Článek
Mnichovská bezpečnostní konference roku 2026 byla jednou z těch chvil. Ne kvůli geopolitickým otřesům, ne kvůli válečným hrozbám – ale kvůli jednomu muži, který dokázal, že národní ostuda může mít jeho podobu.
Trapnost v přímém přenosu
Prestižní konference, kde se setkávají státníci, diplomaté, experti na mezinárodní bezpečnost. Válka zuří na východě Evropy. Transatlantické vztahy visí na vlásku. A uprostřed tohoto vážného prostředí si ministr zahraničí svůdně hodí nožku přes nožku a prohlásí: „Myslím, že jsou jen dvě pohlaví.“
Nikoli sofistikovaná analýza bezpečnostní situace. Nikoli diplomatické umění vyjednávání. Ale provinční kecy o genderových otázkách, které by byly trapné i na hospodské diskusi, natož na fóru, kde se rozhoduje o osudu světa.
Petr Macinka přijel do Mnichova ne jako diplomat, ale jako kulturní válečník. Ne jako reprezentant suverénního státu, ale jako maloměstský politický hejkal, který si spletl mezinárodní konferenci s místním sálem Motoristů. S angličtinou na úrovni střední školy a s pouťovou dikcí kolotočáře z vesnického jarmarku.
Když ignorance mluví
Clintonová mluví o Ukrajincích umírajících za svobodu – Macinka vytáhne dvě pohlaví. Sikorski analyzuje transatlantické vztahy – Macinka nadává na klimatický alarmismus. Když se debata točí o válce a míru, tento člověk vytahuje cancel culture. Je to, jako byste přišli na neurochirurgickou operaci a doktor začal mluvit o svém novém traktoru.
Nejedná se o konzervativní politiku. Nejedná se o odvahu říkat nepopulární pravdy. Jedná se o primitivní populismus, který si říká diplomacií. O kýčovité gesto, které vypadá jako odvaha jen v očích těch, kdo nikdy neviděli skutečnou státnickou práci.
A pak přišlo to nejsmutnější. Zatímco Evropa se s nevolností dívala na trapné vystoupení ministra nevídané malosti, na druhé straně Atlantiku propuklo jásání. Ano, je to skvělé – pokud je vaším cílem přeměnit diplomacii v cirkus. Pokud chcete, aby česká zahraniční politika byla známá ne svými výsledky, ale svými výstřelky. Pokud vám stačí virální video místo skutečného vlivu.
Macinka se stal hvězdou hnutí MAGA – amerických nacionalistů, konspiračních teoretiků, odpůrců demokracie. Jeho vystoupení sdílela Lenka White, žena na sankčním seznamu EU kvůli šíření ruské propagandy. Jeho slova citovali stejní lidé, kteří v šifrovaných chatech velebí Hitlera a šíří rasismus.
Když tleskají ti správní lidé, možná děláte něco správně. Když vám tleskají tihle lidé, měli byste se začít ptát.
Cena trapnosti
Co to znamená pro Česko? Představte si diplomata, který přijede do cizí země jednat o obchodní smlouvě. Představte si českého podnikatele na mezinárodním fóru. Představte si studenta, který se hlásí na zahraniční univerzitu.
Všichni teď nesou břemeno národní hanby. Všichni musí vysvětlovat, že ne, ne všichni Češi jsou takoví. Že máme i slušné, inteligentní, vzdělané lidi. Že Macinka není Česko – i když má klíče od ministerstva zahraničí.
Macinka si myslí, že dělá revoluci. Že je rebel, který říká pravdu do očí. Ve skutečnosti je jen trapným klaunem, který plete svobodu slova se svobodou od zodpovědnosti. Odvahu s ignorancí. Státnictví s provokací.
Milan Mikulecký to vystihl přesně: Macinkova slova nebyla určena českým médiím ani účastníkům konference. Byla určena pro americkou alt-right bublinu, která je zesílí a upozorní Bílý dům, že existuje někdo v Česku, kdo jim chce líbat cokoliv.
Je to prostituce zahraniční politiky. Výměna národních zájmů za potlesk od lidí, kterým je Česká republika úplně ukradená. Obětování důstojnosti země na oltář osobní popularity v kruhu extremistů.
Macinka dokázal něco pozoruhodného: Nechal se vysmát Evropou a pochválit těmi nejhoršími silami v Americe. Udělal z Česka mezinárodní vtip – a z toho vtipu si udělal vlastní úspěch.
Možná nejsmutnější na celé této tragikomedii je, že Macinka není náhoda. Není meteorit, který spadl na české ministerstvo náhodou. Je symptomem. Výsledkem let cynismu, populismu a anti-intelektualismu.
Je tím, co dostanete, když voliči raději věří influencerům (byť t.č. na ministerstvu) než expertům. Když jim nevadí ministr bez zkušeností, bez základních diplomatických schopností – hlavně když řekne to, co si myslíme.
Až jednou budou historici psát o pádu české diplomacie, kapitola s názvem Mnichovská ostuda 2026 bude mít čestné místo. První bude stát Petr Macinka – muž, který přišel, promluvil, a udělal ze své země blázna.
Svoboda slova znamená, že můžete říkat, co chcete. Neznamená to, že si zasloužíte být ministrem zahraničí.
