Článek
Zuzana Mrázová (ANO) má za sebou politickou kariéru, která by vydala na několik dílů investigativního seriálu. A nejnovější pokračování má vůni italské kuchyně, chuť švýcarských sýrů a poněkud nepříjemnou pachuť střetu zájmů.
Politika je zvláštní povolání. Člověk v ní může začít jako komunální politička v severočeské Bílině, postupně se propracovat až do ministerského křesla a cestou poznat, že některé věci jsou v životě mnohem jednodušší, když je nemusíte platit ze svého.
Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová se v posledních měsících stala protagonistkou série mediálních odhalení, která dohromady vytvářejí pozoruhodný portrét české politické kultury. Kultury, v níž se veřejný zájem občas potkává s osobním komfortem tak těsně, že je obtížné rozeznat, kde jeden končí a druhý začíná.
A zatímco běžný občan počítá každou korunu za bydlení, dovolenou a energie, kolem paní ministryně se postupně vynořuje svět, v němž se některé životní náklady řeší poněkud kreativněji.
Obecní byt jako politická výhoda
Začněme bydlením. Právě to otevřelo jednu z prvních velkých kontroverzí. Investigativní reportérky Seznam Zpráv upozornily na skutečnost, že Mrázová dlouhodobě užívala obecní byt v Bílině o rozloze přibližně 130 metrů čtverečních za nájem, který se podle zveřejněných informací pohyboval kolem 4 500 korun měsíčně. A nešlo o krátkodobé nouzové ubytování. Byt užívala i v době, kdy zastávala funkci starostky města.
Člověk by skoro čekal, že právě starostka bude mít zvláštní cit pro to, jak vzácným zdrojem obecní bytový fond je a jak důležité je, aby s ním město nakládalo transparentně.
Mrázová argumentovala svou tehdejší bytovou situací a tím, že byt získala v době osobní nouze. Její vysvětlení je třeba zaznamenat. Stejně tak je ale namístě otázka, zda je dlouhodobé využívání takového bydlení představitelkou města slučitelné s představou rovného přístupu občanů k obecnímu majetku. Seznam Zprávy: Byt neopustím, dokud budu vdaná. Ministryně Mrázová odmítá odejít z obecního bytu.
Půl milionu, který se v majetkovém přiznání ztratil
Další kapitola už se týká peněz a především transparentnosti. Seznam Zprávy v květnu 2026 upozornily, že ministryně neuvedla v majetkovém přiznání půjčku ve výši 500 tisíc korun. Současně se objevily otázky kolem dalšího půlmilionu na jejím spořicím účtu.
A právě tady začíná být příběh zajímavý. Původní vysvětlení části peněz hovořilo o daru od současného manžela. Po dalších novinářských otázkách se však vysvětlení změnilo: peníze prý nebyly darem, ale prostředky manžela pouze uloženými na jejím účtu kvůli výhodnějšímu úročení. Půl milionu jako dar. Půl milionu jako vlastní úspory. A nakonec půl milionu jako rodinné peníze v úschově.
Rodinné finance jsou samozřejmě soukromou věcí. U člena vlády však existují zákonné povinnosti, jejichž smyslem je právě to, aby veřejnost mohla kontrolovat majetkové poměry svých představitelů. Ministerstvo spravedlnosti následně předalo věc přestupkovému úřadu k prověření.
Vysvětlení administrativním pochybením může být pravdivé. Jenže ve veřejné funkci je transparentnost něco jako základní hygienický návyk. A u majetkových přiznání by nemělo platit, že se na důležité položky přijde až díky novinářským otázkám. Seznam Zprávy: Mrázová neuvedla peníze v majetkovém přiznání. Po dotazech změnila vysvětlení. Česká televize: Resort spravedlnosti podal podnět k prověření ministryně Mrázové.
Černé stavby a ministerstvo, které chce řešit stavební pravidla
Zvláštní ironii dostává příběh ve chvíli, kdy se dostaneme ke stavbám na vlastním pozemku ministryně. Seznam Zprávy upozornily na nepovolené stavby na jejím pozemku v Bílině. Podle zveřejněných zjištění o nich stavební úřad věděl několik let, aniž by situaci účinně vyřešil.
