Článek
Tato biblická řeka, známá z četných náboženských textů a historických událostí, představovala po dlouhá tisíciletí životodárnou tepnu celého regionu a významně přispívala k udržování vodní bilance.
Kromě řeky Jordán přitékají do jezera i další vodní toky, zejména četná vádí – tedy vysychající vodní toky, které vedou vodu pouze sezónně, především během zimy, kdy prudké deště v okolních horách způsobují dočasné, ale často velmi intenzivní vodní průtoky. Tato vádí ústí do Mrtvého moře jak na východním, tak na západním břehu, přičemž mezi nejvýznamnější patří například vádí Nachal Chever z Judské pouště.
Klimatické podmínky v této oblasti jsou extrémní. Teploty vzduchu dosahují v letních měsících pravidelně hodnot přesahujících čtyřicet stupňů, přičemž zde panuje specifické mikroklima s velmi vysokým atmosférickým tlakem a intenzivním slunečním zářením. Tato kombinace vedra, suchého vzduchu a silného slunečního záření způsobuje mimořádně vysoké vypařování z vodní hladiny. Z povrchu Mrtvého moře se ročně vypaří enormní množství vody.
Historická kolísání hladiny mohla dosahovat rozdílů až dvanáct metrů v závislosti na klimatických cyklech. Nicméně v současné době čelí Mrtvé moře bezprecedentní ekologické krizi, která má dalekosáhlé důsledky pro celý region.
Od třicátých let dvacátého století došlo k dramatickému poklesu jeho rozlohy – zatímco v roce 1930 činila plocha vodní hladiny přibližně tisíc padesát čtverečních kilometrů, v současnosti se rozloha zmenšila na pouhých šest set pět čtverečních kilometrů, což představuje úbytek téměř poloviny původní plochy.
Podle vědeckých studií publikovaných v posledních letech se hladina Mrtvého moře v současnosti snižuje tempem přibližně sedmdesáti centimetrů ročně, což představuje alarmující rychlost poklesu. Za posledních třicet let ubylo v jezeře asi čtrnáct krychlových kilometrů vody, což je objem srovnatelný s několika velkými přehradními nádržemi.
Tento trvalý pokles má devastující dopady na okolní ekosystémy, infrastrukturu i místní ekonomiku závislou na turismu. Podél břehů se tvoří tisíce propadlin – děr v zemi vznikajících rozpouštěním podzemních solných vrstev, když sladká podzemní voda nahrazuje ustupující slané jezero. Tyto propadliny představují nebezpečí pro obyvatele i návštěvníky a již způsobily značné škody na budovách, silnicích a další infrastruktuře.
Název není náhodný, nenachází se v něm žádné viditelné větší formy života, žádné ryby nekrouží pod hladinou a žádné vodní rostliny nezelená se na dně. Jezero skutečně působí mrtvým dojmem, alespoň z perspektivy makroskopického života.
Nicméně absence viditelného života neznamená, že by bylo zcela sterilní. V této extrémní vodě žijí některé vysoce specializované mikroorganismy patřící mezi extrémofilní bakterie a archea – starobylou skupinu jednobuněčných organismů, které se vyvinuly schopnost přežívat v podmínkách, jež by byly pro většinu jiných živých tvorů smrtelné.
Zajímavým fenoménem je proměnlivost. V roce 1980 po jedné mimořádně deštivé zimní sezóně došlo k dramatické změně: normálně tmavomodré moře se náhle proměnilo v rudohnědé až červené. Vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, kteří tento fenomén studovali, zjistili, že jezero bylo doslova zaplaveno obrovskými populacemi mikroskopické zelené řasy Dunaliella.
Zatímco samotné jezero je z hlediska biodiverzity chudé, okolní krajina v horách a údolích představuje bohatý biotop. Navzdory nehostinným pouštním podmínkám si zde našly domov desítky druhů savců přizpůsobených životu v aridním prostředí.
Mezi nejviditelnější obyvatele patří velbloudi, kozorožci, drobní zajíci ukrývající se ve skalách, damani – malí savci připomínající morčata, šakalové a lišky procházející krajinou za potravou, a dokonce i vzácní arabští levharti, ačkoliv jejich populace je kriticky ohrožena a jejich počty k pláči. Také mnoho druhů ptáků, některé zde žijí celoročně, jiné využívají región jako zastávku během svých migračních cest. Izrael i Jordánsko si uvědomují ekologickou hodnotu těchto přírodních stanovišť a vyhlásily na obou stranách jezera rozsáhlé přírodní rezervace.
