Článek
Existují politici, kteří se snaží být blízko obyčejným lidem. A potom existují politici, kteří jsou obyčejným lidem blízko především ve svých předvolebních projevech.
Robert Fico právě předvedl, že vzdálenost mezi oběma kategoriemi se dá překonat opravdu rychle. Stačí soukromý tryskáč, chorvatské pobřeží a pár fotografií z letiště.
Slovenský premiér podle informací zveřejněných opozičním poslancem Alojzem Hlinou odletěl do Chorvatska soukromým letadlem. Doprovázet ho měla Katarína Szalayová, kterou média označují za jeho partnerku. Záběry z letiště se rychle rozšířily po sociálních sítích a internet dostal nový materiál ke své oblíbené disciplíně: politické satiře.
A nutno říct, že tentokrát nemusel být autorům humoru ani příliš nápomocný.
Lidový premiér, který se na letišti s davem nepotká
Soukromé letadlo je zajímavý dopravní prostředek. Člověk nemusí stát ve frontě, nemusí řešit přestupy, nemusí poslouchat oznámení o zpoždění, a především se nemusí příliš potkávat s běžnými cestujícími.
Pro politika, který se rád dovolává obyčejných lidí, je to jistě praktické řešení. Blízkost občanům totiž nemusí nutně znamenat blízkost v odletové hale.
Podle informací zveřejněných v médiích může jednosměrný pronájem soukromého letadla na trase Bratislava–Split vyjít až na 13 tisíc eur. To je částka, za kterou by si průměrný člověk mohl naplánovat dovolenou poněkud jiným způsobem.
Samozřejmě, každý má právo utrácet své legálně získané peníze podle vlastního uvážení. Premiér není povinen jezdit na dovolenou autobusem jen proto, aby se někdo cítil lépe. Jenže právě tady začíná skutečná otázka. Nejde totiž pouze o to, kdo čím létá. Jde o to, kdo to platí, z jakých peněz a zda jsou všechny okolnosti dostatečně průhledné. A na to už nestačí odpověď, že si někdo může něco dovolit.
Tradiční hodnoty mají zřejmě vlastní letový řád
Ještě zajímavější rozměr dostala celá událost kvůli Ficově dlouhodobé politické rétorice o tradiční rodině a konzervativních hodnotách. Na sociálních sítích se proto okamžitě začaly šířit vtipy o premiérově soukromém životě. Jeden z nich shrnul situaci do věty o tradiční slovenské rodině, v níž manželka doma vaří a milenka lítá tryskáčem. Je to sice humor poněkud hospodského charakteru, ale politicky má svou pointu.
Nikdo nemusí premiérovi sestavovat rodinný kalendář, kontrolovat jeho dovolenou ani rozhodovat, s kým má trávit volný čas. Soukromí je soukromí. Jenže politik, který sám staví svou veřejnou identitu na obhajobě určitých rodinných a morálních hodnot, musí počítat s tím, že veřejnost bude vnímat i případné rozpory mezi jeho slovy a jednáním. Politická odpovědnost totiž nekončí u dveří soukromé rezidence. A morální autorita se nedá vyhlásit tiskovou konferencí.
Kdo zaplatil letenku do světa luxusu?
Právě otázka financování je podstatně důležitější než všechny internetové vtípky dohromady. Podle slovenského Denníku N premiérovu cestu zachytily fotografie z letiště. Úřad vlády na otázky týkající se cesty a jejího financování v době zveřejnění článku neodpověděl.
A 2. listopadu přišla další informace: slovenská opoziční strana SaS tvrdí, že Fico od července absolvoval osm soukromých letů do Chorvatska. Podle jejích odhadů mohly stát až 120 tisíc eur. Strana požaduje vysvětlení, kdo přepravu financoval, a avizovala další kroky vůči příslušným institucím.
To jsou zatím tvrzení a odhady opozice, nikoli prokázané pochybení. Právě proto je namístě požadovat konkrétní dokumenty, nikoli se spokojit s politickými hesly jedné či druhé strany. Premiér má samozřejmě právo na soukromý život. Nemá však právo očekávat, že veřejnost přestane klást otázky jen proto, že se jí odpovědi nemusí líbit.
Kdo zastává nejvyšší výkonnou funkci ve státě, nemůže se divit, že jeho cestování vyvolává zájem. Zvlášť když se jedná o opakované využívání nákladné soukromé dopravy.
Internet se baví. Jenže účet za humor nikdo nevystaví
Sociální sítě mezitím udělaly to, co umějí nejlépe. Z několika fotografií vytvořily politický kabaret. Memy si utahují z premiéra, jeho doprovodu, rodinných poměrů i z ekonomické situace Slovenska. Vedle toho se objevují srovnání s běžnými občany, kteří řeší ceny potravin, energií a pohonných hmot.
Je v tom jistá ironie: zatímco vláda od občanů očekává pochopení pro ekonomická opatření a šetření, její předseda se stává předmětem veřejné debaty kvůli cestování, jehož cena se pohybuje v řádech tisíců eur. To samo o sobě ještě nedokazuje žádné porušení zákona. Ukazuje to však, jak citlivé je téma politických privilegií.
Lidé totiž většinou nejsou pohoršeni tím, že někdo bohatý létá soukromým letadlem. Mnohem víc je zajímá, zda se na takový luxus neskládají nepřímo také oni. A jestliže se skládají, chtějí vědět proč.