Problém má i politický rozměr. Mrázová totiž vede ministerstvo, které se zabývá stavebním právem a jeho změnami. Člověk by řekl, že právě ministryně odpovědná za oblast stavebnictví by měla být první, kdo jde příkladem.
Samozřejmě nelze automaticky tvrdit, že každá nepovolená stavba představuje úmyslné porušení zákona ze strany vlastníka. Ale veřejnost má právo ptát se, proč se pravidla a jejich vymáhání v konkrétním případě tak dlouho míjela účinkem.
Zvlášť když jde o osobu, která má nyní spoluurčovat, jak budou stavební pravidla vypadat pro všechny ostatní. Seznam Zprávy: Ministryně Mrázová vysvětluje své bydlení v levném bytě a černé stavby.
Jedenáct cest. Nula korun z vlastní kapsy
A nyní přichází kapitola, která celé dosavadní vyprávění posouvá do poněkud jiného rozměru. Seznam Zprávy 9. listopadu 2026 zveřejnily investigaci, podle níž Zuzana Mrázová absolvovala od roku 2016 nejméně jedenáct zahraničních cest hrazených společností ČEZ nebo její dceřinou společností Severočeské doly. Nešlo přitom o víkendový výlet za hranice.
Podle reportáže strávila na těchto cestách dohromady přibližně šest týdnů. Navštívila například Itálii, Nizozemsko, Německo, Švýcarsko, Portugalsko, Švédsko, Finsko a Dánsko. Oficiální vysvětlení? Studijní a pracovní cesty zaměřené na energetiku a rekultivaci krajiny.
A program? Vedle odborných exkurzí také památky, restaurace, turistické atrakce, výroba sýrů, brusírna diamantů, termální lázně a kurz vaření v Itálii. Ano, kurz vaření.
Je samozřejmě možné, že člověk při poznávání evropské energetiky potřebuje také zjistit, jak se připravuje kvalitní italské jídlo. Možná se při ochutnávce místních specialit lépe diskutuje o budoucnosti českého hnědého uhlí. A možná se při prohlídce brusírny diamantů člověku lépe vysvětluje problematika rekultivace krajiny. To už necháme na představivosti čtenářů. Závažnější, než samotný turistický program je totiž něco jiného.
Mrázová nebyla na těchto cestách soukromou osobou bez vazeb na pořadatele. Byla komunální političkou v Bílině, městě, jehož území je přímo spojeno s těžbou hnědého uhlí.
Jako místostarostka a později starostka se účastnila rozhodování a jednání, která se energetických společností týkala. Město uzavíralo smlouvy se Severočeskými doly, dostávalo od nich finanční příspěvky a vyjadřovalo se k otázkám pokračování těžby.
A nyní přichází další podstatný detail: Mrázová dnes vede ministerstvo, které má významný vliv na rozvoj uhelných regionů a využívání prostředků určených na jejich transformaci. Nejde tedy jen o otázku, kdo komu zaplatil výlet do Říma. Jde o otázku, jak mají občané důvěřovat politikovi, který přijímá opakované výhody od společnosti, jejíž zájmy se současně dotýkají jeho veřejné funkce.
ČEZ odmítá, že by se prostřednictvím cest snažil získávat přízeň politiků. Ministryně tvrdí, že šlo o pracovní a studijní programy. Jenže důvěra veřejnosti se nebuduje tiskovými prohlášeními. Buduje se také tím, že politik dokáže přesvědčivě vysvětlit, proč jeho osobní výhody nevytvářely žádnou závislost ani zdání závazku.
A právě takové vysvětlení je zde důležité. Seznam Zprávy: Mrázová procestovala Evropu za peníze ČEZu. Odhalujeme systém „dobrých vztahů“.