Mrtvé moře mělo a má obrovský význam pro lidskou civilizaci již od nejstarších dob a hraje důležitou roli v biblických textech i dalších historických záznamech. Oblast kolem Mrtvého moře byla obydlena již v pravěku a archeologické nálezy dokládají přítomnost lidských sídlišť sahajících tisíce let do minulosti.
V biblických příbězích je region kolem Mrtvého moře zmiňován v souvislosti s příběhy o městech Sodoma a Gomora, které podle knihy Genesis byly zničeny božím trestem. Legendární biblický král David, jeden z nejvýznamnějších panovníků starověkého Izraele, využíval podle historických záznamů nehostinné krajiny jako úkryt před svými pronásledovateli, když ještě nebyl králem a musel se skrývat před hněvem krále Saula.
V nedalekých jeskyních u Kumránu, vzdálených jen několik kilometrů severně byl učiněn jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů dvacátého století. V letech 1947 až 1956 tam byly postupně nalezeny takzvané Svitky od Mrtvého moře – rozsáhlá sbírka starověkých rukopisů zahrnující biblické texty, apokryfní spisy a dokumenty týkající se náboženské komunity, která v oblasti žila. Tyto rukopisy představují nejstarší dochované biblické texty a poskytují neocenitelné informace o náboženském životě, jazyce a kultuře období druhého chrámu.
Delta řeky Jordán byla v historických dobách zcela odlišným místem, než jak ji známe dnes. Starověký židovský historik Iosephus Flavius popsal Jericho – nejstarší město světa ležící nedaleko severního břehu – jako nejúrodnější místo v celém Judsku. Oblast byla údajně hustou džunglí plnou papyru, palem a další bujné vegetace živené vodami Jordánu. Místní zemědělci pěstovali cukrovou třtinu, henu, fíky, datle a jiné plodiny.
V moderní době se Mrtvé moře stalo významnou turistickou destinací přitahující návštěvníky z celého světa. Podél jeho břehů vyrostla rozsáhlá turistická infrastruktura zahrnující luxusní hotely, lázeňská zařízení, wellness centra a veřejné pláže s příslušenstvím. Izraelská strana je turisticky nejvyvinutější s několika velkými hotelovými komplexy soustředěnými zejména v oblasti Ein Bokek a Neve Zohar.
Ekonomický význam však nespočívá pouze v turismu. U jižního konce jezera probíhá rozsáhlá průmyslová těžba minerálů. Izraelská společnost Dead Sea Works, dříve známá jako Závody Mrtvého moře, a jordánská společnost Arab Potash Company vybudovaly rozsáhlé systémy odpařovacích nádrží.
Kosmetický průmysl představuje další významné ekonomické využití zdrojů. Desítky společností vyrábějí a prodávají kosmetické produkty obsahující bahno, soli a minerály z Mrtvého moře. Zahrnují mýdla, šampóny, krémy, tělové peelingy a řadu dalších kosmetických přípravků, které jsou prodávány po celém světě často za vysoké ceny díky jejich léčivým vlastnostem.
V únoru 2015 podepsaly Izrael, Jordánsko a Palestinská samospráva historickou dohodu v hodnotě devíti set milionů dolarů, která představovala první krok k realizaci tohoto projektu. Podle této dohody měla být postavena odsolovací stanice u Akaby v Jordánsku, která by produkovala pitnou vodu.
Odsolená slanka – vedlejší produkt odsolovacího procesu – by pak byla vedena potrubím k Mrtvému moři, kde by částečně kompenzovala ztráty vody způsobené vypařováním. Izrael se zavázal k dodávkám pitné vody do severního Jordánska výměnou za vodu z odsolování, která by byla dostupná pro palestinská území. Nicméně tento projekt čelí rozsáhlé kritice ze strany mnoha environmentálních vědců, ekologických organizací a nezávislých odborníků. Kritici poukazují na řadu potenciálních rizik a negativních dopadů. Takže uvidíme. Jestli nakonec Mrtvé moře doopravdy neumře.
