Článek
Učebnicovým příkladem tohoto investičního kouzla je Jan Hušbauer, neúspěšný kandidát hnutí ANO na pražského primátora a bývalý místostarosta Prahy 4. Zatímco obyčejní smrtelníci studují nabídky na realitních serverech a tlučou kapesníkem do stolu nad osmdesátitisícovými nájmy, pan Hušbauer předvedl tah, za který by se nemusel stydět ani nejotrlejší makléř z Wall Street. Načasování, cit pro privatizaci, to všechno má.
Geniální nos na městské příležitosti
Příběh se čte jako dojemná pohádka o tom, jak se poctivý politik k bydlení dostal. Městská část Praha 4 se rozhodla zbavovat svého bytového fondu v privatizaci za ceny, nad kterými by zaplakal i nejoptimističtější odhadce. A shodou nezměřitelných vesmírných náhod se přesně v této chvíli objevil pan Hušbauer, který projevil o městský byt mimořádný zájem.
„Získat městský byt těsně před privatizací, odkoupit ho za zlomek tržní hodnoty a obratem ho střelit za dvojnásobek? To není střet zájmů, to je přece ryzí hospodářský zázrak v přímém přenosu.“
Věc se má tak: nájemní smlouva na městský byt se zázračně zrodila na poslední chvíli. Než se městští radní stačili rozhlédnout, byt už byl za privatizační „lidovku“ převeden do soukromého vlastnictví. A protože pan Hušbauer očividně netrpí přehnanou sentimentalitou k nemovitostem, které mu do klína přihrála samospráva, následoval logický krok – prodej. Výhodný, rychlý, se ziskem, o kterém si průměrný pražský daňový poplatník může nechat jen zdát.
Politický branding: Slibujeme, zprivatizujeme, inkasujeme
Hnutí ANO dlouhodobě staví svou rétoriku na tom, že „řídí stát jako firmu“. Pokud byla privatizační epizoda Jana Hušbauera ukázkovou prací tohoto korporátního modelu, nezbývá než smeknout klobouk. Ziskovost transakce byla stoprocentní. Vedlejším efektem je ovšem jen drobný detail: že zkrátka přišel veřejný rozpočet a městská část, která přišla o majetek za zlomek jeho skutečné ceny.
Podobné realitní obraty u představitelů hnutí ANO v Praze navíc nejsou žádnou ojedinělou Anomálií. Když se podíváte na mozaiku prodejů, nákupů a dohod v metropoli, začne vám dávat smysl, proč se do komunální politiky mnozí hlásí s takovým entuziasmem. Politická funkce totiž nabízí přidanou hodnotu, kterou vám žádná banka neposkytne: nenahraditelné informace a správné kontakty ve správný čas.
Veřejný zájem? Ale kdeže…
Jan Hušbauer se v politice snažil profilovat jako člověk, který má řešení pro pražské problémy. Dnes už víme, že minimálně pro svůj vlastní bytový problém řešení našel – a to mimořádně efektivní.
Když se ho novináři ptají na etický rozměr celé věci, odpověď bývá tradičně vágní: vše bylo v souladu se zákonem. A v tom leží jádro celého problému. V systému, kde je podobné jednání právně nepostižitelné, se z morálky stává jen nepovinný kroužek pro naivní voliče.