Itálie, Vatikán a otázka, kterou nikdo nechce zodpovědět
Nejnovější video reportáž Seznam Zpráv přináší i mimořádně výmluvný okamžik. Když se reportérky ministryně ptaly, co jí přinesl kurz vaření v Itálii nebo návštěva brusírny diamantů v Nizozemsku z hlediska výkonu funkce starostky, nedostaly přesvědčivou konkrétní odpověď. Místo toho zaznělo, že program byl plně v kompetenci společností, které účastníky zvaly. Ptejte se ČEZu.
To je pozoruhodná odpověď. Politik přijme pozvání, absolvuje cestu, využije zaplacený program, ale když se veřejnost ptá na smysl takového výletu, má se obrátit na pořadatele. Jenže veřejnost se neptá ČEZu, proč pořádá exkurze. Ptá se političky, proč se jich účastnila a jak to souviselo s její veřejnou funkcí.
Ještě pozoruhodnější je, že podle reportáže po zahájení novinářského pátrání zmizela z jejího Instagramu řada fotografií zachycujících zahraniční cesty. Mazání fotografií samo o sobě nedokazuje žádné provinění. Ale v kombinaci s otázkami kolem financování cest to rozhodně není detail, který by veřejnost měla přehlédnout. Seznam Zprávy: Video – Proč jela zdarma na kurz vaření do Itálie? Ptejte se ČEZu, říká ministryně.
Když se všechny dílky složí dohromady
Jednotlivé příběhy by možná bylo možné posuzovat odděleně. Obecní byt? Ministryně vysvětlila svou tehdejší situaci. Půjčka? Administrativní chyba a vysvětlení rodinných financí. Stavby? Otázka stavebního řízení. Zahraniční cesty? Pracovní program a odborné exkurze.
Jenže veřejná důvěra nefunguje jako účetnictví, v němž se každá položka vyhodnocuje izolovaně. Občané vnímají celek. A právě ten začíná být nepříjemně výmluvný. Opakovaně se objevují otázky týkající se výhod, transparentnosti, osobních vazeb a vztahů s ekonomicky silnými subjekty. Nejde o to předem vynášet rozsudky. Jde o to požadovat odpovědi.
Proč ministryně přijímala tolik zahraničních cest hrazených energetickými společnostmi? Jaké konkrétní pracovní výsledky přinesly? Jak byla zajištěna nezávislost jejího rozhodování? A považuje skutečně za normální, že politik může opakovaně využívat podobné výhody od subjektů, jejichž zájmy se prolínají s jeho veřejnou funkcí?
Veřejná funkce není cestovní kancelář
Zuzana Mrázová má samozřejmě právo hájit se. Má právo vysvětlovat své kroky, odmítat kritiku a předkládat vlastní verzi událostí. Nemá však právo očekávat, že veřejnost přestane klást otázky jen proto, že na ně odpověděla jednou tiskovou zprávou.
Ministerská funkce není odměnou za dlouholetou politickou kariéru. Je závazkem vůči občanům. A právě proto je tak důležité, aby politik nejen dodržoval zákony, ale také se vyhýbal situacím, které mohou vyvolávat pochybnosti o jeho nezávislosti.
Jedenáct zahraničních cest, kurz vaření v Itálii, návštěva brusírny diamantů, výhodné bydlení, majetkové nesrovnalosti a nepovolené stavby. Každá z těchto věcí má své vlastní vysvětlení. Dohromady však představují otázku, kterou už nelze odbýt poukazem na kompetence někoho jiného.
Možná se ministryně na cestách s těžaři skutečně učila, jak funguje energetika. Možná si z Itálie přivezla nové kulinářské zkušenosti a z Nizozemska inspiraci z brusírny diamantů. Veřejnost by ale ráda věděla ještě něco jiného: Kdo vlastně v tomto vztahu, komu sloužil?
Protože zatímco obyčejní lidé si své dovolené platí ze svého a o každou výhodu musí často tvrdě bojovat, v nejvyšších patrech politiky se zjevně stále najdou příležitosti, jak spojit pracovní povinnosti s velmi příjemným cestováním. A to je možná největší problém celého příběhu.
Ne italské těstoviny. Ne švýcarský sýr. Dokonce ani diamanty. Ale hranice mezi veřejnou službou a soukromým komfortem, která by měla být pro každého ministra naprosto jasná.
