trestu – byť cesta k němu může trvat desetiletí. Svět se dnes ‚loučí‘ s mužem, jehož jméno zůstane navždy vypáleno do učebnic dějepisu jako memento toho, kam až může vést slepá nenávist a nacionalismus.
