Článek
Petr Macinka dokázal během několika sekund předvést, jak hluboko může klesnout politická diskuse, když se místo argumentů dostaví pohrdání.
Ministr zahraničí České republiky Petr Macinka si zřejmě spletl televizní politickou debatu s hospodským posezením, kde se za lacinou urážku ještě někdo zasměje. V pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima NEWS totiž předvedl vystoupení, které by bylo trapné i od řadového internetového diskutéra. Od člena vlády, který reprezentuje Českou republiku v zahraničí, je však něco takového naprosto nepřijatelné.
Při debatě o možné účasti ruských hokejistek na juniorském mistrovství světa v Ostravě prohlásil:
„Já tedy lední hokej považuji za mužský sport, takže asi nepotěším naše skvělé feministky, když řeknu, že tentokrát to české mistrovství bude muset přežít bez účasti týmu ruských mužatek.“
Celý výrok zaznamenal Deník N v článku „Nejsme mužatky. Jak to mohl vypustit z úst?“.
A právě tady je potřeba se zastavit. Nejde totiž jen o jedno nevhodné slovo. Jde o způsob uvažování, který se za ním skrývá. O přesvědčení, že lze ženský sport zesměšnit, jeho účastnice ponížit a celé téma odbýt sexistickou poznámkou. Jako by ženy na sportovištích byly nějakým omylem, který je třeba tolerovat, nebo dokonce zesměšňovat.
Ministr zahraničí nemusí být fanouškem ženského hokeje. Musí však být schopen respektovat ženy, které ho hrají
A to je rozdíl, který by měl chápat i člověk bez politické funkce.
Nejsou to mužatky. Jsou to sportovkyně!
Zatímco ministr rozdával televizní nálepky, ženy, o kterých mluvil, se připravovaly na další zápasy světového šampionátu. Trénovaly, reprezentovaly svou zemi a věnovaly sportu úsilí, které si žádá disciplínu, talent a dlouholetou práci. Na jeho slova reagovala řada sportovců i osobností veřejného života.
Česká hokejová reprezentace prostřednictvím své generální manažerky Terezy Sadilové vzkázala: „V reakci na dnešní události cítím maximální hrdost směrem k hráčkám národního týmu.“
Její vyjádření přinesl iDNES.cz v článku „Jak tohle může říct? Hokejistky reagují na Macinku, ozvali se i Hadamczik a Nečas“.
Hokejová hvězda Martin Nečas reagovala slovy: „Wow, jak tohle může někdo říct.“
Adam Klapka napsal ještě přímočařeji: „Už dost tohoto dementa, prosím.“
Jejich reakce zachytil CNN Prima NEWS v článku „Macinkovy mužatky namíchly sportovce. Jak tohle může někdo říct? nechápe Nečas“.
Také olympijský medailista Vavřinec Hradilek se postavil na stranu sportovkyň a připomněl, že podpora patří všem ženám, které si plní své sportovní sny. Ještě ostřejší byl olympionik Lukáš Rohan, který ministra označil za „arogantního hlupáka“.
Jejich reakce zveřejnil iROZHLAS v článku „Arogantní hlupák. Čeští olympionici a další sportovci reagují na slova ministra Macinky o hokejistkách“.
Tohle už není spor o politické názory. To je otázka základní slušnosti.
Politici mu nastavili zrcadlo. A nebylo příjemné…
Pozoruhodné je, že kritika nepřišla pouze od tradičních politických oponentů. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá reagovala slovy:
„Nazývat jakékoliv sportovkyně mužatkami není odvaha ani názor. To je od Petra Macinky jen projev arogance a jeho pocitu nadřazenosti.“
A dodala: „Respekt k druhým by měl být samozřejmostí.“ Její vyjádření zaznamenala Česká televize v článku „Macinka čelil kritice kvůli výrokům o ruských hokejistkách. Později se omluvil“.
Předseda ODS Martin Kupka pak situaci popsal ještě tvrději: „Zvolil svou osvědčenou metodu tupé provokace, urazil rovnou jednu polovinu populace a tu druhou naštval.“
Ministr školství Robert Plaga připomněl, že na všech sedm zápasů českých hokejistek na mistrovství světa v roce 2025 bylo vyprodáno. A dodal: „A s feminismem to fakt nesouviselo.“
To je mimochodem velmi výmluvná odpověď. Ženský hokej nepotřebuje obhajobu prostřednictvím politických ideologií. Potřebuje kvalitní sportovkyně, podporu fanoušků a respekt. A ten si rozhodně nemusí zasloužit svolením ministra zahraničí.
Omluva až ve chvíli, kdy začalo být nepříjemně
Po vlně kritiky Petr Macinka otočil. V pondělí 9. listopadu uznal, že jeho vyjádření bylo nevhodné, a omluvil se. „Musím uznat, že mé vyjádření bylo velmi nevhodné,“ řekl po jednání vlády. Následně uvedl, že se telefonicky spojil s generální manažerkou ženské hokejové reprezentace Terezou Sadilovou, aby se jejím prostřednictvím hokejistkám omluvil.
Jeho omluvu zaznamenala CNN Prima NEWS pod titulkem „Macinka se omluvil českým hokejistkám. Dal jsem si vlastňák, je mi to líto, prohlásil“.
Jenže omluva má jednu důležitou vlastnost: její hodnota se nepozná podle toho, kolikrát člověk vysloví slovo „mrzí mě to“. Pozná se podle toho, zda skutečně pochopil, proč svým jednáním ublížil. A tady přichází další pozoruhodná část příběhu.
Macinka totiž zdůraznil, že původně hovořil o ruských hokejistkách, nikoli českých. Vzápětí ale připustil, že je to vlastně jedno. Právě to je důležité. Ponížení ženy není méně závažné jen proto, že má jinou státní příslušnost. Respekt k lidské důstojnosti se nevztahuje pouze na ty, které považujeme za své.
A pak přišla manželka. Ta mu to prý vysvětlila…
Snad nejvýmluvnější detail celé kauzy přinesl sám ministr.
Na jednání vlády podle iDNES.cz v článku „Paní Macinková mě seřvala. Ministr zahraničí se omluvil za výrok o mužatkách“ uvedl, že mu jeho manželka doma jeho vystoupení důrazně vytkla. „Jako kdyby tušili, jak mě za to doma manželka, paní Macinková seřvala,“ řekl.
A přidal příběh o tom, že jeho manželka plánuje jejich dceru, bude-li chtít, přihlásit do hokejového týmu. Ministr by ji pak měl na tréninky vozit. Je v tom cosi absurdního.
Člověk by očekával, že ministr zahraničí nepotřebuje domácí vysvětlování, aby pochopil, že ženy nejsou terčem laciného posměchu. Že ženský sport není méněcennou disciplínou. Že veřejná funkce není licence k ponižování druhých. A že respekt k ženám by měl být samozřejmou součástí jeho osobního i profesního postoje. Manželka mu to zjevně řekla dostatečně jasně. Škoda jen, že na to musela přijít až po televizním vystoupení.
Co vlastně ministr reprezentuje?
Petr Macinka není anonymní komentátor na sociálních sítích. Je ministrem zahraničních věcí České republiky. Jeho slova proto nelze oddělit od funkce, kterou zastává. Člověk v takové pozici má reprezentovat zemi, která se hlásí k demokratickým hodnotám, rovnosti a respektu k lidské důstojnosti.
Nemusí se všemi souhlasit. Nemusí podporovat každou sportovní disciplínu. Nemusí mít rád feminismus ani ženský hokej. Ale měl by vědět, že jeho osobní vkus není měřítkem hodnoty druhých lidí. A pokud nedokáže o ženách hovořit s elementární úctou, je namístě ptát se, jakým způsobem přistupuje k lidem, jejichž názory nebo životní postoje se mu nelíbí. Politik se totiž nepozná podle toho, jak se chová k lidem, kteří mu tleskají. Pozná se podle toho, jak mluví o těch, které si může dovolit zesměšnit.
Nejde o feminismus. Jde o elementární slušnost
Celá kauza by se neměla zvrhnout v další nekonečnou přestřelku mezi příznivci a odpůrci feminismu. To by byla přesně ta zástěrka, která by odvedla pozornost od skutečného problému. Jde o obyčejný respekt.
O právo dívek vybrat si sport, který milují. O právo žen reprezentovat svou zemi bez toho, aby se musely obhajovat před ministrem, který jejich disciplínu považuje za mužskou doménu. O právo sportovkyň být hodnoceny podle výkonů, nikoli podle urážlivých nálepek.
A jde také o odpovědnost politiků. Protože jestliže si ministr může dovolit veřejně zesměšňovat skupinu sportovkyň a následně celou věc uzavřít několika větami o vlastním gólu a manželčině domácím pokárání, pak se musíme ptát, kam jsme posunuli hranice toho, co je ve veřejném prostoru přijatelné. Omluva je správná. Je potřebná. Ale neměla by být automatickou vstupenkou k zapomenutí.
Ženy nehrají hokej proto, aby získaly uznání Petra Macinky. Hrají ho proto, že ho milují, že v něm vynikají a že si svou pozici vybojovaly vlastní prací!
A ministr zahraničí by si měl uvědomit jednu prostou věc: ženský hokej jeho respekt nepotřebuje k tomu, aby měl hodnotu. Ale jeho ministerská funkce potřebuje člověka, který respekt k druhým považuje za samozřejmost.
Petr Macinka si možná myslel, že pronesl vtipnou provokaci. Ve skutečnosti předvedl něco mnohem smutnějšího: jak snadno může člověk ve vysoké veřejné funkci zaměnit politickou sebejistotu za aroganci a svobodu projevu za právo ponižovat druhé.
A tohle už není otázka hokeje. To je otázka charakteru!








